Došli chlapi, sdělila mi nedávno na jedné party moje osmadvacetiletá nezadaná kamarádka. Na čele měla kapičky potu, v očích vyděšený výraz a v rukou se jí chvěla sklenka bílého vína. „Neblázni, copak v kapitalismu může něco dojít? Nabídka zcela pružně reaguje na poptávku, to je byznys, víš,“ poučila jsem ji a nevěnovala jejím paranoidním myšlenkám pozornost. Té noci se mi zdál sen. Společně s onou vyděšenou kamarádkou projíždíme s nákupním vozíkem nekonečnými řadami regálů velkého supermarketu. Kolem krouží na kolečkových bruslích prodavačky a do vysílaček udílejí pokyny svým kolegům ve skladu: „Blonďáci v sektoru A došli, přesuňte tam vdovce z déčka, ať to není tak vidět. Zásoby kulturistů v oddělení Živé maso se taky tenčí, ale ještě jich je pár vzadu v mrazicích boxech.“
Hot a trendy
Ze sentimentu napřed míříme do oddělení věnovaného kdysi trendovým kouskům, které ale vyšly z módy. Prodejci jich nabrali tuny a teď nevědí, jak se jich zbavit: posmutnělí byznysmeni v modrých košilích a žlutých kravatách, hipíci v ultrakrátkých džínových šortkách a kožených pantoflích, depešáci s natuženou ofinou a výhružně vztyčeným límcem kožené bundy. Opodál podnikatelé ve flaušových fialových sakách a bílých ponožkách nervózně poklepávají na své koženkové kufříky a divocí metalisté v kožených kalhotách a tričkách s názvy skupin obsahujícími klíčová slova death (smrt), devil (ďábel), blood (krev) a black (černá) nacvičují drsné výrazy. Všichni trochu závistivě pokukují po vedlejším oddělení Hot and Trendy, kde se tísní desítky zákaznic.
Fosforeskující cedulku Hit týdne! má přes čelo přelepenou jeden metrosexuál, který si neustále zálibně prohlíží naleštěné nehty. V přibaleném letáku stojí, že se hodí pro finančně zajištěnou ženu s minimálně dvěma koupelnami a prostornou šatnou. Opodál stojícího account development human resources marketing PR manažera doporučují dodavatelé dámám se slabostí pro muže, již se na veřejnosti profilují jako sebevědomí milovníci adrenalinových sportů a doma se chovají jako konzervativní tyrani, kteří každý večer usednou s pivkem před televizní obrazovku. Propagační cedule nad hlavou mladého manažera ale signalizuje, že se na slunci už dlouho hřát nebude: „Přijímáme objednávky na bruselské úředníky typů A, B, C i D. K dodání květen 2004, dojednání přechodných období možné.“
Přítelkyně míří do svého oblíbeného sektoru slev a táhne mě s sebou. Má neuvěřitelnou schopnost najít v té hromadě starých krámů skutečný skvost. Závidím jí. Pro mě je tlusťoch s mastnými vlasy pořád jen tlusťoch s mastnými vlasy. Ona ho zálibně omakává. „Až zhubne a ostříhá se, bude to fešák. A za tu cenu,“ pochvaluje si výhodnost nákupu, tlouštíka pečlivě ukládá do nákupního vozíku a popisuje své zkušenosti se zlevněnými kousky: „To víš, je to risk. V padesáti procentech to skončí katastrofou, v půlce případů ale zažiji něco, co by mi ti nudní blonďáci ze sektoru Surfing, paragliding a spol. nikdy nemohli nabídnout.“
Z druhé ruky
Se mnou je to těžké. Většina exemplářů, které se mi v supermarketu líbí, má na čele nalepené cedulky s nekompromisním zněním Zadáno: manželství nebo Rezervováno: dlouhodobý vztah. Prodavačka, drobná černovláska s piercingem v nose a se jmenovkou Klára, soucítí s mou situací. „Mohu vám jen poradit, abyste se poptala znovu za pár dnů. Někdy se stává, že si zákaznice zamluvené exponáty nevyzvednou do stanoveného termínu. Na poslední chvíli je třeba zaujme jiný model,“ vysvětluje mi.
Pak se plaše rozhlédne kolem, spiklenecky se nakloní přes pult a zašeptá: „Druhá vlna. Počkejte si na druhou vlnu.“ Tázavě zdvihnu obočí a pokrčím rameny. Nechápu. „Děje se to zhruba jednou za tři roky. Spousta zákaznic přichází reklamovat zakoupené zboží a dostávají zpátky vložené investice. Exponáty se pak vracejí zpátky do prodeje. Moje zkušenost je, že tyhle kousky z druhé ruky mají hodně výhod. A to, že se neosvědčily předchozím majitelkám, bývá často způsobeno nedostatečnou údržbou nebo špatným zacházením. Když vám nebude vyhovovat, můžete ho nakonec taky vrátit,“ říká Klára.
Tuším, že skutečnost nebude tak růžová, jak ji vylíčila prodavačka Klára. Na rozdíl od snů v reálném životě nelze muže nakupovat v supermarketu, a dokonce obvykle nemívají ani návod k použití, který by upozornil na jejich přednosti a slabiny. Navíc v partnerských vztazích neplatí žádná ekonomická pravidla a muže, se kterými nejsme spokojené, kteří nám ublížili nebo nás zklamali, nelze jednoduše vrátit do zákaznického centra a dostat zpátky vložené investice. Láska totiž není jako spoření na vkladní knížce: pravidelné ukládání malých částek na účet s nízkým, ale jistým úrokem. Podobá se spíše obchodování s rizikovými fondy: buď všechno získáš, nebo ztratíš.
