Když slibujete, že s tím, koho milujete, zůstanete navěky, opravdu v tu chvíli věříte, že od vás tahle upřímně pronášená předsevzetí o společném životě dokážou odvrátit veškerá protivenství a nepřízně, které postihují vztahy těch druhých. ,Spolu se dokážeme postavit proti celému světu, miláčku!‘ – ,Ve dvou se to lépe táhne!‘ – ,Společně nás nic zlého nemůže potkat!‘ Podobně uvažuje každá z nás. Protože, proč bychom ztrácely tolik času a energie hledáním partnera na celý život, kdybychom nevěřily ve všemocnou sílu partnerství, která překoná cokoliv. Jenže ani se nenadějete, a vaše představy jsou vystaveny tvrdé zkoušce. Možná to zařídil osud, možná hloupá shoda okolností, ale najednou třeba zjistíte, že má příšerný styl oblékání – což jste netušila, když jste se do něj zamilovávala a on měl na sobě svůj doktorský plášť. Ukazuje se, že nesnáší venkov – a vy přitom sníte o tom, jak se tam jednou přestěhujete. A navíc je alergický na psy. Zkoušky na sebe nenechávají dlouho čekat. Některé jsou pro vás oba nevýznamné, že si jich sotva povšimnete. Jiné, jako třeba to, že je ženatý, vztah utínají už na začátku. Pokud ale vaše láska teprve zapouští první kořínky, můžete si vlastně gratulovat. Pouta se přeťala dřív, než jste se stačila pořádně ,citově zaangažovat‘.
Čím déle ale vztah trvá a čím je hlubší, tím víc je pak v sázce. Co se stane, až cestu vaší velké lásky zkříží nějaká velká pohroma? Opustíte ho, když přijde o všechen svůj majetek? Když ztratí práci nebo vážně onemocní? Když vám osud rozdá kartu, na kterou jste nebyla připravená, a ,v dobrém‘ najednou změní na ,ve zlém‘, splníte svůj slib o lásce až za hrob, nebo se raději otočíte na podpatku?
MUSÍTE SE ZMĚNIT?
„Nevím, jestli to bylo to nejhorší, co mě mohlo potkat,“ říká Alice. „Po devíti letech si myslím, že se lidem určitě dějí i horší věci. Tehdy jsem si ale říkala, že tolik problémů jako já snad nikdo nemá.“ Alice, pětatřicetiletá účetní, byla za programátora Dana provdaná rok, když si při pádu ze skály poranil krční páteř. „Když mi to řekli, pomyslela jsem si jedno: to je konec. Teď umře.“ Dan ale zůstal naživu, jenže diagnóza byla hrozná: až do smrti zůstane od ramen dolů ochrnutý. Nebude moct sám dýchat bez přístroje – stejně jako slavný ,Superman‘ Christopher Reeve. Taková pohroma byla pro novomanžele, kteří přemýšleli o cestě za prací do ciziny, něčím, co si dokázali představit jenom stěží.
„Od první minuty po ‚tom‘ jsem věděla, že Dana neopustím,“ říká Alice. „Nepochybovala jsem, že s ním zůstanu, i když ze začátku dělal tak pomalé pokroky, že jsem žila doslova z minuty na minutu. Pořád jsem si ale opakovala: Já se sice cítím mizerně, jenomže tím, kdo tady opravdu trpí, je on, ne já. Když chci, můžu odsud vypadnout, můžu se sama rozhodnout, co si dám k obědu. To on nemůže. Stejně si ale nemyslím, že by tehdy Dan na sto procent čekal, že s ním vydržím. Určitě to chtěl, ale nikdy na mě nevyvíjel žádný nátlak, nijak se nesnažil ve mně vyvolávat lítost.“
Uplynulo devět let a oni jsou pořád spolu. I když Dan nemůže chodit, dýchá sám a pracuje. „Nevím, jestli se dá nějak popsat, jak může člověk něco takového vydržet,“ vypráví Alice. „Změníte se, protože prostě musíte. Zatvrdíte se, ale v dobrém slova smyslu. Dojde vám, že jestli se dokážete vyrovnat i s tímhle, tak z čeho jiného byste ještě měla mít strach? Kromě toho, že je Dan na vozíčku, náš život teď vypadá zhruba tak, jak jsem si ho vždycky představovala. Uvnitř jsme pořád stejní,“ dodává.
NIC NEPŘEDSTÍREJTE
V porovnání s tím, čím musela projít Alice s Danem, se zdá být trápení, jakému čelí jiné páry, procházkou růžovým sadem. Ale i méně krutý osud, než je tenhle, může být náročnou zatěžkávací zkouškou. A může se objevit i na počátku vztahu. Čtyřiadvacetiletá Šárka se s Craigem, sedmadvacetiletým právníkem z Jihoafrické republiky specializujícím se na nemovitosti, seznámila v Praze loni v listopadu. V únoru ale Craig dostal nabídku přijmout pozici v londýnské pobočce, takže se dohodli, že spolu zůstanou v Británii. Šárka začala hledat místo a Craig se vrátil do své země, aby si vyřídil všechno potřebné k přestěhování. Když pak ale přijel do Británie zařídit pracovní náležitosti i byt, zatkli ho na letišti Heathrow kvůli tomu, že se pokusil do Británie dostat s padělaným vízem. „Prožila jsem si úplný peklo. Nejdřív se mi neozval, volal až druhý den. Do té doby jsem se jenom děsila, co se mu stalo,“ říká Šárka. „Pak přišel strašný zmatek. Nevěděla jsem, jestli mě podvedl a jestli vůbec byl tím, za koho se vydával. Nemohla jsem s ním mluvit, tak jsem nevěděla, na čem jsem. Přesto jsem si ale myslela, že nejhorší, co se mu může stát, je vypovězení ze země a deportace do JAR.“ Jenže proti Craigovi bylo vzneseno obvinění a teď čeká na soudní proces ve věznici Wormwood Scrubs. Hrozí mu devíti- až dvanáctiměsíční trest. Šárka se za ním vydala a rozhodla se stát při něm. „Jakmile jsem se s ním mohla vidět a mluvit s ním, udělala jsem si v hlavě jasno. Podívala jsem se mu do očí a věděla jsem, že nelže. Ano, udělal chybu, protože byl tak neskutečně hloupý a nechal si vyřídit vízum prostřednictvím pochybného agenta. Ale Craig si myslel, že takhle to bude všechno rychlejší. Takže teď musí platit za svoji naivitu.“ Teď si spolu každý den píší. Ať už bude Craig shledán vinným, nebo ne, nebude smět v Británii zůstat, takže sen o Londýně skončil. Pokud nebude moci jít sem, počítá Šárka i s tím, že za ním půjde do JAR, aby mohla být s ním. Její přátelé i rodina se ji snaží přesvědčit, ať to nedělá. „Tvrdí, že ho neznám dost dlouho. Jenže jenom já vím, že s nikým jiným mi nikdy nebylo tak dobře. Nic před sebou s Craigem nepředstíráme, nic nepříjemného nás navzájem nemůže překvapit – tedy, samozřejmě, až na to ‚malé‘ překvapení s falešným vízem,“ vysvětluje.
Aby spolu dva mohli zůstat, musí si navzájem vyjasnit, o co jim jde. Může to být jenom ta skutečnost, že spolu zůstanou. A není přitom potřeba, aby se zrovna přetrhli v tom, jak se k sobě chovají sladce nebo jak si vzájemné soužití skvěle užívají. S partnerem můžete zůstat třeba proto, že vám morálka velí ho neopustit, nebo i proto, že byste každý sám z finančních důvodů přežívali jenom s velkými obtížemi. Jenomže to, abyste spolu dokázali čelit nepříjemným situacím a katastrofám, které nikdo nečekal – a pořád se měli rádi a dobře spolu vycházeli – to chce něco víc. Ale co? „Za prvé, a to je možná nejdůležitější, byste měla dokázat být tolerantní,“ připomíná terapeutka Eva Beránková. „Musíte být schopná snášet změny, které vám život přinese, a raději v nich hledat něco dobrého, než proti nim za každou cenu bojovat. Teprve pak má tenhle přístup smysl. Když dokážeme přežít tohle, dokážeme už přežít cokoliv. Možná stejně tak důležitá je i úcta. Říkat si: Mám tě ráda proto, jaký jsi, a ne proto, co děláš. Úcta znamená, že vidíte podstatu člověka, a ne jen to, jak se chová.“
Tohle přesně sedí na Janu, šestadvacetiletou marketingovou manažerku. „Když jsem se seznámila s Matějem, nemluvili jsme o tom, že má depresi. Věděla jsem, že se cítí mizerně, ale to jsem si spojovala s tím, že mu umřela matka a bratr. Navíc to vypadalo, že už je z toho pomalu venku.“ O tři roky později si uvědomila, že Matějův psychický stav je dlouhodobou záležitostí, která se projevuje melancholií, ale i prudkými výbuchy vzteku. „Myslela jsem si, že člověk v depresi je tichý a uzavřený. Představovala jsem si, že až to na něj přijde, bude ležet na gauči a poslouchat Trickyho a já ho budu krmit něčím dobrým. Jenže on se ke mně chová pěkně hnusně. Jako kdyby si všechnu zlost a problémy vybíjel na mně,“ říká Jana.
Každý si určitě pomyslí: Proč si to nechá líbit? Kdyby ji měl opravdu rád, nikdy by se tak nechoval. Jenomže takovéhle rychlé soudy občas neplatí. „Nemůžu ho za to odsuzovat. Takže vždycky, když se zase pohádáme, vypadnu na hodinu z domu, Matěje to mezitím přejde, a když se pak vrátím, říkám si: Copak na tom tak záleží? Pořád je to ještě ten nejlepší chlap, s jakým chci být,“ přiznává Jana.
ZKOUŠKA LÁSKY
Zůstat s někým, kdo se fatálně změnil, nebývá jednoduché. Ze začátku se každý trápí. Pocit, že nevíte co s tím, vám připraví nejednu děsivou noc. Není to totiž něco, s čím by se člověk dokázal vyrovnat přes noc – je to dlouhodobý proces stálého zdolávání překážek, v němž je zapotřebí poctivosti a tolerance. V první řadě však záleží na tom, jestli je váš vztah ten pravý. Pokud ano, máte na to, abyste spolu přestáli mnohé. Je to vlastně zkouška vaší lásky. Jak to vyjádřila Šárka: „Lepší je zkusit to a zjistit, že to nevyšlo, než se nepokusit vůbec. Proč byste si měla nechat život ovládat něčím, o co jste nikdy nestála?“ Odměna za takový pokus může být sladká. „Na tom, že vaše láska přečká krutou pohromu, je určitě hodně pozitivního. Váš vztah je pak silnější a všemu dalšímu dokáže čelit daleko lépe,“ říká Eva Beránková. „Uvědomte si to třeba na příkladu vlastního těla. Když se zraníte a kůže vám pak zase sroste, je dvakrát tak silná. Takže jizvy jsou ve skutečnosti daleko houževnatější než původní kůže. Je pravda, že na pohled kůže není tak hezká jako předtím, ale je rozhodně silnější.“
