Spisovatel Christopher Hitchens před několika lety uveřejnil v časopise Vanity Fair článek s názvem Proč ženy nejsou vtipné? A na co přišel? Ženy podle něj nemají zapotřebí být vtipné, protože jsou krásné. Objevují se ale i o poznání radikálnější názory, jako je ten zpěváka Matěje Ruperta: „Ženy by neměly vyprávět vtipy, pokud k tomu nebyly mužem vyzvány nebo nedostaly písemné povolení od Ministerstva vnitra nebo čestnou výjimku prezidenta republiky.“ Ačkoli to zřejmě myslel ironicky, něco na tom je. Kolik znáte známých vtipných žen? Jiřinu Bohdalovou? Nebo snad Ester Kočičkovou? Ve veřejném prostoru je jich žalostně málo a lépe na tom není ani naše nejbližší okolí. Zkrátka známe víc vtipných mužů. Kde je problém?
V tradiční mužsko-ženské komunikaci proudí humor poněkud jednosměrně. Aby vás muž dokázal rozesmát, je jedno z hlavních kritérií pro navázání vztahu. Opačně to ale obvykle neplatí. Ačkoli se nejvíc nasmějete s kamarádkami, ve skupině obou pohlaví hrají prim opět pánové. Od tatínka se čeká, že bude rodinu bavit, maminka by se o ni měla starat. S rozvojem sociálních sítí, jako je Facebook nebo Twitter, se ale otevírá nový svět, na jehož půdě se ženy evidentně cítí ve své kůži a vtipkují mnohem častěji. Humor na sociálních sítích má totiž několik vlastností, které nahrávají ženám – například jsou automaticky vyřazeny vtípky založené na krkání, prdění a jiném vyluzování zvuků. Tento prostor stojí na slovním humoru, který je dominantou žen. Klademe důraz na verbální projev, muži se oproti tomu zaměřují pouze na pointu. Proto se Facebook perlami typu ‚Jste-li na pochybách, přidejte víc másla, nebo ještě víc ztlumte světlo nebo neklikejte na tlačítko Odeslat‘, jen hemží. Virtuální doba nám svědčí, nemyslíte?
Více si přečtete v říjnové ELLE na straně 33.
