Další fází je první láska, která probouzí bouřlivou škálu dosud dřímajících citů a podvědomě formuje osobní postoje k romantickým vztahům. Stává se to každému, a ne nutně v raném věku. Mohli jste se zamilovat do souseda od vedle ve třech letech, když jste se potkali na pískovišti, nebo poprvé cítit v srdci mdlou odezvu po příchodu padesátky.
„Bez ohledu na to, kdy vás zasáhla první láska, měli byste vědět, že to určitě ovlivní vaše budoucí vztahy,“ řekla ELLE australská psycholožka a vztahová odbornice Melanie Schilling. “Intenzita emocí se pevně otiskne do vaší paměti jednoduše proto, že je prožíváte poprvé. Z biochemického hlediska je to pochopitelné – tělo je najednou přeplněno hormony, jejichž vliv byl pro něj dříve neznámý. Bouře pocitů tak připomíná pubertu – fyzickou, emocionální, intelektuální, a dokonce i duchovní.“
Stává se, že se první láska vyvine v cit, který vydrží na celý život, i když jsou statistiky tohoto skóre čím dál tím nižší. Naštěstí se člověk dokáže zamilovat opakovaně, poučit se z předchozích vztahů, aby později netrpěl nízkými nebo naopak moc vysokými očekáváními. Není zde místo pro fatalismus nebo apatii. „Zaujměte rozhodný postoj. Pokud chcete být opravdu šťastní, snažte se vyhýbat předešlým chybám, když začínáte nový vztah. Zamyslete se a přiznejte si, zda dovolíte „břemeni“ první lásky ovlivnit své budoucí vtahy.“ radí Schilling.
Jaká jsou ona "břemena" našich prvních lásek, a jak je využít ve prospěch zlepšení vztahů budoucích?
1. Touha po vášni a potřeba opakování "starého" scénáře
„Nikdo není imunní vůči tvrdohlavému diktátu první lásky, který nás nutí zpochybňovat nové vztahy a srovnávat je s romantickými odkazy z minulosti,“ píše Dr. Gail Brewer, profesorka sociální psychologie University of Central Lancashire.
Když jste se poprvé zamilovali, pravděpodobně jste cítili, jak se vám srdce chvěje v hrudi a motýli ve vašem břiše šílí. Zdá se být zcela logické, že s příchodem nové lásky očekáváte totéž. Není to však tak jednoduché. Máte před sebou zcela jiného (dospělého) člověka, který vám sice nečte poezii při svitu měsíce a neposílá milion krát denně zprávy “Miluji tě”, ale je připraven vás brát každý měsíc na romantické výlety po Evropě, a chodit s vámi na nákupy. Vy se však sami sebe neustále ptáte – kde jsou hory květin, spontánní výbuchy chtíče, vášnivé hádky, a ještě vášnivější usmiřování? Bez nich je to nuda.
Tento přístup je pochopitelný z pohledu mladistvého maximalismu, ale zcela absurdní ve zralých vztazích. Možná jste si to ještě nepřipustili, ale vaše potřeby se s přibývajícím věkem mění.
Posedlost potřebou emocionálního zmatku a zároveň upřímné očekávání spolehlivosti a loajality od svého partnera, je apriori kombinace předurčena k neúspěchu. Mnohem konstruktivnější je přiznat si, že stará taktika ztratila svůj význam, a pokusit se přečkat opojení první láskou, než aby zničila vztah současný.
2. Stanovte si sami pro sebe – po čem toužíte, a čeho je potřeba se vyvarovat
Když se vydáte na dlouho očekávanou cestu, většinou se vracíte plní dojmů – ať už pozitivních nebo negativních. Když se vás pak lidé ptají, jaké to bylo – v tu chvíli víte, jak na to odpovědět. Stejné je to i s první láskou – po prožití tohoto „výletu“ budete přesně vědět, co jste získali, co jste ztratili a co chcete změnit do budoucna. Nebojte se si o to říct. „Aby se první láska stala pozitivní lekcí pro budoucí vztahy, zkuste si sepsat seznam vlastností, které by váš nový partner měl mít,“ doporučuje Dr. Brewer. - Vyjmenujte všechny pozitivní aspekty vaší předešlé zkušenosti, abyste věděli, co vám dělá šťastnými. Buďte upřímní, nenechte se unést euforií minulosti a neidealizujte si to, co jste zažili – přece jen tam bylo něco, co způsobilo váš rozchod."
Stejný princip funguje při identifikaci jak pozitivních, tak i negativních aspektů, tj. těch, kterými byste se v budoucnu měli vyhýbat (např. pokud váš bývalý přítel byl moc žárlivý nebo měl výbušnou povahu).
Émile Zola psal, že “první láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatujete ono číslo.“ Její duch nás provází celý život, a proto je důležité vyváženě poslouchat jak své srdce, tak i svůj rozum, abyste neskončili s obsedantní milostnou kocovinou.
