Kdy jindy než teď, do dlouhé době izolací a lockdownů jít na rande? Bez ohledu na to, kde a jak jste se potkali, jsou vaše pocity z nadcházejícího setkání smíšené: zájem, vzrušení, touha po romantice i možnost toho že najdete něco vážného. I když nejste fanouškem idylek a fantazií vám stejně hlavou probíhá myšlenka “Co když?”. Proto, aby se schůzka u sklenky vína neproměnila v nekonečná muka si však musíte přestat hrát na schovávanou se svou intuicí a konečně vyslovit to, co opravdu chcete. Naše instinkty s někým (na první pohled) úžasným nás často hned u prvního setkání uzemňují k tomu, abychom byli co nejpříjemnější, a aktivují naši touhu se protějšku líbit. Zapojujeme své přívětivé (čti podlézavé) já a vyslovujeme sympatie se vším, daná osoba vypustí z úst jen proto, abychom se hned na začátku (potenciálního) vztahu zdáli jako dokonalá partie.
Na průpovídky o týdenních čundrech s malým batůžkem na zádech jen přikyvujete, a podvědomě s hrůzou přepočítáváte, jaké množství micelární vody a suchého šampónu na takovou cestu budete potřebovat. Když se zmíní o tom, že muzea a galerie nejsou zrovna jeho forte, kroutíte nosem, a říkáte si, že možná taky nepotřebujete vidět všechno. Tento instinkt zkreslující pravdu vás však může připravit o možnost nalezení “dokonalé” shody, a do budoucna přerůst v řetězovou reakci, která těmito malými lži bude vyplňovat všechny vaše vztahové mezery, a to včetně sexu. Po čase se budete bát odkrýt své skutečné já, a partnerská intimita narazí na absenci stabilních základů, které by měli potenciál vztah podržet v krušných dobách.
Funguje to však i opačně, kdy partner modifikuje svou sebeprezentaci tak, aby odpovídala požadované preferenci. V této dvoustranné hře je tak jistý tragikomický aspekt. Hned ze začátku se snažíte jeden druhému vyhovět, a dělat ze sebe něco, co nejste, což v delší časové perspektivě přeroste v otevřený klam, ze kterého je cesta zpět protkána hádkami a výčitky.
Neodolatelná vůle k dobrovolnému otroctví může lidi inspirovat ke společnému soužití, a dokonce k vytvoření rodiny, ale nemilosrdný rámec společného života naplno odhalí škálu nesplněných očekávání.Shovívavost časem vystřídá zklamání: začne vzájemné obviňování, hádky, usmiřování s krátkodobou účinností, až nakonec jedna či druhá strana dospěje k nepříjemnému a bolestnému faktu absolutní nekompatibility. Ti, kteří nebudou moci tuto hořkou pravdu akceptovat se mnohdy vydávají na cestu “paralelního” života, aby si uspokojili své nesplněné touhy či unikly ze světa nekončících přetvářek. A to nikdy nevede k ničemu dobrému.
“Pacientem nula” v této noční můře tak může být ona jedna malá a neškodná lež, na které jste postavili velkou část vašeho vztahu. Nejlepším řešením je v tomto případě vědět, kdo jste, co chcete, a nebát se to říct nahlas. Ano, je to složité, a může to znamenat, že se po prvním rande s tímto “vysněným” krasavcem již neuvidíte, ale zato si ušetříte týdny, měsíce a možná i roky předstírání, které jste jinak mohli strávit hledáním toho pravého, se kterým byste si padli do noty ihned.
To, že se někomu hned ze začátku nebude na sto procent vyhovovat váš životní styl a vaše zájmy je risk, který musíte přijmout. Nezapomínejte také na to, že nehledáte své identické dvojče, ale člověka, který s vámi bude moci relativně komfortně putovat životem, a překonávat životní překážky. Každý jsme jiný, a pokud na tato přímočaře vyřčená přání (budoucí) partner přistoupí, budete oba na stejné vlně – a to je nejlepší způsob, jak postavit pevné základy upřímného vztahu.
Technicky vzato, být hned na prvním rande upřímný je mechanismus, jak se realisticky dívat do budoucnosti, abyste se vyhnuli možné agónii ze společného bytí. Když budete již zezačátku otevřeni a upřímní, dáte jeden druhému signál, že jste zralí a dospělí lidé, kteří jsou připraveni budovat pevný vztah postavený na důvěře. Buďte sami sebou, nemějte komplexy ani strach, a pokud se ze setkání nevyklube nic jiného než jedna vášnivá noc, i to může mít svá pozitiva.
