Z mučírny do ložnice
Umění shibari vzniklo původně jako mučící technika ve středověkém Japonsku, která měla za cíl trestanému buďto způsobit vážná a nevratná zranění, nebo jej, poníženého, nechat před očima veřejnosti viset i několik dní. Oba druhy trestu obvykle vedly k usmrcení. Už tehdy ale bylo shibari, jak dokládají písemné prameny z tohoto období, potají praktikováno jakožto erotické cvičení. Později se stalo zábavným prvkem při nejrůznějších divadelních hrách a představeních a začalo pronikat do všech koutů světa a získalo umělecký a estetický ráz.
V dominantní roli
Shibari ale nelze vnímat pouze jako sexuální praktiku, neboť ne každý, kdo se mu oddává, v něm hledá erotické uspokojení. Tzv. rigger/ka (vázající) může a nemusí mít sadistické sklony, tak jako shibari může a nemusí působit bolest. Tato role totiž vyžaduje velkou dávku zručnosti a schopnost metodicky postupovat, stejně tak jako znalost lidské anatomie, nervového systému a energetických bodů. Celý proces může trvat několik hodin, během kterých se vázající musí soustředit na samotnou techniku a zároveň na odezvu modelky nebo modela. Zkušený vázající dokáže odhadnout, kam až může zajít, už například podle změny dechu či jiných fyzických projevů svazovaného objektu.
V pozici sub
Není asi potřeba zdůrazňovat, že se tzv. rope bunny, čili svazovaná osoba, v okamžiku, kdy se kolem jejího těla začne ovíjet provaz a utahovat první uzel, beze zbytku odevzdává do moci riggera či riggerky. V této zranitelnosti dochází pak k pomalému rozpouštění jejího ega, uvolnění stresu a odhalování potlačených emocí. Pokud si svazovaná/ý libuje v masochismu a obě strany jsou domluveny na tom, že session bude mít sexuální charakter, dostavuje se i erotické vzrušení způsobené pocitem podřízenosti a intenzitou vjemů, které lano v kontaktu s nahou kůží přináší.
Umění shibari má svá pravidla
Safe, sane, consensual. K vázání se používají několikametrová speciální lana z přírodních materiálů, většinou juty nebo konopí, která jsou dostatečně silná a zároveň měkká a pružná na dotek, takže se ani po utažení nezařezávají příliš hluboko do kůže. Ačkoliv je dnes na trhu k dostání mnoho publikací, které se zabývají historií samotného umění či technikou vazby a uzlů a návody, jak vázat, lze je nalézt i běžně na Youtube. Vzhledem ke skutečnosti, že vinou neodborného provedení může dojít k poranění vázané/ho, je doporučováno se formou lekcí či workshopů učit od mistrů shibari osobně a vědět, že se nesvěřujete do rukou amatérovi. Tak jako pro každou BDSM praktiku i zde platí, že je třeba dbát na bezpečnost, tzn. eliminovat možná rizika a předcházet možným psychickým i fyzickým následkům, pouštět se do akce s čistou hlavou a v žádném případě pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek. A to nejdůležitější: se souhlasem obou zúčastněných.
Zdroj: Andrey Guryanov: Shibari – Art of bondage; undergroundsound.eu, hikarikesho.com
