Projevovat emoce je naprosto přirozená a ve většině případů žádoucí věc. Polidšťuje nás to, pomáhá utvářet naši osobnost i navazovat vztahy. Díky emocím můžeme pozitivní i negativní věci prožít do hloubky. Někdy nás emoce dokonce chrání - když se na vás na silnici řítí auto, pocítíte strach a tahle emoce vás donutí dupnout na brzdu nebo strhnout volant.
Jenže někdy bohužel reagujeme přehnaně. Dobrá zpráva: Dá se to odnaučit. Vůbec nejlepším způsobem, jak začít s emocemi (svými i cizími) správně pracovat, je přečíst si knihu Odhalené emoce, jejímž autorem je expert na neverbální komunikaci a gesta Paul Ekman. Pro začátek ale může pomoci i následující ochutnávka jeho rad.
Kdy jsou emoce nevhodné?
Když sice cítíme správnou emoci, ale projevíme ji se špatnou intenzitou (zakřičíme, rozklepeme se strachy), případně špatným způsobem (při hněvu zarytě mlčíme, místo abychom komunikovali). Mnohem hůře se ale ovládá, pokud cítíme nesprávnou emoci - například když hněv cítíme neprávem, zbytečně.
Jak emoce vznikají?
Každý reaguje na jiné věci, jinou emocí s jinou intenzitou. Proto bohužel není možné sestavit jednoduchou tabulku, kde by letmý úsměv, kterým šéf zahájil setkání s vámi, automaticky znamenal, že vám chce zvýšit plat. Abyste emoce dokázali alespoň trochu číst, je potřeba vědět, jak vznikají - velmi rychle, podvědomě a nikdy samy od sebe. Vždy je něco spouští.
Tyto spouštěče jsou různě silné, a pokud jsme reagovali nevhodně, znamená to, že na nás zrovna tenhle spouštěč působil víc než jiný. Je dobré jít po jeho stopách - vysledovat, co způsobí, že v komunikaci s kamarádkou najednou máte v hlase podráždění, proč vás jedna zákeřnost v práci rozhodí, zatímco jiná s vámi nic neudělá. Ptejte se, co přesně vám na tom vadí (děsí vás / těší vás / mrzí apod.), co to pro vás znamená, z čeho ten pocit pramení. Přijdete na jakési opakující se schéma, které je pak snazší si vysvětlit a pracovat s ním.
Jak nebýt tolik intenzivní
Jakmile poznáte, co s vámi dělá který spouštěč, bude se vám lépe ovládat intenzita emocí a později se zbavíte i zcela nevhodné emoce, jako je třeba rozčilení, když vás ve frontě někdo předběhne. Když si to správně odůvodníte, může se vám podařit nevhodnou emoci vyměnit za lepší - třeba místo hněvu cítit jen pobavení.
Emoce se v první řadě týkají našich vztahů k ostatním lidem. Ovlivňují je vaše dosavadní zkušenosti s danou situací, ale také „evoluční dědictví“, čímž Ekman myslí třeba to, že když v zoo přiblížíte tvář až těsně ke sklu, za nímž je jedovatá zmije, stejně podvědomě ucuknete, když na vás zaútočí, protože evoluce naučila člověka chránit se.
„Někdy reagujeme emocionálně na věci, které byly pro náš život důležité kdysi, ale teď už relevantní nejsou. Někdy zjišťujeme, že reagujeme nepřiměřeně na věci, které v nás dříve vzbuzovaly hněv, strach nebo odpor, avšak nyní v dospělém věku považujeme takové reakce za nevhodné,“ ukazuje Ekman na další původ našich někdy podivných emocí. Podobně hodnotit a zkoumat můžete nejen vlastní, ale i emoce těch druhých.
Když nevíme, co to znamená
Některé emoce však nevznikají podobně automaticky. Ve chvíli, kdy se něco děje, například někdo mluví a my přesně nevíme, co to znamená, co tím chce říct. Chápeme situaci až postupně, hodnotíme ji a najednou to secvakne a my pocítíme třeba hněv. Tady může být emoce nevhodná, protože jsme situaci mylně zhodnotili tak, že nás dotyčný ponižuje a v takové situaci máme naučenou emoci hněvu.
Pokuste se postupným cvičením prodloužit dobu, kdy situaci hodnotíte, a oddálit tak nástup emoce. Díky tomu získáte čas a zvýšíte pravděpodobnost, že vaše emocionální reakce bude správná.
Mlčeti zlato
Je také dobré vědět, že pro většinu lidí je jednodušší zdržet se určitého jednání než úplně odstranit známky emoce ve tváři a hlase. Nad svaly těla máme zkrátka lepší kontrolu než nad mimikou a mluvením. Ideální je tedy pro všechny případy, alespoň prvních pár minut nebo vteřin, mlčet.
Zpočátku, když na svých emočních reakcích teprve začínáte pracovat, bude se zřejmě stávat, že je dokážete ovládnout teprve poté, co je spustíte. Jinými slovy se rozčílíte, vzápětí si uvědomíte, že zbytečně, a stáhnete se. Jakmile si z toho ale vytvoříte nový zvyk, novou automatickou reakci, bude se vám dařit vztek potlačit v samém zárodku.
