Vystudovaná fotografka Tereza Příhodová Štětinová se k sochařské tvorbě přesunula hned po dokončení univerzity. Ušlechtilý mramor, onyx, ebenové dřevo, hedvábí, vlna, mosaz nebo peří exotických ptáků ji lákaly možnostmi zpracování i interpretací. Materiálová rozmanitost, zkoumání povrchů i měřítek tak dnes tvoří základní stavební prvky jejích prací. Přírodní element se navíc jejích děl týká i tematicky. Lidskou rukou zpracovaný materiál vytváří vazby mezi člověkem a přírodou a často díky surovému zpracování působí jako artefakt vyprahlé civilizace s mytologickým či mystickým vyzněním. Autorka pracuje s archetypy křídel, masek a gest jako s atributy blíže neurčených kultur. Pomocí objektů vytváří vlastní krajinu, zpřítomňuje relikty člověka v různých dobách a místech.
„Za vším stojí intenzivní pocit z dětství, kdy jsem u barokních kostelů nacházela torza soch odsouzená k zániku nebo čekající na restaurování. Společně s umělými květy z pohřebních věnců, střepy z náhrobků a dalšími odpadky tvořila tato asambláž bizarní barevný a tvarově zajímavý celek, jenž byl pro mou dětskou mysl základem osobní mytologie tvořené mixem křesťanského výtvarného jazyka a dalších vytoužených světů,“ přibližuje Tereza. Možná i kvůli tomu jsou stěžejním prvkem jejích děl instalace. Hedvábné transparentní látky napouští stříbrným mořidlem a zpracovává jako tiché krajiny. Ty pak zavěšené na prosklené okenní tabuli vytvářejí obraz závislý na zdroji přirozeného světla, jež se v průběhu denní doby proměňuje. Mramorová tělesa zase staví na subtilní kovové konstrukce, a dodává tak masivní hmotě jedinečnou křehkost.
Tereza spolupracovala i se značkou niche parfémů Pigmentarium Parfums, pro něž navrhovala piedestaly voňavých esencí. Právě vůně ji inspirovala k výběru materiálu, nešla po povrchu, ale vnímala všechny její odstíny. Práce je pro ni byla intuitivní, ale vycházela z pevných základů znalosti materiálů a snažila se evokovat příběh, který se skrývá za každou z vůní.
