#HotAnxiousGirl: Kam až zajde romantizace duševních nemocí na sítích?

Sexy blázen 

Postava krásné a šílené Lisy ze snímku Narušení se stala symbolem estetiky, ke které se hlásí a připodobňují řady dívek na sociálních sítích, zejména pak na Twitteru, Instagramu a TikToku. Sdílejí videa Lisy, ztvárněné úchvatnou Angelinou Jolie, společně s popiskem „celá já“ nebo „přijmi svoji klinicky depresivní verzi na věčné časy“ a hastagem #HotAnxiousGirl. Trend dokonale kombinuje duševní nemoc s fyzickou atraktivitou. Pro ženy, které se nedokážou vtělit do „sexy blázna“ pak v hlubinách estetických záchvěvů Instagramu koluje hashtag #SadGirl, který láká na křehčí a melancholičtější duševní cestu. Na sociální síti hashtag žil natolik vlastním životem, že pokud si ho teď vyhledáte, Instagram vám napíše, že pomoc je nablízku, a nabídne i přímou cestu pro kontaktování linky pomoci.

Proč nás tolik zajímají tragické příběhy žen?

Duševní zdraví žen bylo v popkultuře vždy těženým a kontroverzním tématem. Od šílených žen ve viktoriánské literatuře až po nešťastné celebrity pronásledované bulvárem. Jmenovitě si vzpomeňme na Britney Spears, Lindsay Lohan nebo Paris Hilton. Veřejnost chce vidět pád na dno a pokud pohádka skončí dobře, tleskat šťastnému návratu zpět na pevnou zem. Příklady najdeme ale i v našem českém rybníčku. Příběh padlé princezny Ivety Bartošové lidi i po letech od její tragické smrti zajímá. Koneckonců se jen v posledních pár letech podojil na seriál i dokument. Ženy s duševními problémy byly v popkultuře ztvárňovány jako objekt fascinace nebo posměchu. Další kapitolou jsou pak sociální média. Na sociálních sítích obecně, zejména pak ale Instagramu, TikToku a Pinterestu, se to jen hemží obsahem o duševním zdraví. Ačkoliv mnohé profily a příspěvky vzdělávají a informují, jiné sklouzávají k idealizaci až romantizaci duševních nemocí. A cílová skupina? Převážně mladé dívky.

Zhoubné ideály krásy

Idealizace duševních nemocí na sociálních sítích není nic nového pod sluncem, vraťme se téměř do internetového pravěku a připomeňme si Tumblr a jeho glorifikaci poruch příjmu potravy. Mezera mezi stehny, viditelná žebra a ploché břicho bez jediné vrstvy tuku. Temným zákoutím Tumblru kdysi dominovalo hnutí #ProAna (pro anorexii). Ostatně z šíření nebezpečných ideálů krásy byly obviňovány i sítě Pinterest nebo Instagram. V této souvislosti byl velkým zdviženým prstem osm let starý případ sebevraždy britské dospívající dívky Molly Russell. Ten byl spojen právě s obsahem na sociálních sítích a dodnes dokazuje, že hranice mezi podporou a nebezpečným obsahem je zatraceně tenká.

Sebediagnostika na TikToku

Velký boom obsahu o duševním (ne)zdraví přišel během pandemie. Doba si to žádala. Nikdo jsme nevěděli co se sebou, přerušily se přirozené sociální kontakty, zvykali jsme si na nový režim a bojovali s nejistotou a strachem. Strachem ze ztráty práce, blízkého člověka. Na platformě TikTok, která se stala královstvím rychlého sdílení názorů, se vyrojily zjednodušující videa o depresích, ADHD nebo autismu. A lidé v komentářích reagovali a poznávali se v nicneříkajících rádoby symptomech. Současně s tím se ale objevují i hlasy, které varují právě před povrchním přístupem k duševním nemocem. TikTokerka Priya Patel (@littlemiss_adhd_) zveřejnila video, ve kterém napomíná tvůrce za vykreslování ADHD jako roztomilého trendu. Její příspěvek zarezonoval u mnoha uživatelů sítě. Patel, která sama žije s ADHD, se podle svých slov obává, že zjednodušující videa mohou vést k nepochopení a banalizaci poruchy - zejména u žen, které jsou skrze tiktokovou optiku vnímány jako „snílci” nebo „bláznivky”.

Co obsah o duševním zdraví přinese dál?

Doba drsných příspěvků na Tumblr je naštěstí pryč a sociální média se dnes snaží být odpovědnější. Instagram je naplněn ilustrovanými infografikami z Canvy, které nabízejí osvětu i podporu v oblasti duševní péče. Platformy na jednu stranu mohou přinést informace a pocit sounáležitosti těm, kteří se nemají kam jinam obrátit, na druhou stranu mohou být nepřátelským, zraňujícím až nebezpečným místem. To, zda sociální sítě více pomáhají, nebo škodí, zůstává v jakési šedé zóně. My se však můžeme alespoň aktivně podílet na vytváření co nejpřátelštějšího virtuálního prostředí – hlásit nebezpečný obsah, vzdělávat se a přistupovat k příspěvkům druhých s empatií a pochopením.