Chic Eclectic: Filmová architektka Lucie Amossé a její snové bydlení

Když si Lucie Amossé pronajala byt ve smíchovském domě v ulici dříve honosně nazývané Královská třída, kde se místy uplatnila geometrická secese, byla nadšená, že se tu zachovaly původní prvky: domovní a interiérové dveře a kliky a kování oken. „Vždycky jsem chtěla bydlet v historickém bytě, a tento byl navíc před rekonstrukcí, takže jsem ho mohla přizpůsobit svým představám.“ Protože jde o nájemní bydlení, nemohla Lucie zasahovat do základu interiéru příliš, například měnit barvu parketových podlah nebo nátěry dveří a oken. „Měla jsem ale štěstí na tolerantního a vstřícného majitele domu,“ vysvětluje Lucie. „Díky tomu jsem zrekonstruovala po svém koupelnu a kuchyň, takže bylo možné ovlivnit celkovou atmosféru.“

Přestože Lucie oceňuje krásu pražské architektury 19. století, nevyhovuje jí přísnost a střídmost, jaká vládne v interiérech. „Když jsem začala studovat ve Francii, zjistila jsem, že všechno může být mnohem svěžejší a hravější.“ Na studia architektury už přišla vybavená znalostmi od maminky, také architektky. „Máma pořád něco přetvářela a přizpůsobovala. Dovedla vytvořit designový byt v paneláku, vyrobit něco z mála, ale také dodržovala poměrně přísné zásady. Na stole měly být maximálně dva objekty a svícen, v místnosti dvě barvy, dva vzory a pouze jeden druh dřeva.“ Zatímco vyrábění a přetváření věcí přijala za své a pomohlo jí pak v profesi filmové architektky, přísná pravidla zrušila. „Najednou jsem viděla, že všechno nemusí být perfektní a nedokonalost může být krásná. Pro Francouze je typické, že si váží starých věcí a mění jejich účel. Když se jim nelíbí, nějak je okrášlí. Opotřebovanou vitrínu nevyhodí, ale nalepí na zadní stěnu hezkou tapetu a odřený povrch přetřou narůžovo.“ Právě barevná svěžest Lucii zaujala nejvíc. „Všude jsou syté barvy, stačí se podívat na zámky ve Versailles, výkladní skříň Francie. 18. století přineslo barevnou lehkost, zatímco u nás vládla habsburská těžkopádnost.“

Barvy měla Lucie vždycky ráda. „Miluju natírání! A taky kontrasty a střídání lesklých a matných povrchů. Třeba strop v kuchyni jsem natřela lesklou růžovou, protože pak krásně odráží světlo lustru. Je to snadné: když se mi výsledek nezdá, můžu barvu změnit. Obývák jsem přemalovávala třikrát.“ Díky schopnosti Francouzů nevyhazovat staré věci a přidávat k nim nové Lucie zjistila, že historické a současné může být v harmonii a mísení stylů je osvěžující. „Vedle starožitného zrcadla ve zlaceném rámu stála moderní lampa a vypadalo to skvěle. Ale jedna věc z jiné doby nestačí, je potřeba jich mít víc, aby to působilo přirozeně.“