Tuhle větu řekl majitel taverny, kam jsme chodili na musaku a víno. Připomínal mi Jeana Rena z filmu Magická hlubina. Čtyři z pěti žen z naší partičky tvrdily, že je úplně jako pan Božský ze Sexu ve městě. Pátá neříkala nic, jen prodýchávala a v pravé chvíli se ho zeptala, jestli je ženatý. „Ne. Nestačil jsem to. Best before mě nepustilo,“ řekl. „Než jsem se rozhodl, jestli je to Ta Pravá, vypršela doba použitelnosti. Buď mně, nebo jí. Jsem sám a hledám vhodný jogurt,“ dodal. „Hledáte konkrétní se speciální příchutí, nebo podlehnete prvnímu dojmu z hezkého obalu?“ zeptala se Čtvrtá zprava.
Byl to předposlední večer dovolené, od pláže příjemně pofukovalo a pod vlivem tepla, alkoholu a obsedantní otevřenosti se vedly řeči na hranici vkusu. Ženy u stolu byly z hlediska obalové strategie špičkové. Ani muži ale nebyli k zahození. Kdybychom všichni měli na krku návody k použití zatavené do fólie, jak znám Druhou zleva, byl by tam obrovský nápis UDRŽUJTE V CHLADU, Třetí zleva by měl SPOTŘEBUJTE IHNED a Ta hned vedle zase VYŽADUJE VELMI POMALÉ TEPELNÉ ZPRACOVÁVÁNÍ, JINAK Z TOHO NIC NEBUDE. Měli jsme v partičce i exemplář NEOTVÍRAT, JEN SE DÍVAT, exemplář ZMRAZIT A POTOM SE UVIDÍ a mého nejlepšího přítele, který chronicky reaguje výhradně podle pokynu DUSIT S PŘESTÁVKAMI, JINAK BUDETE LITOVAT.
„Jsou takoví, kteří by na sobě neměli mít napsáno Best before, ale Best after. Aby člověk citově neinvestoval do někoho, kdo bude použitelný za deset let,“ řekla Ta pátá.
„Když se třeba rozvede,“ zasmála se Ta třetí. „Nebo když ho dvě tři jiné ženy použijí a zahodí,“ uvedla Ta čtvrtá. „A on si pak podřeže žíly,“ dodala Ta pátá. Tvrdí, že její bratr se stal použitelným pro život až potom, co se v poměrně pokročilém věku z nešťastné lásky úporně snažil pár hodin vykrvácet a nepodařilo se mu to. „To by bylo krásné, kdyby jistí jedinci měli na sobě nápis POUŽÍT AŽ PO SEBEVRAŽDĚ nebo BEST AFTER 42.“
„Mně je 42,“ řekl Jean Reno alias Božský.
„A co máte v návodu k použití? Taky 42?“ zeptala se Ta pátá. „To kdybych věděl! Mám ale podezření, že můj návod bude napsaný ve vašem jazyce, ne v simple English, kterou mluvíme teď,“ odpověděl.
Bez návodů
Bylo by banální, kdybych napsal, že tahle debata byla jen slovní předehrou k milostné zápletce mezi Božským a Pátou. Život se ale často vyžívá právě v kýčích a banálnostech. Šli jsme po pláži do hotelu a tipovali dobu použitelnosti okolojdoucích jogurtů.
„Miluj mě málo, miluj mě dlouho,“ řekla mi přítelkyně. „O to bys nestála,“ tvrdil jsem.
„Citovala jsem anglické přísloví,“ odpověděla mi ta dobrá žena, která kdysi na poslední chvíli zrušila zasnoubení s milým anglickým chlapcem se slabostí pro bílé košile, exotické ptactvo a správnou výslovnost hlásky th.
„Vždycky se mi zdálo, že je v nich něco vyšinutého.“
„To bude tou vydatnou konzervací. Když něco vydrží podezřele dlouho, obyčejně to chutná jako ropa,“ odvětila ona.
„Ne vždycky,“ řekla Ta nejblíže k moři a dodala: „Celý večer o tom přemýšlím a zdá se mi, že když to vyřeším z ,best before‘ hlediska, metaforicky pochopím i to ostatní. Všichni nejsme jako jogurty. Někteří jsme jako to obilí, co se našlo v pyramidách, a když ho zasadili, vyklíčilo. Problém není v době použitelnosti, ale v zacházení.“
„A v absenci návodů k použití. Musíš na to přijít intuitivně, stylem pokus omyl,“ řekl jsem. „V životě jsem nepotkala muže, který by návody četl,“ odpověděla moje přítelkyně mimořádně taktně. „A co když ty návody na použití máme, ale jsou nečitelné, rozmazané od slz a povětrnostních vlivů? Co když musí přijít někdo z druhého konce světa, aby se mu návod chtělo luštit?“ ozvala se Ta pátá.
Někde nad mořem svítalo asi tak, jako to bývá nafocené na prudce romantických svatebních oznámeních. Jestli vás zajímá, co v téhle chvíli řešili zbylí přítomní muži, tak řecký fotbal a žaludeční problémy. A jestli vás zajímá, jak se to vyvíjí mezi Pátou a Božským, tak to prý pokračuje.
Byl to předposlední večer dovolené, od pláže příjemně pofukovalo a pod vlivem tepla, alkoholu a obsedantní otevřenosti se vedly řeči na hranici vkusu. Ženy u stolu byly z hlediska obalové strategie špičkové. Ani muži ale nebyli k zahození. Kdybychom všichni měli na krku návody k použití zatavené do fólie, jak znám Druhou zleva, byl by tam obrovský nápis UDRŽUJTE V CHLADU, Třetí zleva by měl SPOTŘEBUJTE IHNED a Ta hned vedle zase VYŽADUJE VELMI POMALÉ TEPELNÉ ZPRACOVÁVÁNÍ, JINAK Z TOHO NIC NEBUDE. Měli jsme v partičce i exemplář NEOTVÍRAT, JEN SE DÍVAT, exemplář ZMRAZIT A POTOM SE UVIDÍ a mého nejlepšího přítele, který chronicky reaguje výhradně podle pokynu DUSIT S PŘESTÁVKAMI, JINAK BUDETE LITOVAT.
„Jsou takoví, kteří by na sobě neměli mít napsáno Best before, ale Best after. Aby člověk citově neinvestoval do někoho, kdo bude použitelný za deset let,“ řekla Ta pátá.
„Když se třeba rozvede,“ zasmála se Ta třetí. „Nebo když ho dvě tři jiné ženy použijí a zahodí,“ uvedla Ta čtvrtá. „A on si pak podřeže žíly,“ dodala Ta pátá. Tvrdí, že její bratr se stal použitelným pro život až potom, co se v poměrně pokročilém věku z nešťastné lásky úporně snažil pár hodin vykrvácet a nepodařilo se mu to. „To by bylo krásné, kdyby jistí jedinci měli na sobě nápis POUŽÍT AŽ PO SEBEVRAŽDĚ nebo BEST AFTER 42.“
„Mně je 42,“ řekl Jean Reno alias Božský.
„A co máte v návodu k použití? Taky 42?“ zeptala se Ta pátá. „To kdybych věděl! Mám ale podezření, že můj návod bude napsaný ve vašem jazyce, ne v simple English, kterou mluvíme teď,“ odpověděl.
Bez návodů
Bylo by banální, kdybych napsal, že tahle debata byla jen slovní předehrou k milostné zápletce mezi Božským a Pátou. Život se ale často vyžívá právě v kýčích a banálnostech. Šli jsme po pláži do hotelu a tipovali dobu použitelnosti okolojdoucích jogurtů.
„Miluj mě málo, miluj mě dlouho,“ řekla mi přítelkyně. „O to bys nestála,“ tvrdil jsem.
„Citovala jsem anglické přísloví,“ odpověděla mi ta dobrá žena, která kdysi na poslední chvíli zrušila zasnoubení s milým anglickým chlapcem se slabostí pro bílé košile, exotické ptactvo a správnou výslovnost hlásky th.
„Vždycky se mi zdálo, že je v nich něco vyšinutého.“
„To bude tou vydatnou konzervací. Když něco vydrží podezřele dlouho, obyčejně to chutná jako ropa,“ odvětila ona.
„Ne vždycky,“ řekla Ta nejblíže k moři a dodala: „Celý večer o tom přemýšlím a zdá se mi, že když to vyřeším z ,best before‘ hlediska, metaforicky pochopím i to ostatní. Všichni nejsme jako jogurty. Někteří jsme jako to obilí, co se našlo v pyramidách, a když ho zasadili, vyklíčilo. Problém není v době použitelnosti, ale v zacházení.“
„A v absenci návodů k použití. Musíš na to přijít intuitivně, stylem pokus omyl,“ řekl jsem. „V životě jsem nepotkala muže, který by návody četl,“ odpověděla moje přítelkyně mimořádně taktně. „A co když ty návody na použití máme, ale jsou nečitelné, rozmazané od slz a povětrnostních vlivů? Co když musí přijít někdo z druhého konce světa, aby se mu návod chtělo luštit?“ ozvala se Ta pátá.
Někde nad mořem svítalo asi tak, jako to bývá nafocené na prudce romantických svatebních oznámeních. Jestli vás zajímá, co v téhle chvíli řešili zbylí přítomní muži, tak řecký fotbal a žaludeční problémy. A jestli vás zajímá, jak se to vyvíjí mezi Pátou a Božským, tak to prý pokračuje.
