Kdybych zavřela oči, neuvěřím, že jsem stále v Čechách. Ve vzduchu voní borovice, kolem šustí listy a na terasu doléhá ptačí zpěv. Tělo mi navzdory podzimnímu dni stále prohřívá slunce a opodál se pod jeho paprsky leskne vodní hladina obklopená divokou zelení. „Občas se tu objeví i vzácný orel mořský. Běžné jsou tu volavky a samozřejmě taky ondatry nebo nutrie, které jsou pěkně drzé! Čas od času seberou odvahu a vydají se na vandr až ke mně do domu,“ usmívá se Lukáš Loskot. „Přesně kvůli tomuhle výhledu jsem to tady ale koupil, miluju sledovat dokumenty o přírodě. A tady se jeden odehrává naživo po celý rok.“ Nápad mít své vlastní útočiště i mimo hlavní město přišel do hlavy úspěšného podnikatele jen pár měsíců před pandemií. Rok intenzivně hledal místo vzdálené do hodiny od Prahy a projezdil kvůli tomu málem celý středočeský kraj. „Vždycky mi ale něco nesedělo. Nechtěl jsem být součástí chatové osady nebo vesnice. Čím víc jsem toho navštívil, tím víc jsem si byl jistý tím, co chci. Toužil jsem po výhledu na řeku nebo jinou vodní plochu a také po samotě a soukromí,“ vypráví. „Já sice miluju lidi a město, ale potřebuju mít také čas jen sám pro sebe. Tady jsem ho konečně našel.“
Letní sídlo ve velkém stylu
Místo a prostor se zpočátku zdály ideální. Když se však Loskot pustil plnou parou do rekonstrukce, zjistil, že pod romanticky zchátralou chatkou se ukrývá podomácku obestavěná maringotka. „Technicky tu spousta věcí pokulhávala, proto bylo jednodušší chatu zbořit a holt začít nanovo. Mrzelo mě to kvůli atmosféře, ale pak jsem si řekl, že si ji raději vytvořím sám než se spokojit s kompromisem.” Tou dobou už za sebou měl několik zkušeností s přestavbami – mimo jiné bytu v Praze nebo obchodů Ingredients a Diptyque, které spoluvlastní. Věděl proto, jak pracovat s interiérem, a také měl pár dosud nesplněných snů. Vystačil si tak jen s odbornými konzultacemi a návrhu nového domu se ujal sám. „Když už jsem tu vše budoval nanovo, chtěl jsem si dopřát to, co mi v Praze chybí. Vždycky jsem chtěl velká okna s výhledem do přírody a velkorysou kuchyni. Můj městský byt má jen takovou symbolickou, přestože miluju vaření. A tady se s takovým výhledem vaří úplně samo!“ vypráví zpoza kuchyňského pultu, který si nechal na míru obložit dlaždičkami Marazzi a přírodním brazilským mramorem. U pultu se sedí na barových židličkách, jinak ale majitel stoluje celoročně venku u krbu. Umístění ohniště vedle domu poskytuje dostatek soukromí, oheň zase příjemnou teplotu i v chladných dnech. Jídelnu tak v návrhu úplně vynechal a namísto ní si dopřál větší obývací pokoj. Díky velkoformátovým oknům tu může z pohodlí koženého sofa DeSede pozorovat dění na terase i majestátní vodní hladinu za ní.
Útočiště pro milovníka minulého století
Vzhledem k tomu, že je dlouholetým obdivovatelem a sběratelem vintage nábytku, koníček se zákonitě propsal i do interiéru jeho víkendového domu. Typového nábytku je tu poskrovnu, zato řešení na míru a atypů přehršel. „Našel jsem se v 50. letech minulého století. Naopak nejsem příliš velký fanoušek současného designu,“ přiznává. Z novější tvorby je tu ale přeci jen pár lithyalinových váz designéra Lukáše Nováka, které si perfektně rozumějí se starožitnými kusy a novodobými doplňky od značky Soho House, která patří k Loskotovým oblíbeným. Z množství stoliček, křesel a pufů je znát také jeho další vášeň: pro sbírání židlí. Ty v domě plní i jinou než jen praktickou funkci. Slouží tu jako umělecké kusy namísto obrazů nebo soch.
Život je tu krásný a jednoduchý
Ke kochání je určený i okolní les a zahrada, která je záměrně upravovaná jen minimálně. „Se zahradním architektem jsem zvolili velmi bezúdržbové řešení volně navázané na les. Trávu tu stačí posekat jednou za půl roku a stejně jako v lese mi i tady rostou borůvky nebo bedly. Souvisí to s faktem, že tady nechci pracovat a být otrokem dokonalé zeleně. Já sem jezdím relaxovat. Číst si knížky. Vařit. Nebo prostě jen tak pozorovat dění venku. Nic víc si tu nepřeju. Tady se mi život zdá být docela jednoduchý a krásný takový, jaký je.“
Zdroj: autorský článek
