Zpoza oprýskaných zámeckých zdí zní hra na housle, kterou se z plných plic snaží překřičet pár červenek, usídlených v hustém křoví u kamenné cesty. Procházím zrovna z jednoho konce rozsáhlého areálu bývalého cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou na druhý, abych se pokochala výhledem na vrchol kopce, se kterým těsně sousedí. V roce 1720 tu totiž vyrostl jeden z nejkrásnějších svatostánků u nás a dost možná i na světě – poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
Bylo to tehdy zásluhou opata Václava Vejmluvy a architekta Jana Blažeje Santini-Aichela, ti pod horou vybudovali velkolepé církevní zázemí v neobvyklém stylu barokní gotiky. Dodnes se tu kostel hrdě tyčí a odráží v zámeckém rybníku, do něhož se chodilo koupat hned několik generací šlechticů z chlumecké linie rodu Kinských, kteří klášter zdědili po jeho zrušení na konci 18. století. Po jeho znárodnění o století a půl později se zámek Kinským vrátil v tristním stavu až začátkem 90. let. Od té doby se o jeho nové zvelebení zasazují jeho majitelé Marie a Constantin Kinští, kteří se do něj usilovně snaží opět přivést život. I z toho důvodu posledních dvacet let profesionální tanečnice a choreografka Marie Kinsky a finanční poradce Constantin Kinský žijí střídavě v Praze a ve Žďáru nad Sázavou a do rodné Francie už jezdí pouze na návštěvy.
Constantin si vzal na starost především péči o zámecké lesy a hospodářství, Marie zase do kláštera přivádí kulturu. Založila Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA a její festival současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu KoresponDance se v Čechách koná už dvanáct let, z toho posledních devět roků přímo na zámku. Tanečníci z celého světa sem jezdí po celý rok, experimentují a baví výsledky svého zkoumání publikum, zatímco všudypřítomná hudba zpříjemňuje turistům návštěvu na zámku. Důsledkem těchto aktivit dochází k až paradoxnímu propojování – žďárští obyvatelé mají přátele mezi umělci v Mexiku, Francii nebo třeba i v Ghaně.
Součástí plánu na oživení areálu je také rekonstrukce dosavadních ubytovacích kapacit, kvůli níž se na letní terase setkávám s usměvavou hraběnkou Kinskou. „Prvním krokem na této cestě byla rekonstrukce klášterního pivovaru včetně zvelebení okolních zahrad, vybudování zámecké kavárny a Muzea nové generace, držitele Živa award za nejkreativnější výstavní instituci ve střední Evropě. Ve všech našich projektech chceme z minulosti použít to, co nám pomůže lépe budovat současnost a také poskytne návštěvníkům dostatek podnětů po celý rok. Zároveň k historii vždy přistupujeme s maximálním respektem, péčí a pokorou, a tak to bylo i v případě rekonstrukce bývalého Zahradníkova domku, kterou jsme právě dokončili,“ říká plynulou češtinou s mírným francouzským přízvukem hraběnka.
K projektu přizvala na pomoc Annu Ježkovou z česko-francouzské developerské společnosti Atkins & Langford a interiérovou designérku Alexandru Dýckovou. Ze společných diskuzí pak vyplynul pevně definovaný koncept, na jehož základě se designérka mohla pustit do práce. Interiéry pojala jako reminiscenci minulosti s moderním přesahem, což je rozpoznatelné v nápadité návaznosti dlaždic na dřevěnou podlahu i ve zpracování čel postelí a vyřezávaných toaletních stolcích. Spatřit v nich můžete odkazy na detaily ze zdobení zámeckých interiérů, průhledy majestátními schodišti, ale i zaoblená průčelí venkovských domů z okolních vesniček. Bývalou dvojici bytů v Zahradníkově domku Alexandra přepracovala na čtyři apartmány, které se v případě potřeby dají navzájem propojit či oddělit podle potřeb a počtu ubytovaných.
Každý z pokojů dostal vlastní barevnou identitu – na výběr je z modrého, růžového, zeleného a žlutého apartmá s vanou nebo sprchovým koutem. Dřívější náplň odráží přírodní materiály vybavení, které jsou především ze dřeva, lnu či rákosu a také motivy z archivních herbářů na zdobených talířích a plakátech nad psacími stoly. Vtipným detailem je slaměný klobouk zavěšený ve foyer, které dotváří rozměrná květinová instalace, na níž se podílela aranžérka Daniela Sedliská z Flower Design. V interiérech jsou použity výmalby namíchané z přírodních pigmentů, které věrně napodobují probarvený štuk, které Alexandra Dýcková nejen sama namíchala, ale vytvořila i vlastní barevné formule pro jednotlivé odstíny, aby usnadnila práci malířům.
Výjimečný cit pro detail projektu dodala také lněnými závěsy, sukýnkami a přehozy na postele a povlaky na polštáře, které ručně obšívala odstíny charakteristickými pro každý z pokojů, aby vytvořila čtyři svébytné charaktery. „Alexandra Dýcková je skutečná umělkyně, dokázala se na žďárský genius loci přesně naladit a vyjádřit ho skutečně originálním způsobem. Už se těším na naši další spolupráci,“ chválí si Marie Kinsky a naznačuje, že tato rekonstrukce rozhodně není na zámku poslední. V příštím roce totiž Kinští plánují otevřít další ubytování – zrekonstruovaný mlýn a svatební apartmá v zámecké věži. Ve Žďáře nad Sázavou je totiž stále nač se těšit a co objevovat!
