Se jménem předního česko-slovenského fotografa Tona Stana se pojí legendární pověst o zachycení dokonalého okamžiku, kterou si vybudoval za léta portrétování osobností na filmovém festivalu v Karlových Varech, které během pár minut vyfotí v majestátních interiérech Grandhotelu Pupp. Z chlapce, který kdysi odešel z katolické vesnice za poznáním do velkého města, se stala jedna z vůdčích osobností slovenské nové vlny, skupiny podobně smýšlejících umělců jedné generace, kteří se potkali při studiu na pražské FAMU. Svou silnou energií a chutí do života si přitom Stano vydobyl pozici autorského solitéra. Když se s ním bavíte, pochopíte, že nejdůležitější je pro něj neustále něco vymýšlet a tvořit, přičemž jeho záběr je opravdu rozmanitý.
Vydali jsme se za ním na jeho víkendový statek do jižních Čech, na místo, kde se schází s celou rodinou, nebo naopak zcela sám hledá nové podněty a soustředí se daleko od městského ruchu. Rozlehlý objekt si zachoval svůj romantický ráz i přes mnohé zásahy, jež má Tono Stano plně ve svých rukou. Stavení kraluje velkorysý ateliér s vysokým stropem, kde se odehrává veškeré dění. Rozumějte – tohle je místnost, kde se spí, vaří i tvoří. Tonův vlastní vesmír plný nalezených věcí, na míru přetvořeného nábytku včetně nekonečného plátna pro focení figur i zátiší.
Venku je sychravé počasí a ve stodole pěkná zima. Majitel domu zatápí v krbových kamnech a hostí nás krupicovou kaší. Zároveň s elánem barvitě vypráví o svých designových návrzích, jež se postupem času staly součástí všech jeho domácností, ať už v Praze, či na venkově. „Každý víkend navštěvuji bleší trhy nebo se zastavuji na zapadlých kovošrotech, odkud beru poklady. Chaotická nadprodukce mě paradoxně aktivuje, kvalitní věci přežijí, dají se dál přetvářet a hlavně užívat,“ přibližuje.
Tono Stano je opravdový sběratel. V jeho ateliéru najdete všelijaké starožitné předměty: hodiny, svícny, mísy, staré látky – obzvlášť rád má nejrůznější sametové draperie –, a rovněž spoustu obskurních podivností jako starožitné panenky a peří ptáků. Velké zastoupení má také nábytek. Je vidět, že v oblibě má trubkové funkcionalistické konstrukce postelí, jež dál dělí, kombinuje a sváří. Dává tak vzniknout pohodlnému posezení podle vlastních představ. Klíčová je pro něj především funkčnost a pohodlnost, z konkrétních kusů proto často vytváří mobilní objekty.
Zatímco jsme plně zaměstnáni novými vjemy, Tono z koutů neustále vytahuje další fascinující předměty. Velkou vášní, která přispívá k jeho sběratelskému duchu, je také práce s detektorem kovu. Načítá kvůli tomu historickou literaturu, aby se dozvěděl, kudy vedly staré obchodní trasy, a vydává se objevovat nové poklady. Ukazuje nám různé mince, díly a další kovové předměty, jež často využívá i při focení. Naposledy ho inspirovaly k vytvoření fotografického cyklu „Pohanské zvyklosti".
Tonovým staronovým objevem je redesign porcelánových předmětů. „Už kdysi dávno jsem měl touhu vytvořit si vlastní nádobí, proto jsem se spojil s karlovarskou porcelánkou Thun a začal na jednotlivé kusy přidávat grafickou intervenci. Často se mě na ně ptali lidé při návštěvě ateliéru, kde jsem je normálně užíval. Proto jsem se rozhodl tuto techniku znovu oživit, a namísto jednoduchých výtvarných prvků jsem do porcelánu začal zapojovat vlastní fotografie,“ vysvětluje.
V rámci udržitelnosti se rozhodl recyklovat a výtvarně zpracovávat porcelánový materiál vyřazený z provozu kvůli drobným vadám. Ve skutečnosti se jedná jen o nepatrné chyby, jež podle Stana dělají předměty krásnějšími. „Takový kus je na světě jen jeden!“ Za poslední půl rok autorovi ve studiu přibylo několik nových přírůstků a vypadá to, že nápadů na zpracování je stále dostatek. Fotografie ženských aktů například převádí do výrazných barevných škál. Fragmenty těl najednou skládají úplně jiný příběh. Copak vy byste nechtěli jíst z talíře, který má svůj vlastní „Smysl"?
