Pierre pochází z Bordeaux, poprvé přijel do Prahy před deseti lety kvůli práci a už tu zůstal. Líbila se mu architektura, přiměřený rozměr, jenž město má, a kosmopolitní duch, který v něm vládne. Nastěhoval se na Vinohrady, pracoval jako obchodník s komoditami, užíval života, seznámil se se svou ruskou ženou Janou a zamiloval se také do Prahy. „Miluji historii a Praha je jedno velké muzeum pod širým nebem,“ říká. „Na každém kroku narazíte na umělecký detail, v každé uličce najdete nějakou historickou zajímavost.“
Když má čas, rád chodívá na Vyšehrad, kochá se vitrážemi kostela a jako romantický básník brouzdá po hřbitově na Slavíně. Líbí se mu ve Vojanových sadech, starém parku, kde mezi kvetoucími keři blízko kaple věší bezdomovci oblečení na stromy, kolem procházejí rodinky s dětmi, pospávajé holubi a motají se pávi jako v ráji.
Jeho romantická duše našla před dvěma lety pevné útočiště v asanované části Starého Města z přelomu 19. a 20. století, kde objevil byt pro svou novou rodinu s vyhlídkou na kostel sv. Mikuláše. Při rekonstrukci a zařizování si vzal na pomoc francouzskou interiérovou architektku Elodie Sire, která má v Paříži dekoratérské studio D. Mesure, českou spojkou byl architekt Krištof Hanzlík z ateliéru Coll Coll a spolupracoval s ním také specialista Cedric Grare ze starožitnické firmy Art Atypique.„Chtěl jsem se obklopit vším, co mám rád, a oni mi to pomáhali najít.“
Lásku ke starožitnostem získal v dětství, kdy byly všude kolem něj, a jeho zážitky se zhmotnily v předmětech, jež si do bytu pořídil. Do svých šesti let žil s rodiči v africkém Pobřeží slonoviny. Z té doby si pamatuje skotačení opic, přítomnost žab a hadů, vůni banánů a manga a také dům, kde byly některé stěny prodyšné, z cihlových prvků. Podobné nyní použil ve své ložnici. Silnější dojmy načerpal později, kdy po návratu do Francie trávil každé prázdniny u dědy a babičky. Měli v Dordogne malý venkovský zámek z roku 1540, v dávno osídlené krajině, kde se našly pravěké jeskynní malby.
„Pamatuji si, že vše bylo staré, krásné a kamenné. Břidlicové střechy, dlažby, mramor, k tomu staré dubové parkety s versailleským vzorem. Večery jsme trávili hraním karet a šachů u roztopeného krbu, proto máme dnes v obývacím pokoji historická kamna, jednu z mála věcí, které pocházejí z Čech. Byly tam také ostatní děti, bratranci, se kterými jsme přes den nacvičovali divadlo a večer pořádali představení pro dospělé, proto jsem si pořídil rám, ze kterého splývala v divadle opona a dnes je v něm zabudovaný projektor pro domácí kino. V zámku byla také spousta starožitného nábytku, něco z doby Ludvíka XIV., něco z doby Napoleona, což ovlivnilo také náš současný výběr. Chodívali jsme do kostela, kde jsem se zamiloval do vitráží, bylo to tajemné a mysteriózní. Teď je máme v bytě, našli jsme dokonce vitráže ze stejného roku, v jakém byl postaven tento dům.“ Tehdy si také oblíbil materiály jako kámen, mramor, bronz, mosaz, litinu a barevné kombinace černé, fialové, zelené se zlacenými detaily.
Račte vstoupit do království plného cenných starožitností. Čeká vás vysoce estetický zážitek!
