Když to skončilo s tím posledním, zapřísahala jste se, že už si nikdy nic nezačnete s (doplňte sama podle uvážení): nevyzrálým, vzteklým, ženatým, žárlivým… Jenže ještě než jste se stačila otřepat, už máte po svém boku další skoroklon vašeho předchozího hříchu. Všichni známí dávno tuší, že se zase řítíte do reprízy svého posledního průšvihu, jenom vy si pořád namlouváte, že tentokrát to bude jiné.
Příznivá zpráva na začátek (pak auž to bude jen horší): nejste v tom sama. Stejné chyby opakují ženy na celém světě, rozhlédněte se třeba po celebritách. Například silikonová lady Pamela Anderson se po četných a rozsáhlých scénách nechala rozvést s potetovaným Tommym Leem. U soudu pak vzdychala nad odporným osudem, který jí do cesty přivedl alkoholika a násilníka. A následně navázala přetrženou nit ve vztahu s Kidem Rockem, který ji podle zasvěcených zřejmě považuje za koberec – tak důkladně ji naklepává.
Vzorec, podle kterého filtruje své partnery česká zpěvačka Leona Machálková, se také příliš nemění. Poslední dva z jejích partnerů měli společné to, že byli o dost starší, ženatí a zámožní. Své snažení nejdříve marně investovala do zadaného Luboše Holzera. Její současný partner, architekt Bořek Šípek, se s původní manželkou nerozvedl ani poté, co se mu s Machálkovou narodil syn.
Pud kamikadze
Co nás tedy žene do předem prohraných vztahů? Jak to, že do nich jdeme znovu, ačkoliv už máme bolestivé zkušenosti za sebou? Kupodivu to není masochismus, ale přirozený pud. První si ho všiml proslulý psychiatr Sigmund Freud a udělil mu honosné jméno ,nutkání k opakování traumatu‘. Jde v podstatě o totéž, jako když dítě zkouší, jestli se opravdu spálí o plotýnku sporáku. Dětem se to obvykle podaří několikrát, než dojdou k poznání, že vysoká teplota přímo souvisí s jejich popálenými prsty. Dospělí sice už nepotřebují zkoumat důsledek kontaktu s rozpálenou plotnou, ale zkoušejí svou odolnost pro změnu ve spalujících vztazích. Freud tvrdil, že „každý člověk má v sobě zakódovanou více či méně neodolatelnou tendenci opakovat nelákavé, částečně dokonce bolestné a traumatické zážitky“. Prohlašoval, že právě proto se nám pořád vracejí stejné úzkostné sny, vznikají neurózy… A proto i opakujeme nevydařené vztahy.
Když k tomuto pudu, který pracovně nazvěme kamikadze, připočtete chybné vzorce chování, vyjde úhledná rovnice, na jejímž konci – po dalším rozchodu – pláčeme na každém dostupném rameni. Nefunkční chování, druhý zdroj problémů, nám většinou implantují už rodiče. Psychologové například prokázali, že zneužívané děti často samy později zneužívají jiné. Je to zkrátka proto, že mají tohle chování zajeté už odmalička. Podobně pokud vaši ploditelé před problémy ve vztahu kličkovali, místo aby je řešili, je velmi pravděpodobné, že ani vy se nebudete umět milostným zádrhelům postavit čelem.
Vše o mém otci
No a do třetice je to samozřejmě otec nebo jiný muž, který vás od dětství formoval. Můžete si o psychoanalýze myslet, co chcete, ale souvislost mezi vaším tátou a partnery, které si hledáte, je stejně jasná jako polední slunce. A stejně spalující. Na internetových stránkách Elle jsme na tohle téma otevřely diskusi. Se svou zkušeností se nám svěřila i Kateřina Eliášová z Chrudimi: „Mám staršího partnera, jelikož můj otec je také starší, než bývá zvykem. Stejně staří kluci mi nikdy neimponovali. Můj přítel je spolehlivý, pravdomluvný, sečtělý, šikovný a trochu sobecký. Vzbuzuje respekt, pro který si ho vážím a pro který s ním jsem. Stejný respekt má maminka k otci. Jako dítě mě tatínek hladil po rukách stejně, jako mě teď hladí přítel. Takže já vím, proč spolu jsme.“
Psychoanalytici následující Freuda tvrdí, že děvčata chovají k otci velmi něžné city (chlapci samozřejmě naopak k matce), jenže je tu matka a ta jim překáží. A tak se snaží dospět, a přiblížit se tak matce, aby si jich táta víc všímal. V určitém věku dívkám i chlapcům pochopitelně dojde, že si svého rodiče nikdy nevezmou. Náhradu hledají v partnerech, kteří většinou mají některou ze základních vlastností zbožňovaného rodiče. Proti našemu racionálnímu přesvědčení nejít do vztahu podobného tomu, který nás už jednou dokonale rozkopal, stojí ještě jedna roztomilost – takzvaný zákon obtížnosti, objevený už v padesátých letech britským sociálním psychologem S. E. Aschem. Princip je jednoduchý: čím obtížnější úkol si uložíme, tím víc roste touha po jeho splnění. Takže jakmile si jednou usmyslíme, že nějakého muže dostaneme, uděláme pro to všechno myslitelné a ještě něco navíc, ačkoli se naše racionálno dramaticky chytá za hlavu. Jarmila Mikšíčková z Českých Budějovic nám k tomu na www.elle.cz napsala: „Po prvním rozchodu jsem si říkala, že už nikdy nechci sportovce. Jenže právě takové typy mě přitahují. Na prvním místě ten svůj sport, pak kamarády a pak někde jsme my, ženy. Ale dá se srdci poručit? Srdce je zvláštní sval, který neovládneme, ať se snažíme, jak chceme.“
Nicméně nepropadejte panice, že jste odkázána strávit zbytek života po boku stále stejně nevyhovujících partnerů a osudově míjet svůj ideální protipól. Prvním krokem ze začarovaného kruhu je nalezení příčiny. Zamyslete se nad počátkem svých neúspěšných vztahů (pro začátek postačí analýza jednoho) a zkuste si vzpomenout na dobu, kdy to mezi vámi začalo povážlivě skřípat. Co jste cítila a hlavně proč jste se rozhodla, že to s ním i přesto ještě zkusíte? Za vaším rozhodnutím mohla stát některá z pohnutek, které jsou vlastní třem základním typům žen s tendencemi k destruktivnímu jednání.
1. destruktivní typ:
Spasitelky Možná váš pud sebezáchovy pokaždé překřičí víra v nápravu toho druhého. Je mnoho žen, které se neustále pokoušejí napravit alkoholiky, proutníky, feťáky nebo násilníky. Připomínají tvrdohlavé děti, jimž je možné donekonečna opakovat, že cizí psi se nehladí. Stejně budou drbat za ušima každého, který se objeví v dosahu, v nejhorším případě tak dlouho, dokud o hladící ruku nepřijdou. Chorobné napravovatelky může do prvního svazku s problémovým mužem klidně přivést oprav-dová touha pomoci. Jestliže se jim to nepodaří (v naprosté většině případů) a dokážou ze vztahu vyklouznout, neomylně si později najdou stejný typ. Vede je k tomu jednak onen neukojený zachranitelský pud, a jednak nutkání dokázat si, že tentokrát už opravdu uspějí. Jenže právě v horečné touze po tom, aby to vyšlo, přehlížejí varovné příznaky ukazující, že nové partnerství se ubírá stejnými stezkami jako předchozí.
Pokud patříte mezi tenhle typ žen, vězte, že existuje jen jediná cesta ven. Uvědomte si, že máte cenu i bez toho, abyste si ji musela určovat pomáháním jiným. Ještě ani jediné bojovnici v armádě spasitelek se nepodařilo pouhou silou lásky a odhodlání změnit feťáka nebo násilníka – naopak většinou převálcovali oni je. Zároveň je téměř přírodním zákonem, že věčné napravovatelky k tomuto poznání dospějí až pět minut po dvanácté. Pokud tedy máte ve vztahové historii víc než jeden intimní kontakt s problematickým mužem, neměla byste váhat s odbornou terapií. Ta odhalí, kde pramení váš problém, pomůže vám ho vyřešit, a tím vám s největší pravděpodobností zachrání život.
2. destruktivní typ:
Milovnice překážek Jestliže jste se nepoznala v kategorii spasitelek, můžete patřit do druhé skupiny, pro kterou je typické malé sebevědomí a touha dokázat sama sobě, případně přilehlému okolí, že na to (téměř cokoli) má. Právě na ni se vztahuje už zmíněný Aschův zákon obtížnosti. Čím problematičtější je partner spasitelek, tím větší přitažlivost pro ně má. Ženy tohoto typu se zaměřují především na ženáče a narcisy. V racionálních chvilkách připouštějí, že ženatý muž rodinu asi ne-opustí (a kdyby to udělal, hrozí stejné riziko i v novém svazku). Vědí, že ho nikdy nepřinutí, aby dokázal mít partnerku rád aspoň tak jako sebe. A přesto do toho jdou, protože to je přece ta pravá výzva.
Pokud se poznáváte v téhle charakteristice, nejspíš si sebou nejste příliš jistá a nemáte o sobě valné mínění. Snažíte se ho zvyšovat tím, že si ukládáte náročné úkoly. Každé další selhání přitom ještě srazí vaši sebeúctu a vzbudí ve vás paličatou snahu zkoušet to ještě intenzivněji. Tenhle mechanismus připomíná Sisyfa a trápíte jím hlavně sama sebe. Pozitivní zlom může nastat, když přijmete fakt, že si lásku nemusíte pokaždé zasloužit potem a krví. Zkuste si stanovit malé vztahové úkoly: třeba cvičně přijmout poznání na večeři od kolegy, který vás sice nedostává do kolen, ale zato má o vás zájem. Nedávejte mu liché naděje, nicméně se pokuste na něj být celý večer milá a vychutnávat si jeho pozornost.
Podmínkou není, aby setkání přerostlo ve vztah, ale váš dobrý pocit z toho, že se o vás někdo zajímá pro vás samotnou (nikoli proto, že manželka zrovna kojí, nebo protože dotyčný potřebuje ke svému oslnivému zjevu luxusní doplněk). Postupně si zvykejte na to, že nemusíte být bez výhrad dokonalá, aby si vás ostatní vážili, a začněte mít sama sebe ráda. Sebeúctu vám přitom přinesou mnohem spíš drobné úspěchy v kontaktu s druhými než pustošivé výbuchy, které vás ve výsledku jen vyčerpají.
3. destruktivní typ:
Věčné gamblerky Je tu ještě jeden typ zatvrzele chybujících partnerek. Ty, které si uvědomují, kolik v minulém vztahu prohrály, a snaží se svou investici vydolovat zpět v dalším svazku. Jenže v téhle fázi vstupuje do hry špatně zákódovaný vzorec chování, a tak se snaží vymáhat ‚dluhy‘ u stejného typu, jaký jim je nadělal. Podobají se hazardním hráčům. Ti také pořád prohrávají, zapadají beznadějně do dluhů a naivně doufají, že to, co prohráli, jednou přece musí dostat zpátky.
‚Gamblerky‘ se vyskytují u všech problémových typů bez rozdílu. Vždycky jsou poháněny snahou konečně si vynahradit, o co přišly v minulém vztahu. Někdy může být motivací i touha po pomstě, kterou se neodvážily vykonat na svém bývalém. Prvotním impulsem k roztočení zničující spirály přitom mohl být jen náhodný špatný výběr partnera a následná neschopnost odpustit sama sobě.
Ani gamblerky na tom nejstou nejlíp se sebeláskou a nejspíš zažily to, čemu se říká rodičovská láska s podmínkami. Těžko odpouštějí ostatním (se svými bývalými nemají valné vztahy, pokud vůbec nějaké), natož sobě samotné. Raději se ženou do dalších proher, jenom aby si nemusely přiznat ty předchozí. Snaží se novým zážitkem přehlušit ten, ze kterého se teprve vzpamatovávají. Jestli se chcete už konečně pohnout z místa, musíte se nejdřív srovnat s předchozími vztahy. Pokuste se svému/svým ex- odpustit. Stačí symbolicky, v duchu. Protože odpuštěním můžete jenom získat. Až se vám to povede, už nebudete mít potřebu opakovat staré chyby.
Cesta zpátky existuje
Možná nemáte zkušenosti s takovými extrémy, jako jsou feťáci a násilníci, nicméně stejný mechanismus funguje i u opakování mnohem méně fatálních vztahových chyb. Možná tendenci zaplétat se do nekonečných a zničujících vztahových spirál nepozorujete u sebe, ale u partnera. Jestli jste si všimla nápadné podobnosti mezi sebou a jeho expřítelkyněmi, ještě to neznamená, že i váš vztah je nutně odsouzen k zániku. Naopak: staré chyby vám můžou posloužit jako učební materiál. Leze vám většina jeho ex- na nervy svou útočnou dominancí? Je dost možné, že i vy máte tendenci partnera ovládat víc, než je zdrávo. Hlavně se nepokoušejte se svými předchůdkyněmi soutěžit (vzájemná podobnost k tomu nebezpečně svádí), ale využijte je jako jedinečné zrcadlo.
Naše čtenářka Bronislava Prokešová napsala: „Chodíme po křižovatkách, a pokud špatně odbočíme, musíme se vrátit. Mí muži nebyli stoprocentní a naše vztahy nebyly bez chyb. Každý mi něco dal, s každým jsem se naučila něco důležitého. Když jsem někdy špatně odbočila, přihrál mi osud další lekci v podobě dalšího partnera a vztahu, v němž jsem konečně pochopila to, co předtím nikoli.“
