V přístavní oblasti newyorské čtvrti Brooklyn nazvané Sunset Park narazíte na poměrně velké množství opuštěných skladišť, doků, továren, překladišť, jeřábů a železničních kolejí. Zdánlivě nehostinná část města ovšem zaujala nizozemskou módní a interiérovou stylistku Carin Scheve i jejího životního partnera, scénografa Francesca Caramellu, a to natolik, že se tu rozhodli nejenom pracovat, ale také bydlet.
Místo je na hony vzdálené útulným a pohodlným čtvrtím, které jsou právě teď v kurzu, ale dost možná začne už brzy přitahovat podobně radikální průkopníky. Svůj nový domov Carin s rodinou našla v jednom z největších průmyslových komplexů ve Spojených státech, v budově dříve označované jako Bush Terminal. Ve své současné podobě jde o skutečně velkorysé bydlení: má osm set metrů čtverečních. „Už nějakou dobu jsme hledali nové místo, kde bychom mohli žít a tvořit, ale žádné se nám nezdálo dost velké a světlé,“ vysvětluje designérka. „Pak jsme ale narazili na tuhle budovu, kde můžeme uskutečnit kterýkoli z našich projektů a uchovávat všechny věci, které jsme si zamilovali.“
Jakmile vás nákladní výtah vyveze do patra, kde se nevšední byt nachází, první, čeho si všimnete, je citlivě namíchaný koktejl zabydlenosti a industriálního ducha, který tvoří jádro zdejší atmosféry. Obrovské množství prostoru vám zaručeně vyrazí dech. Jeho obyvatelé se nepokoušeli zakrývat historii budovy, všude jsou tak vidět nosné sloupy a betonové překlady, odhalené jsou též trubky vedoucí vodu a plyn, na svých místech zůstaly i průmyslové radiátory a šestadvacet velkých dělených oken. Při pohledu z jakéhokoli z nich se nabídne panorama řeky Hudson, za níž se kdesi v dálce tyčí socha Svobody.
Při prohlídce loftu návštěvník postupně volně prochází kuchyní, jídelnou, obývacím prostorem s několika odstrojenými a klasicky tvarovanými kusy sedacího nábytku, svébytnou botanickou zahradou a ložnicí nacházející se v oddělené části bytu. Uspořádání je velmi jednoduché, a přesto naprosto jasné, vytyčené především výrazným nábytkem, který dokáže vyrovnat mohutnost prostoru. Přestože Carin a Francesco k celému bydlení přistupovali s myšlenkou zachovat určitou prostotu, toužili zároveň po útulnosti, vřelosti a intimitě, které vznikají zejména členěním do menších prostorů – jakýchsi oddělených světů, zachovávajících ale jednotnou poetiku. A tou je v tomto případě míchání přírodních a průmyslových prvků s notnou dávkou svobody.
