„Původně jsme hledali velký byt s terasou, kam bychom umístili všechen nábytek, umění a předměty, které jsme každý doposud nashromáždili,“ říká Monika White. „Ale nacházeli jsme jen půdní vestavby, kde byly šikmé stěny, na něž se nedaly naše obrazy pověsit. Nakonec nás nadchla stará činžovní vila se zahradou, v níž jsme si vysněné bydlení mohli vytvořit.“
Seznámili se v letadle a už jsou spolu osm let. Michael White je novozélandský architekt a finančník, jeho žena Monika česká diplomatka a majitelka značky Le Patio, jednoho z prvních concept storů kosmopolitního střihu s nábytkem a doplňky u nás. Poté, co se jejich pestré životy byznysmenů protnuly, začaly se dít věci. Oba totiž naznali, že jim čísla a tabulky nestačí, a začali se věnovat tvořivé práci.
Michael přišel do Prahy z New Yorku na počátku devadesátých let jako jeden z finančních poradců pro privatizaci, které k nám vyslala americká vláda. Architektuře, kterou původně vystudoval, se dlouho nevěnoval. Asi po čtyřech letech Prahu opustil a pracoval na finančních projektech po celé Evropě, dokud v letadle z Londýna nepotkal JI. Monika vystudovala práva a působila v diplomatických službách v Paříži, Vietnamu a Libanonu. Po návratu pracovala jako manažerka v Le Patiu, a když se jí pak naskytla možnost firmu koupit, využila toho a pořídila ji na splátky. Když v roce 2008 vše splatila, začala krize a musela přemýšlet, jak změnit sortiment, aby zájem zákazníků udržela.
Naštěstí právě poznala Michaela, který ji přesvědčil, že to dokáže. „Jsi kreativní člověk,“ řekl tehdy, a ji to překvapilo, protože se do té doby považovala především za právničku. „Poznám to z toho, jak se oblékáš.“ Monika od té doby stihla zachránit obchod, stala se designérkou interiérů, a dokonce začala navrhovat šperky. Občas potřebovala od Michaela konzultaci při uspořádání prostoru a on si postupně znovu uvědomil, že architektura je pro něj stále také důležitá. Začali spolupracovat na některých Moničiných projektech, navrhují byty, domy, restaurace, a třeba i kulturní centrum. Jednou z jejich společných realizací se stal také jejich nový domov.
Činžovní vilu z roku 1914 nalezli ve špatném stavu, a proto přistoupili k její totální rekonstrukci. V prvních dvou patrech se rozhodli vybudovat bydlení pro sebe, v přízemí pak další dva malé byty k pronájmu. Michael navrhl dispozice prostoru a Monika měla hlavní slovo při volbě barev a zařizování interiéru. „Dá se říci, že hardware dělal Michael a software je můj,“ vysvětluje. Původní prvky, jako třeba zárubně, dveře, kování, zábradlí, dlažby a trámové konstrukce, ponechali a doplnili je novými. Základ bytu je neutrální: stěny bílé, na schodišti a dlažbách černá a šedá, stejná barevnost v kuchyni a v koupelnách. Doplňuje je přírodní dřevo podlah. Vzniklo tak neutrální pozadí pro umění a předměty, které Monika a Michael vlastní.
V novém bytě se tak potkává jednoduchý design pohovky od Le Corbusiera a židlí Miese van der Roheho s romantickými tvary křišťálového lustru a nábytku z různých koutů světa, grafiky a kresby českých umělců komunikují s africkými maskami, fotkami z Paříže, kormidlem z gondoly a filmovými plakáty.
