Zaměstnankyně luxusních obchodních domů, ale i parfumerií na letišti mají v pracovních smlouvách položku o reprezentativním zevnějšku. Často je detailně rozepsaná, včetně odstínu rtěnky i manikúry, která musí být profesionálně provedená. Během pohovoru na obdobné pozice ženy sklízí komplimenty za to, jak vypadají nebo když mají kabelku sladěnou s botami.
Netřeba mít položku o reprezentativním zevnějšku v pracovní smlouvě, ale všimněte si rozdílného přístupu k péči o sebe u svých kolegů mužů. Aniž bychom příliš generalizovali, většina z nich nebude utrácet měsíčně tolik za kadeřníka či kosmetiku. „Tak to nedělejte, nikdo vás nenutí chodit každé tři týdny na nehty," říkáte si teď. Jenže, pokud by ženy rezignovaly na úpravu svého exteriéru, byly by podle našich společenských norem vnímány jako nedostatečně profesionální. Jak můžete být kompetentní, když máte mastné vlasy a nadváhu? Ostatně, takový názor v rozhovoru pro DVTV vyjádřil stylista Filip Vaněk.
Ten by nechtěl zaměstnávat ošklivého člověka, což platí zřejmě i na muže. Ale těm pro udržovaný vzhled stačí výrazně méně: ostříhat si vlasy na krku, vyčistit si boty a najít si padnoucí oblek. Nebo alespoň košili a kalhoty. Ženy musí utratit pro takzvaný profesionální look mnohem více, ale platy mají například v České republice v průměru o 18,9% nižší než muži. Každému, kdo ženám radí, aby se tedy nezdržovaly po ránu líčením, to doporučuji vyzkoušet v praxi. I během pandemie se nemůžete ukázat nenalíčené během video hovoru, jinak se vás hned kolegové začnou ptát, zda nejste nemocné.
Sociologové Jaclyn Wong a Andrew Penner zjistili, že fyzicky atraktivní zaměstnanci vydělávají lépe, ale nezapočítali do toho výdaje, které ženy musí vynakládat, aby svým okolím byly považované za hezké. Muži nejen tráví svým zkrášlováním nejen méně času, ale také ušetří. Porovnejte si například cenu za dámský a pánský střih vlasů.
Takže, jako žena nemáte moc na výběr. Buď se přestanete líčit, chodit ke kadeřníkovi a na manikúru, hledat padnoucí oblečení a spodní prádlo, investovat do kvalitní kabelky a rezignujete na sebe. Místo toho si ty zdroje budete šetřit, investujete je do cestování, na důchod, věnujete je charitě. Ale připravte se na to, že vás kolegové budou drbat a vyděláte méně. Nebo se s touto nerovností smíříte, řeknete si, že to vlastně děláte rády a pro sebe, ale ve výsledku vás takový životní styl stojí opravdu hodně peněz. Současný trh s kosmetickým průmyslem má nyní hodnotu 532 miliard dolarů, každá žena stráví průměrně 55 minut denně na to, aby se nalíčila a upravila. To jsou dva celé týdny ročně.
Nechápejte nás špatně. Milujeme líčidla a pečující produkty. Starat se o sebe je svého druhu meditace, zábava, relaxace. Ale, co když některý den na to nemáte náladu? Raději byste si přispaly, než věnovaly téměř hodinu času na to, aby se okolnímu světu neudělalo špatně z vašeho neupraveného já? Letušky nebo číšnice si nic takového nemohou dovolit. Ženy, které pracují v leteckých společnostech mívají klauzuli o upraveném vzhledu na pracovišti přímo ve smlouvě a číšnice nebo barmanky bez korektoru a řasenky dostávají řádově nižší spropitné.
Co s tím? Začít musíme samozřejmě u sebe: nesoudit kolegyni za to, že dnes nemá make-up a tedy ani svůj život pod kontrolou. Za druhé, nikomu nedlužíte svou krásu. A v neposlední řadě, využijte svůj hlas na sociálních sítích, nebojte se postovat „nedokonalá" selfie. Čím víc si ve veřejném prostoru zvykneme na to, že make-up je volba, nikoliv povinnost, tím rychleji se může vyřešit i problém platové nerovnosti mezi ženami, které chtějí nosit rtěnku a mezi těmi, které nikoliv. I tak to ale bude běh na dlouhou trať.
