text: Martina Freitagová a Eva Slunečková
Nemožnost mít svůj osud zcela pod kontrolou v mnoha oblastech našeho života se v covidové době zhmotňuje a pociťuje ji téměř každý. V uměleckém světě pak název tématicky zastřešené výstavy Losing Control zároveň poukazuje i na známý extatický stav či k úlevě při dokončení díla. Ztrátu kontroly v obou případech snad nejvýstižněji představuje socha ležící v propadlišti uprostřed rozměrné haly. Choulící se člověk se svetrem přetaženým přes hlavu v jakémsi vnitřím i fyzickém napětí by mohl být kdokoliv z nás – vyčerpaný nepředvídatelným vývojem situace, stísněnou prací na homeofficu a omezeným sociálním kontaktem. Zároveň je to dokonalá sochařská práce ukončená v okamžiku, kdy je tělo jasně neúplné a možná i záměrně deformované.
Dílo známého rakouského výtvarníka Erwina Wurma dominovalo hlavní výstavní hale rakouského týdne umění, která se nacházela na místě bývalé autodílny.
Dílo Erwina Wurma doplňují další umělecké práce až téměř náhodně rozprostřené v hale původně sloužící jako autodílna. Vyprázdněné prostory určené k brzké demolici či developerské rekonstrukci se pro umění využívají často, u nás můžeme zmínit tradiční festival 4+4 dny v pohybu nebo studentskou přehlídku Pokoje, které každoročně obývají opuštěné prostory v Praze. Vídeňský dvacátý okrsek však nabízel celých 4,300 m², které nebylo jednoduché naplnit. I proto si jej ředitel projektu Robert Punkenhofer ponechal jako experimentální hřiště, kde namíchal jak matadory mezinárodní scény, jako je Cindy Sherman a její drobný autoportrét v prázdné místnosti protnuté pouze silným proudem světla nebo performance Bruce Naumanna Violent Incident (1986) ke zhlédnutí na klasické staré televizní obrazovce, spolu se současnými rakouskými tvůrci.
Cindy Sherman patří k legendám moderního výtvarného umění, především konceptuální fotografie a filmu. Nejznámější jsou její stylizované autoportréty.
Oliver Hangl představil svou již čtvrtou edici tzv. Sleep Show, ve které uspává pomocí pilulek na spaní významné osobnosti, které se dobrovolně vzdávají účasti na důležitých společenských akcích. Na otevření týdne umění uspal jednu z hlavních zástupkyní vídeňské umělecké scény Angelu Stief, ředitelku Albertiny Modern. Tu jsem mohla nahlédnout na pár sekund v absolutním tichu v místnosti zalité červeným světlem pouze s postelí, za mnou se pomalu klikatila řada dalších zvědavých návštěvníků.
Spící ředitelka významné vídeňské galerie Albertina Modern byla divákům díky Oliveru Hanglovi doslova na dosah. Na pár sekund jste s ní mohli sdílet stísněný společný prostor, zatímco ona metr od vás v klidu spala.
Jakub Matuška se Vienna Art Weeku zúčastnil jako jediný český umělec.
Na rozdíl od jiných zavedených Art Weeků je ten vídeňský mnohem méně navázaný na soukromou galerijní scénu. Hlavní finanční partner projektu je sice aukční síň Dorotheum, ale program je výjimečný především tím, že již téměř dvacet let propojuje nejvýznamnější galerijní instituce spolu s nezávislými uměleckými projekty a především přímo s umělci. Více než stovka ateliérů otevřela v rámci Open Studio Days své dveře komukoli, kdo měl zájem nahlédnout na uměleckou produkci přímo v jejím zárodku.
Spolu s dalšími desítkami umělců svůj ateliér letos otevřel také Les Tardes Goldscheyder.
Denise Rudolf Frank je mladá umělkyně, která svou intuitivní a emočně založenou tvorbou výrazně vystupuje na mezinárodní scéně. Bezprostřednost ostře barevných obrazů se projevila i v jejím vřelém přivítání, jako bychom byly dobré známé. Okamžitě se rozpovídá o svém nedokončeném formálním vzdělání, které souvisí i s její brzkou zkušeností s arte terapií jako začátkem umělecké cesty, která vedla až sem do centra sedmého distriktu připomínajícího o něco rušnější pražskou Letnou. Byt je v obležení obrazů a já si potvrzuji, že malba si stále drží svou významnou pozici. Při bližším ohlédnutí vypozoruji, že Denise maluje rukama. Štětec a další nástroje jsou jen nadbytečné bariéry mezi ní a obrazem, vysvětluje. Vrací se tím ke svému niternému prožitku, ve kterém ona sama jako médium přenáší primární radost ze života a zároveň se vzpírá zavedeným sociálním strukturám. Ve svých osmadvaceti letech se stěhuje na venkov, pryč z rušného města za klidem, který ji nabízí důležitý zdroj energie.
Z arteterapie vychází barevné obrazy mladé hvězdy mezinárodní malířské scény - Denise Rudolf Frank.
Tisíce metrů čtverečních pokrytých uměleckými díly, výstavy v desítkách galerií a stovku otevřených ateliérů není schopen člověk pojmout za jeden víkend a možná ani ne týden. Vienna Art Week byl silným uměleckým zážitkem, za kterým stojí si zajet. Zůstává ale otázka, zdali je akce takových rozměrů uprostřed pandemie patřičná. Téma Losing Control tak nakonec nejvíce dopadlo na samotné organizátory, pro něž bylo načasování lockdownu pár dní po ukončení akce spíše jako nekontrolovatelný zásah štěstěny. A já si podobně jako mnoho Rakušanů mezitím přetáhnu přes hlavu svetr a dobrovolně se odeberu na svou zcela privátní sleep show bez umění a bez diváků. Tedy alespoň do té doby, než se odehraje další ročník festivalu - v roce 2022 to bude mezi 12. a 19. listopadem. Píšu si ho do diáře tlustým písmem už teď a připojuji poznámku - "NENECHAT SI UJÍT!".
