V uplynulých letech si Mykonos, jedna z nejvyhledávanějších destinací řeckého souostroví Kyklady, vysloužil pověst místa, kam se jezdí především pít, tančit a jíst. Přestože na pohostinnosti místních se nezměnilo zhola nic, zdá se, že ostrov z této pubertální éry pomalu dospívá do klidnějších let. Resort Scorpios v jeho jižní části je ukázkou přístupu, který před nocí dává přednost dlouhým a sluncem zalitým dnům. Požitkářského ducha se úplně nevzdává. Bere si z něj to lepší.
Jádrem Scorpia je větry ošlehaný a sluncem vyšisovaný kamenný dům, který se přednedávnem proměnil v jakousi postmoderní agoru. Prostor, kterému staří Řekové přikládali velký význam a který sloužil k volnému setkávání lidí a výměně myšlenek, byl středobodem veřejného života. Ve zdejším a současném pojetí jde také do jisté míry o stav mysli. Lidé z celého světa se ocitnou v jednom bodě se sdíleným cílem: odpočívat, vychutnávat si každý okamžik a najít znovu cestu sám k sobě. Namísto nočních tahů se oddávat životu během dlouhých odpolední pod středomořským sluncem.
Tomu všemu zdejší prostřední maximálně napomáhá. Vnitřní i vnější prostory jsou plné přírodních materiálů, a reflektují tak určitou prostotu, která se pro odpočinek zdá nepostradatelná. Kámen, dřevo, rákos, keramika a hrubé textilie s jednoduchými vzory navozují pocit návratu do idylické doby kdesi v minulosti. Poklidná barevná paleta se pohybuje mezi okrovou a světle hnědou barvou letitých kamenných zdí a sluncem opáleného dřeva a místy pozvolna přechází až ke slámové žluté. Při bližším pohledu ale návštěvník velmi rychle zjistí, že jednotlivé kusy nábytku jsou citlivě zpracované a promyšlené – je velmi obtížné určit, kde končí lidová řemeslná zručnost a začíná propracovaný design.
Tento holistický přístup, který se odráží ve vnitřních prostorách i na venkovních terasách a ve zdejší restauraci, mají na svědomí především aténští architekti Dimitris a Konstantinos Karampatakisovi. Z celku je cítit středomořská lehkost, která přesto nezapře inspiraci v mnohem vzdálenějších končinách – řada prvků připomíná zpracováním a rozložením spíše přístup známý v Asii. Svou jednoduchostí a citlivým kombinováním jednotlivých elementů, textur a živých prvků se snadno může poměřovat s japonskou zenovou tradicí.
Přirovnání nutně pokulhává. Nálada je sice meditativní, ale zároveň také velmi uvolněná. Vše se tu odehrává v těsné blízkosti moře. Vyhlášená řecká pohostinnost tu dostává zcela soudobou formu: převážně bezmasé jídlo se připravuje ze surovin pocházejících z lokálních a pokud možno ekologických zdrojů. Stravování tu má spíše komunitní charakter, restaurace ostatně u dlouhých stolů ve stínu rákosových rohoží pohodlně usadí dvě stovky hostů, kteří se tak mohou vzájemně seznamovat, zatímco si pochutnávají na některé z kykladských specialit.
Nakonec dojde i na hudbu. V mykonoském resortu Scorpios ji ovšem označují jako rituál, a i z toho důvodů se jí dostává větší pozornosti a úcty. Pečlivě vybraní DJs tu hostům nabízejí co možná nejvhodnější soundtrack kupříkladu k zapadajícímu slunci. Bohémský duch se tak zvolna prolne s meditativně holistickým a splynou v jeden.
