Do Čech se Uroš dostal vlastně náhodou. Příběh začal už v roce 1968, kdy se jeho rodiče na dovolené seznámili s rodinou z Mělníku. Velmi si rozuměli a po odloučení si celá léta pravidelně vyměňovali dopisy. Výjezdy z Československa do Jugoslávie byly povolené jen sporadicky, takže se prakticky nemohli navštěvovat. Když se však mladý Uroš rozhodoval, kam vyrazit za studiem z rodného městečka Kranj, napadlo ho i díky dávné známosti Československo a bájná Praha s vyhlášenou divadelní fakultou Akademie múzických umění DAMU.
Studia režie, dramaturgie a loutkářství úspěšně dokončil, začal pracovat na projektech, seznámil se s celoživotním partnerem Martinem a pomalu se v nové zemi usadil. „Měl jsem tolik knih, že už jsem se ani přestěhovat nemohl,“ směje se Uroš. Osud v Čechách mu nakonec zpečetil byt, který se jemu a Martinovi podařilo najít v téměř nedotčeném stavu ze 30. let 20. století v pražských Holešovicích.
Stavby vznikaly jako výdobytky nejmodernějšího elektrizovaného bydlení kolem budovy Elektrických podniků v Bubnech a na jejich realizaci se podíleli významní architekti. Za jednoduchou fasádou se ukrývá honosná vstupní chodba z travertinu, zachovalé telefonní budky i obložení černým mramorem. Jedněmi z těch, kdo se zasadili o kulturní památkovou ochranu domu, byli právě Uroš s Martinem, a velký respekt k historii je znát také v jejich vlastním bydlení.
„Byt jsme koncem 90. let koupili i kvůli jeho ojediněle zachovalému stavu. Chudáci tehdejší majitelé z toho byli ve stresu, že nám nabízejí zdevastovaný prostor. Naštěstí neměli dostatek prostředků na rekonstrukci, a tak se podařilo zachovat 90 procent originálních prvků v bytě, se kterými se snažíme nakládat s citem. Zachovali jsme, co šlo, a ostatní detaily zrepasovali včetně starých kamen v kuchyni, do kterých se nám ve spolupráci s původním výrobcem podařilo vsadit moderní vnitřnosti, takže je používáme bez omezení i dnes.
Unikátně zachovalá jsou i dvojdílná okna, která patří k poznávacímu znamení architekta, či přivolávací zvonek pro obsluhu, který jsme znovu zprovoznili, i když příliš praktického využití nemá,“ usmívá se Uroš. Na rekonstrukci spolupracovali s odborníky, kteří se podíleli na opravách Loosovy Müllerovy vily, architektem Davidem Kazickým a především se řídili vlastním vkusem, který je vytříbený léty lásky k umění v různých podobách.
Originální dispozice dělí byt na obslužnou a reprezentační zónu – po vstupu úzkou chodbou procházíme kolem původního pokoje pro služku, který dnes slouží jako pracovna, a kuchyně. Na chodbu navazuje jídelna s dominantním svítidlem, skrz niž vyrážíme vstříc pásovým oknům, světlu a vysokým stropům dvojice obývacích pokojů. Těžko se po tomto entrée ubráníte obdivu – postupné budování atmosféry se tu daří na výbornou. Navíc když je interiér plný jedinečných kusů československého a slovinského designu, vybraných uměleckých knih a suvenýrů z cest uspořádaných do fascinujících kompozic.
„Příliš nábytku jsme do bydlení dávat nechtěli, protože prostory jsou krásné samy o sobě i ve své vzdušnosti. Když se ale objevily různé aukční servery, začali jsme nakupovat a trochu se nám to vymklo z rukou. Oba máme slabost pro vázy, knihy a porcelán. Hezké věci se ale mnohdy dají najít i jen tak na ulici. Nespočítám už, kolikrát jsem se kvůli nalezenému křeslu od Miroslava Navrátila, pěkné stoličce nebo zachovalému lustru opozdil, tyhle poklady jsem venku zkrátka nemohl nechat jen tak ležet,“ směje se Uroš. To už otevírá zabudované skříňky v jídelně, aby mě seznámil se svou sbírkou ručně malovaného porcelánu od předních světových výrobců. Nechybějí v ní kusy z proslulých porcelánových manufaktur v Míšni, Augarten, Horních Počaplech, Nymphenburgu, značky jako maďarský Herend, Královská porcelánka v Berlíně nebo rarity typu talířků ve tvaru kapříka určených pouze pro odkládání kostí při štědrovečerní hostině.
Na kvantitu se však v této domácnosti nehraje, klíčová je především unikátnost a atmosféra. Proto když budete mít jednou to štěstí a Uroš nebo Martin vás pozvou do elektrického bytu na návštěvu, buďte si jistí, že vás za zvuků šansonů pohostí na unikátní porcelánové sadě určené jen a pouze pro vás. Podle majitelů by člověk měl totiž žít především v různorodosti.
