Sexuální výchova v Čechách má stále své mezery. Mimo důležitosti použití ochrany se tam toho příliš nedozvíte. O tom, jak zásadní je mít k sexu jasné svolení druhého člověka, se začalo mluvit až v poslední době. Žijeme ve společnosti, kde je stále normalizováno vyspat se s někým bez jeho aktivního souhlasu. Stále je normalizována situace, kdy se kluk holku snaží opít, aby jí dostal do postele, protože ona bude potom „povolnější” a „dá mu”. Jenže sex bez souhlasu je znásilnění. Česká legislativa v tomto však není tak přímočará.
Násilník je v až polovině případů někdo oběti blízký
Podle dat výzkumu, které na svých stránkách uvádí spolek Konsent, 90 % obětí znásilnění v České republice jsou ženy, 5-8 % Čechů někoho znásilnilo a každá desátá Češka za svůj život zažije znásilnění. Podle téhož průzkumu se ale nejedná o filmové znásilnění, kdy násilník napadne nebohou oběť během temné noci a brutálně jí znásilní někde ve křoví, ale až v polovině případů se jedná o člověka, který je oběti blízký. Konkrétně v 50 % případů je pachatel manžel nebo partner, ve 40 % jde o člověka, kterou oběť dobře zná - přítel, kamarád nebo soused.
Podle současného trestního zákoníku se o znásilnění jedná zejména v případě, že byl vyvíjen fyzický nátlak nebo dotyčný využil bezbranosti oběti. Případ, kdy byla oběť paralyzována strachem, nebo opilá a bez schopnosti vědomě vyhodnocovat situaci, do této definice nezapadá tak snadno. Pokud tedy jasně vyjadřuje nesouhlas, ale v situaci není použito fyzické násilí, tak to dle současného zákona není tak zřejmé. Řešením je změna zákona, která změní legislativu tohoto činu a stanoví, že sex bez souhlasu je znásilnění. Tento zákon platí již ve 12 zemích Evropy, mezi kterými je například Dánsko, Švédsko, Velká Británie, Německo nebo Belgie. Změnu zákona můžete také podpořit svým podpisem petice Hlasu proti násilí.
Je změna zákona legitimní? Nejedná se pouze o slovíčkaření?
V Česku je každoročně nahlášeno okolo 600 případů znásilnění, reálně se ale jedná až o 12 000 případů, jak uvádí na svých stránkách spolek Konsent. Jedním z důvodů je, že oběti sexuálního násilí se bojí veřejně promluvit, jelikož velmi častá je sekundární viktimizace obětí. Oběti se bojí, že jejich výpovědi nebudou brány vážně, proto raději mlčí a snaží se na situaci zapomenout. Změna zákona by toto mohla změnit. Sex bez souhlasu se tak přestane brát na lehkou váhu a stane se tak společenskou normou.
Nestyďme se o souhlasu mluvit už s dětmi, naučme si nastavovat hranice
Málokdo z nás si prošel osvícenou sexuální výchovou ať už doma nebo ve škole. Sex je ve společnosti stále tabuizované téma, především u malých dětí. Přitom právě s nimi je zcela zásadní o těchto věcech mluvit otevřeně, bez zdrobnělin, metafor a přirovnání. Změna zákona spolu se změněnou společenskou normou jde ruku v ruce se změnou přístupu a komunikaci této problematiky s dětmi od útlého věku. Nebojme se o konsenzuálním sexu mluvit se svými dětmi, mladšími sourozenci, nebo žáky ve škole. Jedině tak je uchráníme před možným traumatem a vychováme novou generaci se zdravým a bezpečným přístupem k sexu.
Umění nastavit si fyzické hranice je základním pilířem pro naše mentální zdraví. Naučme se říkat ano, to chci nebo ne, tohle nechci. Co je ale ještě důležitější - naučme se ptát druhého člověka, jestli s námi doopravdy chce mít sex, jestli chce, abychom na něj sahali, jestli chce, abychom ho líbali. Oba nebo více zúčastněných mají v tomto ohledu odpovědnost za komfort a psychické zdraví toho druhého. Pokud jsme nedali k sexu svolení, není naší povinností v něm pokračovat. Pokud nemáme vyslovený nebo jasný non-verbální souhlas, raději ve styku nepokračujme. Sex s čistou hlavou a při plném vědomí, že druhý s tím souhlasí, je přeci mnohem zábavnější a naplňující než ten, ke kterému druhá strana nedala nadšený souhlas.
