I sebeošklivější hádka má za cíl problémy, které spolu partneři mají, vyřešit. Kdežto domácí násilí je systematické ponižování jednoho z nich, demonstrace moci, které nemá za cíl skončit. Hádat se tedy můžeme kvůli čemkoliv a není to špatně. Konflikty nám pomáhají poznávat jeden druhého, přiblížit se sobě navzájem díky tomu, že se najednou vidíme z vícero úhlů. I ta nejbanálnější hádka má svou příčinu, kdežto domácí násilí nikoliv.
V konfliktech ale můžete poznat, že se k domácímu násilí schyluje. Například, pokud jeden z partnerů chce příliš kontrolovat život toho druhého, čte mu zprávy v telefonu a má celkově nerealistická očekávání, kdy si příliš nárokuje emocionální prostor svého protějšku. Pokud v příčinách takových sporů svého drahého, či drahou poznáváte, měla by vám začít blikat výstražná kontrolka.
Domácí násilí se také od „italské domácnosti" liší tím, že je systematické a nefungují v něm žádné kompromisy a vůle se dohodnout. Kterou naopak i ty nejrozhádanější páry mají. V násilnickém svazku má vždy jeden výraznou převahu zdrojů a agresorem se stává ten, pro kterého je teoreticky snazší ze vztahu odejít.
Cítíte se po hádce mizerně a je vám líto, jak jste se chovali? To je úplně normální situace. Co ale standardní není, je manipulace. Když vám druhý bude říkat, že vztah nefunguje jenom kvůli vám a musíte se změnit. Někdo vysílá takovou manipulaci ke svému protějšku pasivně agresivním způsobem, tedy neřekne vám otevřeně o co se jedná, ale vším dává najevo, že se musíte změnit. Hlavním rysem domácího násilí je tedy neustálý strach, který jeho oběť pociťuje. A ten k běžným hádkám rozhodně nepatří.
