Přestože je Mallorca častým cílem turistů a cestovní ruch tvoří jeden z hlavních příjmů ostrovních obyvatel, najdou se i tam stále místa, která oplývají překrásným výhledem na mořský horizont a zároveň poskytují dostatek soukromí, aniž by se nacházela mimo civilizaci. Přesně tak totiž znělo zadání od českých investorů pro slovenské studio beef v čele s architekty Radem Buzinkayem, Andrejem Ferenčíkem, Jakubem Viskupičem, Jánem Šimkem a Helenou Kučerovou.
Najít malebný pozemek s dobrou infrastrukturou, exkluzivním výhledem a bezproblémovými sousedy rozhodně neznamená, že to byl úkol jednoduchý. Na hustě zastavěném ostrově znamenal rok cestování, hledání a konzultování, než se výběr zúžil na deset nejvhodnějších parcel a posléze na dva finalisty, pro které vypracovali dvojici architektonických návrhů. Oba respektovaly přísné podmínky regulované výstavby na největším z Baleárských ostrovů, jeden měl však o pár výhod navíc. Vzrostlé borovice ve výhledu a původní kamenný plot. Architekti se totiž během častých pobytů na Mallorce zamilovali do místních zídek stavěných tradiční metodou nasucho budovaných kamenných stěn bez pojiva „Pedra en sec“, která je od roku 2018 chráněným kulturním dědictvím UNESCO.
Jelikož místní regule umožňují zastavět maximálně 35 procent pozemku a výškově nesmí dům přesáhnout dvě patra, zvolili architekti velmi kompaktní přízemní řešení, u něhož mysleli i na energetický aspekt bydlení. Aby minimalizovali používání klimatizace, navrhli vícevrstevnatou fasádu s charakteristickým kamenným obkladem, který dokáže efektivně akumulovat teplo. Domem si přáli navázat na lokální historický odkaz a přetavit jej do současného pojetí, proto surové kameny přerušují štíhlá podlaží z prefabrikovaných betonových desek a čas od času stavbu také hmotově přesahují.
„Bylo třeba vyvzorkovat několik variant, které dokážou, že je tento pradávný postup skutečně vhodný a lze jím dosáhnout kýžené atmosféry i v kombinaci s jiným materiálem. Nakonec to dopadlo tak, že jsme s kolegou z kamenů postavili zkušební metr čtvereční, abychom místním řemeslníkům dokázali, že je to opravdu cesta,“ směje se jeden ze zakladatelů studia beef Rado Buzinkay, který si ale jinak dvouletou spolupráci s místní firmou, koordinátorem stavby i osvojení základů španělštiny nemůže vynachválit. Jelikož je Mallorca skutečně prosluněnou lokalitou a průměrná denní teplota tu dosahuje 21 stupňů, bylo třeba regulaci řešit i v interiéru. I když plynule navazuje na exteriér, okna má zasazená dostatečně hluboko – za teplého počasí se tak vnitřek nepřehřívá, a naopak v chladnějším období, kdy je slunce posazené níže, dokáže pojmout maximum svitu a přirozeně jej uvnitř zužitkovat. Lokální motiv okenic pak studio beef reinterpretovalo do velkoplošných posuvných panelů s jemným dřevěným rastrem, skrze něž může volně proudit vzduch a vytvářet ty pravé středomořsky ostré stíny.
Dřevo, konkrétně pak především dubové, uvnitř změkčuje surové plochy betonu a kamene a dodává bydlení útulnost a hřejivé odstíny. Jinak velmi střídmé pojetí interiéru je zapříčiněné řadou zabudovaných funkcí. Na jejich pozadí jsou vystavěné scény z pečlivě vybraných solitérů od světoznámých, ale i českých a slovenských značek jako Brokis, Flexform, Paola Lenti, Davide Groppi nebo Living Divani. Zdánlivě dokonalé prostředí záměrně narušuje vápenná omítka „estuco de cal”, která k autentickým domům na Mallorce zkrátka patří. Na nepravidelnou notu s řemeslným přesahem hrají také svítidla nad jídelním stolem, vyrobená speciálně pro projekt slovenským keramickým studiem si.li ceramics a manufakturou modranska podle představ architektů. Jemné nerovnosti jsou další vrstvou zdůrazňující kontext, ve kterém se vila nachází, a pomáhají zprostředkovat místní kolorit. „Nechtěli jsme anonymní dům, který může stát kdekoli na světě, ale vycizelovaný prototyp, který bude mít upřímný vztah k lokální kultuře a zároveň klientům padne jako ulitý,“ shrnuje Buzinkay. A je třeba říct, že i tento úkol se podařilo splnit na jedničku.
