Na bienále architektury v roce 2018 v Benátkách získal ocenění Zlatého lva významný teoretik a kritik architektury Kenneth Frampton. Ten mimo jiné definoval pojem tzv. kritického regionalismu, v rámci kterého se zamýšlí nad rozmanitostí moderní architektury dvacátého století a jejími podobami v různých regionech světa.
Jedním z takových míst, kde se mezinárodní styl proměnil ve velmi specifický architektonický jazyk, silně ovlivněný místem a jeho geniem loci, je právě Porto. Od doby secese přes art deco, modernu až po modernismus padesátých let je vývoj v druhém největším portugalském městě spojen s celou řadou originálních a nepříliš známých architektů, kteří tu postavili stavby často stojící mimo hlavní proudy mezinárodní architektury, volně kombinující styly a odlišné tendence.
Z třicátých let najdeme v Portu nespočet starých kin, divadel nebo garáží, které vznikly ve vrcholném období slávy stříbrného plátna. Monumentální fasády těchto budov připomanají dynamické siluety zaoceánských parníků a vyrůstaly tehdy nejen v Portu, ale i v hlavním městě Lisabonu. Na hlavních třídách a bulvárech metropolí připomínaly pohyblivý obraz a zvuk i výhody nového způsobu dopravy progresivně se rozvíjející společnosti moderní éry. Slavný portugalský architekt Cassiano Branco zde třeba v roce 1941 dokončil kino Coliseu do Porto s dominantní vertikálou osvětlené věže jako symbolem nových mediálních technologií. Podobný styl se pak odráží i v dalších kinech, jako je dnes již ikonické Batalha.
V padesátých letech propojili architekti vlivy mezinárodní moderny ještě těsněji s lokálními řemesly i dekorativním uměním a v tvorbě Arménia Losy, Januária Godinha, Viany da Lima, Francesca Távory nebo Josého Carlose Loureira vznikla specifická verze poválečného modernismu. Na tuto generaci poté navázal laureát Pritzkerovy ceny z roku 1992, architekt Alváro Siza, který slávu portugalské architektury vyvezl do celého světa. Od padesátých let minulého století modernistické myšlenky propojoval s vlivy lidové architektury a regionální inspirací, až vytvořil nadčasový styl věrně odrážející charakter města a země. Takový, který specifický kulturní svéráz ochrání před standardizací všudypřítomné globalizace.
