Vždycky mě bavilo jezdit na výlety do malých měst. Skromné domky s charakterem, příběhy za plotem – a neznámé krásné stavby. Od chvíle, co jsem poznala svého muže, hovořil o tom, že chce udělat architektonickou mapu Kyjova, „svého“ malého města. Nakonec to bylo skvělé dobrodružství.
V samotném městě, jež má takřka vesnický charakter, se lidé v neděli setkají na náměstí v kostele, někteří si poté zajdou do sousední kavárny na zákusek. Babičky na trhu prodávají zeleninu, bylinky, med a víno. Nic nepřipomíná dobu, kdy zde probíhal nebývalý stavební rozkvět. Mohla za to souhra více okolností.
Před sto lety v Kyjově starostoval stavitelJosef Polášek(stejného jména jako slavný průkopník funkcionalismu a typového bydlení). Místní stavebníci prakticky nepociťovali hospodářskou krizi. Jednak kvůli nebývalému rozmachu průmyslu v tradičně spíše zemědělské oblasti, a tedy zajištěným investicím od továrníků, jednak proto, že město aktivně podporovalo výstavbu. Během 20. a 30. let za bezkonkurenčně nízké ceny rozprodalo obecní pozemky v městské části Újezd. Většina významných vil proto vznikla právě zde.
Je s podivem, že stavební rozvoj Kyjova unikl pozornosti širší architektonické obce. Přitom odtud pocházelo několik významných architektů: kromě zmíněného Poláška se zde narodil představitel emocionálního funkcionalismu Ludvík Hilgert nebo scénograf a architekt Bohumil Tureček. Autorem kyjovské nemocnice je mistr zdravotnických staveb Bedřich Rozehnal.
O původní podobě funkcionalistických domů máme představu třeba díky diplomové práci Kateřiny Lopatové. Snad proto, že kyjovské architektonické bohatství se nikdy nestavělo na odiv, se během let postupně proměňovalo k nepoznání. Většina staveb, jejichž elegantní formu známe z dobových fotografií, se stala obětí necitlivých rekonstrukcí. Je otázka, zda velkou škodu napáchala neznalost (nových) majitelů, jejich snaha ušetřit za práci architekta nebo všeobecný nezájem o širší architektonický odkaz.
Ačkoli počet důstojně zachovaných funkcionalistických realizací můžeme spočítat na prstech jedné ruky, v Kyjově v průběhu let vznikly další zajímavé stavby. Při svých objevitelských cyklovýletech jsme narazili na řadu skvostů ze sedmdesátých let, poetickou faru, několik historických industriálních budov s úžasnou atmosférou nebo prostě místa, kde se zastavil čas.
A tak jsme je posbírali do mapy. Jejím smyslem je zaujmout nejen místní, ale ukázat i ostatním, že Kyjov má co nabídnout. Jako každé jiné město, pokud ho podrobíte důkladné prohlídce. To chceme dělat i nadále: vyrazit někam, kde to neznáme, a vytvořit dostatečně atraktivní průvodce, který donutí lidi zvednout se od počítače. Třeba zjistí, že mají za domem netušený poklad.
Architektonická mapa Kyjova je od června k dispozici v kyjovském infocentru. Za symbolických 50 Kč si ji můžete objednat také na webu: www.bunnystudio.eu.
Sbor církve bratrské
Na místo setkávání věřících protestantské církve upozorňuje plastika kříže na schodišti. Uvnitř se skrývá působivý interiér ze 70. let, který se podařilo v nezměněné podobě uchovat dodnes. Modlitebna je vzdušná místnost plná světla s atypicky tvarovaným stropem a originálně zpracovaným mottem na stěnách. Pocit sakrálního prostoru umocňují samotná slova „nic se neboj, jen věř“. Přilehlá místnost pro setkávání věřících je obložena dřevem, při naší návštěvě stály ve váze čerstvé květiny. Příjemné místo pro klidné spočinutí duše.
Kyjovská nemocnice
Autorem komplexu kyjovské nemocnice je architekt Bedřich Rozehnal. Ačkoli se může zdát cynické vypravit se právě do nemocnice, v areálu panuje až lázeňská atmosféra. Vzrostlé stromy, účelně uspořádané nízké budovy a řada architektonických detailů zasluhují pozornost. Nejzajímavějším prvkem jsou spirálová schodiště v budově chirurgie (pro milovníky lesklé oranže také na gynekologii). Vnější kulaté schodiště ozvláštňuje fasádu infekčního oddělení. V jednotlivých budovách lze dodnes objevit dveře s původní typografií nebo dobové kachličky.
Modlitebna Farního sboru Českobratrské církve evangelické
Jedna z prvních samostatných realizací Josefa Poláška v Kyjově; stavbu navrhl kolem roku 1927. Výkresy v prvních fázích signoval monogramem JPK, teprve později uvedl své jméno. Výsledná budova se od návrhu liší hmotou sakristie, která narušuje symetrii stavby. Jejím nejsilnějším motivem je průhlednost: čtyři svislé řady oken po obou stranách modlitební síně a pronikající světlo objekt opticky nadnáší. V učebnicovém příkladu funkcionalismu dodnes visí světla, jež odkazují na doznívající secesi. Křehkost modlitebny zesiluje bezprostřední blízkost vlakové trati a šrámkovsky přísné siluety kyjovských mlýnů.
Bytový dům Janáčkova
Rozlehlá, leč nenápadná nárožní budova. Fasáda po rekonstrukci září čistotou, citlivé zateplení neuškodilo její eleganci. Město dům postavilo pro dělnické rodiny na počátku 30. let. Kronika z roku 1932 popisuje skromné účelné byty. Malá okna potvrzují nízké náklady. Přesto je dům krásný. Autora neznáme. Byty dnes vlastní soukromí majitelé, ale zahrada s obdělanými záhonky si stále zachovává komunitní ráz.
Dům Rudolfa Panáka
Neokázale krásná solitérní stavba nedaleko kaple sv. Josefa. Současní majitelé rodinného domu na něj roky hleděli ze svého panelákového bytu – a prý o něm snili. Zafungoval osud. Jakmile dům koupili, rozhodli se zachovat celý interiér včetně dekorací v původním stavu. Autorem reliéfu na fasádě, množství obrazů, dřevěného obložení i důmyslné přepážky mezi kuchyní a obývacím prostorem je Rudolf Panák, svérázný samouk, jehož jediným, zato komplexním dílem se stal jeho dům. Skoro to vypadá, že kyjovské architektonické bohatství je ukryté v interiérech ze 70. let. Tomuto konkrétnímu dominuje kombinace dřeva, cihel a červených akcentů. Paní majitelka má v plánu výstavu maleb a plastik Panáka, neznámého lokálního umělce.
Kino Panorama
Nevýrazná budova skrývá svou krásu uvnitř. Architekt Karel Dřevo navrhl interiér, za nějž by se nemusel stydět ani filmový režisér Wes Anderson. Odvážné barvy, výrazná struktura zdí a stropů, kazetové obklady a dokonce původní skořepinová křesílka, nad nimiž srdce zaplesá. Škoda vizuálního smogu – dobové skleněné vitríny by na plakáty stačily. Také budoucnost kina je nejistá: podaří se zachovat unikátní design?
Dům manželů Andělových
Funkcionalistický premiant. Rodinný dům v řadové zástavbě s šedavou fasádou, temně modrými okenními rámy a hluboce vsazenými vchodovými dveřmi upoutá pozornost svou rafinovanou jednoduchostí. Stavbu v roce 1933 navrhl Josef Polášek. Dobové fotografie nemáme k dispozici, ale místní si pamatují, že původně měla střešní terasu. Kromě toho si lze povšimnout dalšího detailu pozdější úpravy. Vysoká garážová vrata nahradil střízlivější otvor, fasádu „rozbíjí“ dva pásy luxferových oken. Vrchní původní, spodní s novějším typem okenních skel. Ačkoli majitelé pozměnili některé prvky domu, podařilo se jim udržet jeho charakter. Stavba i nadále hrdě nese funkcionalistické rysy, což je patrné v dialogu s tou sousední. Jen o pár desítek let starší dům s bohatě vyřezávanými dveřmi a množstvím ornamentů na fasádě umocňuje přísnou účelovost modernistického domu.
