Touha věnovat se cupcakes a vlastně i sen o otevření vlastního obchodu se zrodil v hlavě Lenky Hnidákové alias Lelí už v roce 2012 v San Francisku. Byli tam s manželem Kubou na svatební cestě a specializované dortíkové obchůdky je naprosto nadchly. Po příjezdu Lelí začala zkoušet recepty a pekla pro kolegy z mediální agentury, kde pracovala. Časem pak založila značku Lelí's cupcakes, dortíky nabízela v bistru Famagusta a obrážela s nimi i nejrůznější foodové akce Její cupcakes si brzy získaly řady fanoušků a v roce 2016 jim právě oni pomohli v crowfundigové kampani, díky níž manželé získali prostředky na rekonstrukci a vybavení vlastního cupcake obchůdku.
Velká gratulace k první knize! Pamatuješ si ten pocit, když jsi ji poprvé držela v ruce?
Pamatuju. Byla ještě zabalená v papíru z tiskárny a trvalo mi dvě hodiny, než jsem se odvážila jí rozbalit a začít jí listovat. A pak, myslím, že jsem měla šok. Vlastně jsem to doteď ještě pořádně nevstřebala a neuvědomila jsem si, co se nám podařilo vytvořit.
Co tě inspirovalo k tomu napsat knihu?
Byly to prosby mnoha našich zákazníků. Teda oni nevolali vyloženě po knize, ale neustále se mě někdo ptal na recepty a postupy. Zároveň ale chodily třeba i dotazy na to, kolik denně prodáme na krámku dortíků a jak těžké je začít podnikat a otevřít si třeba malou kavárnu. A tak jsem se rozhodla, že bych na všechny tyhle dotazy mohla odpovědět knihou.
Jaká je tvoje nejoblíbenější část?
Tak to je vtipný, ta se vlastně už vůbec netýká cupcakes, miluju tu bonusovou část na konci, kde jsou naše rodinné recepty. Mamčiny domácí sirupy, náš syn Kubíček a jeho nejoblíbenější banánové lívance, dcera Sárinka, jak s manželem připravují domácí jahodový nanuk. Takové rodinné poklady na závěr, říkala jsem si, že když už tu knihu vydáváme, dáme tam z nás to nejlepší, i když už se to třeba úplně netýká jen dortíků. I když ty mamčiny sirupy jsou přesně ty, z kterých u nás na krámku děláme limonády.
Jak dlouho kniha vznikala?
Intenzivně posledního půl roku a není to jen moje práce. Chtěla jsem, aby byla kniha dokonalá, a neuměla jsem si představit, že by ji fotil někdo jiný než náš kamarád a nejlepší svatební fotograf Honza Martinec. Spolupracovala na ní se mnou ale také ilustrátorka, kaligrafka a grafička, recepty jsme několikrát konzultovali u nás v kuchyni, protože jsme se je snažili co nejjednodušeji popsat pro domácí zpracování. Velký kus především produkční práce udělal i manžel Jakub.
Co focení obálky? Prozradíš mi, jestli si o ní měla jasnou představu od začátku, nebo byla výsledkem tvé práce a práce fotografa?
Obálka vznikla úplně náhodou, ten den jsme fotili postupovky v showroomu značky Hoover, který nám jako jeden z našich partnerů půjčil kuchyň. Mají zvenku krásnou cihlovou zeď a fotograf Honza chtěl vyfotit barevné dortíky na denním světle, vlastně jsem je měla jen držet a vznikla z toho tahle krásná momentka. Líbila se nám natolik, že jsme hned věděli, že máme obálku.
Já vím, že je to těžké říct, ale kdybys z knihy měla vybrat jen jeden jediný recept, který by to byl?
Mě teď nejvíc baví mechový cupcake, je to zas něco trochu jiného. Byla to velká výzva, kterou jsem dostala od Nominalu. To je rodinná firma ze Žďáru nad Sázavou, od začátku pečeme s jejich bezlepkovou moukou a na jaře za mnou přišli s tím, že mají i špaldovou mouku z vlastní produkce, jestli bych z ní nedokázala vymyslet cupcake. Já mám třeba špaldu moc ráda, ale vím, že není pro každého, protože je hodně výrazná, a tak jsem přemýšlela, čím ji doplnit. A vyhrál to špenát, avokádo a banán a vznikl z toho dortík inspirovaný přírodou.
Řekni mi tři důvody, proč bych si měla tvoji knihu pořídit? To, že miluju tvoje dortíky, určitě bude jeden z nich. (smích)
Tak to je jednoduché, ta kniha je rozdělená na tři obsahové části. Takže zaprvé ti poodhalí celý náš sladký příběh od prvního připáleného plechu až po otevření obchůdku a ukáže ti, co všechno obnáší podnikání v tomhle oboru a třeba i poradí, jak upéct dobrou crowdfundingovou kampaň. Za druhé otevřeně přiznává, že ne vždycky je v životě všechno růžové a velice snadno se to může celé… pokazit. Já si myslím, že je čas, abychom o psychických onemocněních, zvlášť když vznikají z přepracování, konečně začali mluvit otevřeně, proto v druhé části popisuju i svůj vlastní příběh „pod vodou“, ten je doprovozený dechberoucími fotografiemi Lucky Drlíkové. A nakonec, jak jsi řekla, protože cupcakes jsou láska a je to skvělá zábava, zkusit je upéct třeba s dětmi. Ale stejně jako jsem já nikdy v životě nedostala nic zadarmo, neusnadňuju to ani čtenářům. Není to klasické kuchařka. Recepty jsem rozdělila na samostatné části korpusů a krémů a doporučuji jejich kombinace. Jde mi o to motivovat vás k vytvoření svého vlastního receptu. V knize nechybí ani rady, jak na techniku zdobení nebo na dekorace z potahové hmoty. A je tam i pár speciálních hostů, třeba Vanda Pálková ze Sladkého mámení, která nás v knize učí skvělé květinové zdobení krémem.
Vím, že teď aktuálně míří kniha na pulty obchodů, tudíž mi to nedá se nezeptat: kolik věnování si už zvládla napsat?
Teď mám na ruce třista podepsaných knih z předprodeje, ale ten největší nápor mě teprve čeká. Ve čtvrtek 10. října jsme spustili prodej u nás na krámku ve Vyšehradské a já jsem slíbila, že tam budu celý den sedět a knížky podepisovat. Stejná podepisovací akce nás čeká 29.–30. listopadu na festivalu mini, kam se s knihou chystáme. Jinak knihu jsme vydávali sami, takže tak úplně na pulty nemíří, nebo aspoň zatím ne. Momentálně je dostupná fyzicky u nás na krámku nebo k objednání s doručením na www.leliscupcakes.com.
Jaký dortík je tvůj nejoblíbenější?
Já mám velice osobní vztah k dortíku s názvem California Dream, je to vanilkové těsto se zapečenými borůvkami plněné slaným karamelem, krém je ze slaného karamelu a mascarpone a zdobený je karamelkami, ovocem a krémovými lístečky. Vznikl jako limitka pro naše přátele Danču a Honzu, kteří žijí v USA a probojovala se do stálé nabídky. To u nich jsme byli s Kubou na svatební cestě a já tam poprvé spatřila opravdový cupcake. Má to pro mě velkou symboliku.
A vzpomeneš si na svůj úplně první dortík, který jsi upekla?
Ano, ten se nedal moc jíst. Ale první povedené byly ty naše ikonické deluxe čokoládové s tekutou čokoládovou náplní uvnitř. A ty jako jediné tedy v knize chybí. Rozhodla jsem se, že to bude takové naše rodinné tajemství, které se bude dědit po generace (jakože legrace z trochou nadsázky).
Kdo je tvoje největší inspirace?
Nechci, aby to znělo pateticky, ale je to moje babička, je jí 91 let a pořád peče, dělá ty nejlepší koblihy a štrůdl na světě. Někdy toho jen za den zvládne tolik, co já neudělám za víkend. Je to ten nejupřímnější a nejpracovitější člověk, kterého znám. U nás v rodině se to obecně hemží hrozně silnými a výkonnými ženami.
Kdo je tvůj první kritik?
To jsem asi já sama, jsem příšerně sebekritická a spíš je to tak, že mě okolí musí přesvědčovat o opaku. Kdyby za mnou nestál manžel s termíny odevzdání dat do tiskárny, upravovala, přepisovala a ladila bych tu knihu ještě teď.
A kdo největší rádce?
Já si moc poradit nenechám… Když jde ale nejvíc do tuhého, tak je to moje dcera Sárinka. Je jí šest let a když jsem v létě vzdychala, že mám tvůrčí krizi a nemůžu se s tou knížkou pohnout z místa, řekla mi: „Maminko, a ty nevíš, co je to trpělivost?“ Takže tak.
