Opravdu nikdy nesmíte muže, který se vám líbí, oslovit sama? Nemůžete si dovolit ani zdánlivě neškodné konverzační fráze jako: ‚Taky jste tady poprvé?‘ nebo ‚Nedáme si skleničku?‘. Ne, nemůžete. Má to svůj důvod: jak jinak byste věděla, že jste ho opravdu upoutala a že se s vámi nebaví jenom ze slušnosti?
Jen ho nechte, ať se snaží
Je nám jasné, co si asi říkáte. Chápeme, že řídit se touhle radou vám připadá trochu přehnané, nepříjemně omezující a navíc pokrytecké; v kontextu Pravidel je to ale naprosto logické a samozřejmé doporučení. Pravidla stojí na tom, že na začátku vztahu nevyvíjíte žádnou iniciativu, protože věříte v přirozený pořádek věcí – totiž že muž má dobývat ženu.Když muže oslovíte sama, ovlivníte všechno, co bude následovat; možná pak proběhne rozhovor nebo schůzka, k nimž nikdy nemělo dojít, a nevyhnutelně si tím ublížíte. Časem pozná nějakou holku, o kterou bude opravdu stát, a vás nechá.
Ženy si často všelijak odůvodňují, proč by měly udělat první krok. Říkají si: ‚je nesmělý‘, nebo ‚jen se chovám vstřícně‘. Jenže většina chlapů nesmělá není; nedají se s vámi do řeči prostě proto, že nemají zase až takový zájem. Víme, že je těžké smířit se s tím a čekat na toho pravého, který vás sám osloví, volá vám a ze začátku v podstatě ‚odedře‘ všechno sám – protože vás chce, a tím pádem mu stojíte za to úsilí.
Vy nepotřebujete záminky
Vydržet to a zůstat pasivní je tím těžší, že se nám nabízí víc příležitostí převzít iniciativu než kdykoli v minulosti. Dřív se ženy seznamovaly s muži hlavně na tanečních zábavách nebo na večírcích, a tam prostě čekaly, až si jich někdo všimne a začne se s nimi bavit. Dnes většina z nás pracuje – s muži, pro muže anebo muži dokonce pracují pro nás. Jsou našimi kolegy, obchodními partnery, pacienty nebo zákazníky. Jak se potom vyhnout tomu, abychom je samy oslovovaly a kontaktovaly, když se to leckdy přímo nabízí? A pokud se nám někdo z nich líbí, je tu spousta příležitostí, jak se k němu přiblížit, aniž by to působilo trapně nebo i jenom nápadně.
Pravidla nám říkají, že k muži, který nás zajímá, se máme chovat stejně jako ke kterémukoli jinému, i když to může být dost těžké. Co si budeme povídat: když se žena sejde s chlapíkem, o kterého stojí, mimoděk se víc uvolní, směje se… a má tendenci věnovat mu víc času a pozornosti, než je nutné. Třeba mu navrhne ‚pracovní‘ oběd, aby probrali záležitosti, které by se jinak daly v pohodě vyřídit po telefonu.
Obchodního jednání často využívají jako záminky ženy, které si myslí, že jsou moc chytré a úspěšné na to, aby pasivně čekaly nebo hrály taktické hry. Jenže pak dotyčný jejich iniciativu odmítne a ony jsou zklamané. Je to logické. Muži vědí, co chtějí. Nikdo nemusí zvát na oběd je.
Elle ženy neztrácejí čas
To všechno znamená, že Pravidla je třeba dodržovat i při běžném pracovním kontaktu. Musíte počkat, až vyhlédnutý chlapík sám navrhne cokoli nad pracovní rámec. Pokud si odmítnete připustit, že muži se od žen emočně liší, budete se chovat jako oni (oslovovat je, brát si od nich číslo, zvát je na ‚pracovní‘ oběd) a tím je odradíte. Když nevezmete na vědomí, že muž musí dobývat ženu, vystavujete se nebezpečí, že vás dotyčný odmítne nebo bude vaši snahu ignorovat. Pokud se nesnaží sám, jeho smůla – brzy se objeví někdo jiný, kdo vás bude fakt chtít. A vy přece nemáte zapotřebí zbytečně ztrácet čas.
