Právě romantická spletitost tvarů a prostorů, průhledy a tajemství nečekaného, přesvědčily majitele bytu, aby v 90. letech vyměnil svůj pohodlný vršovický 1+1 za kouzlo staré Prahy. Zdevastovaný přízemní prostor ze 14. století vybílil a zařídil podle svých tehdejších představ o středověku těžkým dřevěným nábytkem a černou čedičovou dlažbou. Když se v něm po dvaceti letech rozhlédl, zjistil, se mu tam nelíbí. Bílé klenby vrhaly šedé stíny, podlaha studila, centrální část bytu byla tmavá a robustní nábytek pohltil spoustu místa. Vládla tu atmosféra gotického hradu.
Během dvou let se byt dočista proměnil. Když sem přivedl svou ženu, která má zkušenosti s úpravami interiérů, a pustili se do rekonstrukce, měli za sebou několik společně zrekonstruovaných prostorů a spoustu postřehů z cest, jež jim s úvahami o podobě pomohly.
„Gotické klenby jsou krásné, ale nechtěli jsme žít jako na hradě,“ říká. „Inspiroval nás třeba renesanční zámek v Novém Městě nad Metují, kde na počátku 20. století vymalovali klenby a navrhli nábytek a koberce. Nebo Carlo Molino, jenž do paláce v Turíně vnesl design z 60. let. Nebo vila Balbianello, obchody ve Florencii, a taky set design ze starých bondovek. Všudypřítomný romantický historický základ doplnili současnými věcmi. Chtěli jsme proto nejprve zajímavě vymalovat.“
Když vzal majitel bytu poprvé do ruky špachtli a seškrábal část bílé omítky, objevila se pod ní nečekaná směs odstínů béžové a bleděmodré, pozůstatků výmalby z 19. století, kdy se gotický dům přestavoval. „Bylo to, jako když se otevře výhled do letní krajiny, kdy se v dálce tetelí vzduch. Prostor získal hloubku a vzdušnost. Hned jsme věděli, že takhle chceme postupovat, a výmalbu jsme zavrhli,“ vysvětluje. Následovalo několik měsíců vzrušujícího odstraňování bílé, za sucha, špachtlí, aby se nepoškodily barvy, které chtěli odkrýt. Promýšleli také poměr oškrábané a čisté plochy, na niž natáhli pouze štukovou omítku bez dalších nátěrů.
Barevná paleta léta, jež tu vznikla, ponurou atmosféru rozehřála a mohli na ni jednoduše navázat. „Barvu obilí nebo písečné pláže tu teď připomínají stěny a také podlaha, kde jsme položili světlé ,zámecké‘ parkety ze smrkového dřeva s vídeňským dubovým křížem. Smrk působí přívětivěji než trvanlivější germánský dub, a nevadí nám, že je měkčí.“ Šedomodré odstíny oblohy použil majitel bytu na nátěry dřevěných vestavěných prvků jako krby, knihovny a obklady stěn, jež sám vyráběl.
Přestože je hudební skladatel, objevil nový svět práce se dřevem a nalezl v sobě vášeň pro ruční výrobu. Poprvé v životě se pustil do truhlaření a používal barokní postupy sestavování krbových říms slepováním jednotlivých profilů. Preciznost řemesla teď kontrastuje s matnou nedokonalostí stěn. Stejnou roli hraje lesk křišťálových lustrů, nerezové kuchyně, georgiánských chromovaných baterií a sanitární keramiky.
Přestože byt je poměrně rozlehlý, jednotlivé místnosti příliš velké nejsou. Proto je všechen nábytek nízký, aby byl ve výši očí volný prostor, a má nožičky, aby byla vidět podlaha. Výsledkem je vzdušný, odlehčený dojem.
Při zařizování přemýšleli, jak vytvořit přívětivé prostředí, kde nic nebude míněno příliš vážně. „U každého materiálu, vzoru, kusu nábytku jsme se ptali: Nepůsobí příliš chladně? Důstojně? Přísně? Jakou vyvolá emoci, je to radost?“ vzpomínají. Pro pocit útulnosti nejprve vytvořili ostrůvky světla, které přes den září v kuchyni a v tmavší části bytu díky lampám a světelným lištám. Stačí stisknout jeden vypínač hned u vstupních dveří, který rozsvítí všechno naráz. „Mysleli jsme i na to, aby nepřevládl jeden styl. Říkali jsme si: jaká podlaha se hodí ke klasicistnímu krbu? Prkna ne, ale vadí nám, když to tak nebude? Krb vypadá seriózně, proto k němu dáme oranžová křesla na plastové noze a lampu s ananasem. A k luxusní kožené pohovce pověsíme velký plakát s papouškem.“
V zařízení se promítlo všechno, co mají majitelé rádi: ona 18. století s jeho rokokem, lustry a modrobílým porcelánem, ale také designový nábytek ze století minulého, a on, z Vinohrad, má rád historizující devatenácté s mnohostí vzorů, barev a tvarů. Oba se shodnou na chinoiseriích a zálibě v koloniálním stylu. Přestože si spoustu věcí přivezli z cest, pochvalují si možnost objednávat věci přes internet. „Každý si tak může vytvořit směsici věcí z celého světa, jaké dřív vznikaly jen ve šlechtických sídlech. I když nejsme v paláci, můžeme se vrátit při zařizování ke kosmopolitnímu duchu, který v Praze kdysi vládl.“
