Podle profesora kriminologie, Dr. Ronalda M. Holmese existuje šest druhů stalkerů, nicméně nejčastěji se jedná o člověka z našeho okolí – bývalého partnera, kolegu či souseda, jehož chorobná posedlost překračuje meze normálního chování.
Od roku 2010 je stalking hodnocen jako trestný čin, a právo jej popisuje jako: „opakované, systematické, dlouhodobé obtěžování smskami, e-maily, telefonáty aj, nechtěnými dárky, či opakované, cílené sledování osoby.“ V rámci eskalace může následně dojít i k fyzickým útokům, sexuálnímu napadení či dokonce k vraždě. Byť se mezi lety 2015 a 2017 výskyt trestního stíhání snížil, a to z 500 případů na 340, stále se jedná o velmi podceňovaný problém.
Co vede ke stalkingu?
Stalking zahrnuje touhu demonstrovat kontrolu nad obětí. Ta může vycházet ze snahy získat nového partnera či fantazie o vztahu vytvořeném zcela v mysli člověka, jako v případě pronásledování celebrit. Stalking však může mít své kořeny i ve stavu duševního zdraví, jako je hraniční porucha osobnosti. Pomineme-li případy, kdy pronásledování řídí predátorský záměr nebo jasná psychiatrická nemoc (bludy), obvykle existuje řada dalších důvodů k pronásledování.
Stalkeři mají podle doktorky Ahony Guhy nejčastěji řadu zkreslených přesvědčení o vztazích např: „musím někoho pronásledovat, aby mě miloval“, „mám právo na vztah“, „sledovatněkoho je romantické“. Jsou také přesvědčeni o tom, že mají nárok na kontakt s danou osobou, právo osobu pronásledovat, nebo požadují vyřešení nějakého konfliktu.
Nikdo však není oprávněn kontaktovat někoho, kdo si to nepřeje. Stalkeři mají také potíže zvládat některé pocity jako náklonnost (tj. pociťují vysokou míru úzkosti ze vztahů a obavy z odmítnutí), mají problémy s asertivní komunikací, potíže s přijímáním negativních emocí („když ji/ho jen získám zpět, nebudu muset cítit bolest“), špatnou sociální podporu, potíže s řešením problémů nebo inhibiční reakce (tj. záplavy textových zpráv). Tito lidé mají často potíže se zvládáním silných emocí a hněvem, a nezřídka i užíváním návykových látek (ačkoli je to spíše povzbuzovač, nikoli důvod).
Psychická daň za pronásledování
Stalkeři se snaží svou oběť ovládnout a získat nad ní moc. Neustálá komunikace, sledování a hrozby vedou k tomu, že se cítí nervózně, úzkostně a stále ve stresu. Oběť může mít problémy se spánkem nebo zažívat noční můry, a dokonce ztratit chuť k jídlu. Není výjimečné, že se u ní také objeví příznaky posttraumatického stresu nebo deprese. Nežádoucí chování, které je s těmito symptomy nejvíce spojováno, je přijímání výhrůžných hovorů a textových zpráv. Oběti mohou přijmout opatření na svou ochranu, která zásadně změní nebo naruší způsob, jakým by jinak žili svůj život. Často například mění práci anebo se stěhují.
Obětí mohou být i muži
V roce 2020 porovnávala doktorka Daniela Acquadro Maran se svým týmem důsledky a strategie zvládání stalkingu u mužských a ženských obětí. V rámci studie (celkem 16 000 lidí, z nichž polovina byli muži) zjistila, že pouze 13,4 % mužů (ve srovnání s 27,8 % žen) nahlásilistalkery na policii. Ve svém novějšímvýzkumu, který zkoumal 271 policejních spisů ve třech městech na severozápadě Itálie, Acquadro Maran a kol. zjistili, že muži vydrželi pronásledování déle než ženy, než se přihlásili na policii. Zjistili, že emocionální důsledky prokrastinace negativně ovlivnili jejich stav a že strategie, které používali mužské oběti, byly nejen neúčinné, ale také s sebou nesly riziko narušení policejního vyšetřování.
Proč muži nahlašují stalkery méně než ženy?
Jedním z důvodů, proč tento problém muži nehlásí je strach z toho, že nebudou policií bráni vážně nebo jim nikdo neuvěří. Dle statistik nahlašuje stalking významně více žen než mužů. Může to odrážet nižší tendenci mužů identifikovat se jako oběť, což snižuje šance na vyhledání pomoci. Neochota obrátit se na policii může také pramenit ze strachu emocionálního dopadu na oběť. Muži i ženy jsou al emocionálně ovlivněni stalkingem různými způsoby. Acquadro Maran a kol. uvádí, že v její studii muži trpěli fyzickými i emocionálními problémy i záchvaty paniky častěji než ženské oběti(přičemž berou na vědomí i kulturní aspekt – tj. muži neočekávají, že by mohli být obětmi stalkingu). Poznamenávají také, že si muži často neuvědomují, že se jedná o stalking, a spíše očekávají, že budou terčem přímého násilí, v důsledku čehož mají menší obavy, než ženy.
Jak reagovat na stalkera
Oběti stalkingu mají často problém vůbec identifikovat a nahlásit trestný čin. Mohou se domnívat, že takové chování „není tak velký problém“ nebo že „to nakonec přestane“. Dojde-li po rozchodu ke stalkingu, může být obtížné určit, zda se daná osoba snaží posunout dál, nebo zda se u ní rozvíjejí ohrožující sklony. Společnost má také tendenci romantizovat si myšlenku stalkingu a neúnavé snahy získat své ex-partnery zpět. Stalking nakonec překročí hranici, když se oběť cítí v nebezpečí nebo v ohrožení, a v tu chvíli by se měla obrátit na policii.
1) Identifikujte problém
Jedná se o první a základní krok. Dokud si nepřiznáme, že je někdo neodbytný a příliš vlezlý, neuvědomíme si, že musíme začít jednat. Lidé často omlouvají špatné chování nebo si jej racionalizují, což není užitečné při snaze snížit výskyt problémového chování. Prostě řekněte DOST.
2) Požádejte osobu, aby přestala
Toto je klíčový krok, protože stalker si musí uvědomit, že je její/jeho chování nežádoucí a obtěžující. Doktorka Ahony Guhydoporučuje následující postup: „Řekněte osobě: ‚Chci ukončit náš kontakt teď a tady, a nechci, abys mě znovu kontaktoval(a) telefonicky nebo prostřednictvím sociálních sítí.‘ Někdy může být užitečné říct, tohle chování považuji zavýhružné“. Přímočaré osočení ze stalkingu doktorka Guhy nedoporučuje, jelikož to může vyvolat agresivní reakci.
3) Přerušte veškerý kontakt a zaznamenávejtevšechna nežádoucí obtěžování
Někdy vás osoba nepřestane obtěžovat jen proto, že ji o to požádáte. Chování může naopak eskalovat. Je důležité, abyste již nebyli v žádném kontaktu se stalkerem poté, co vznesete tento požadavek. Kontakt v jakékoli formě (i opětovný požadavek o to, aby vás nechal/a být) pravděpodobně posílí jeho/její pokus vás kontaktovat.Někdy je jakákoli pozornost, dokonce i ta negativní, vnímána jako pozitivní. Místo toho je v případě potřeby zablokujte, a začněte zaznamenávat všechna nechtěná obtěžování. Snímky obrazovky, historii zpráv – to vše je nezbytné pro další krok.
4) Vyhledejte pomoc a buďte připraveni reagovat
Pokud vás osoba nepřestane obtěžovat i přes vaše výslovné přání, je čas vyhledat pomoc - policii, nebo organizace pomáhající obětem domácího násilí (pokud je stalker bývalý partner). Poskytněte jim všechny záznamy o obtěžování. Na polici můžete podat trestní oznámení písemně či ústně (informace, jak oznámení podat, naleznete ZDE). V závislosti na chování stalkera může být také užitečné spojit se spsychologem, který vám může poradit, jaké kroky podniknout a eliminovat tak psychickou i fyzickou újmu spojenou s touto zkušeností.
V příladě, že jste se stali obětí stalkingu, kontaktujte Policii ČR:
Policie České republiky - tísňová linka: 158
telefon - spojovatelka: 974 811 111
e-mail: [email protected]
