Od textilu k obrazům? Tvorbou se třiadvacetiletá Michaela sice vymyká profilaci obou ateliérů, látka jako materiál v její tvorbě však pořád zůstává. Zásadním krokem pro tuto změnu byla stáž na budapešťské akademii výtvarného umění Móholy Nagy se zaměřením na tkaní. Tam se její láska k textilu umocnila, jenom na to šla z jiného konce: „Bavila mě tradiční řemesla a ruční tvorba, jen jsem užité umění chtěla povýšit na umělecké dílo, a tak jsem začala vytvářet tapiserie. Rozhodnutí studovat v Budapešti bylo jednoduché, věděla jsem, že práci na tkalcovském stavu mě v Česku těžko někdo naučí.“
Tkaní jí umožnilo vytvářet složité vzory. Rámy si doma vyrábí sama, výsledek je pak více strukturovaný, zatímco na stavu spíše plošný. Dalším krokem pak byla technika, kdy malovala přímo na osnovu a v utkaném výsledku prosvítala malba. To už byla blízko klasickému závěsnému obrazu, jemuž se aktuálně věnuje nejvíce. „Vždy jsem toužila malovat. Měla jsem štěstí, že vedoucí ateliéru byl velmi benevolentní a dal mi v práci volnou ruku,“ říká Michaela Červená. Zpočátku zpracovávala jen minimalistické kompozice inspirované přírodou a do nich vkládala vlastní výšivky. Později tvorba nabyla dynamičtějšího charakteru. Zaměřila se na abstraktní malbu, jež vychází z osobních deníkových záznamů. Do nich si zapisuje příběhy a texty skladeb, které ji v životě ovlivňují. Symbolická hesla pak přepisuje do samotného díla.
Její tvorba se ukotvila v jemném ženském přístupu za využití klasických řemeslných technik jako tkaní a vyšívání. Užité materiály slouží k prozkoumávání témat, jež se vážou k naší každodennosti a reflexi vlastní identity. Charakter jejích obrazů je velmi jemný, přitom ale v některých místech zachovává původní strukturu plátna. Pro svou práci používá organickou vlnu ze surového ovčího rouna, kterou kupuje v obchodě Dalin na pražském Žižkově.
Práci Michaely Červené můžete sledovat na jejím instagramu @michaela_cervena.
