Vzpomeneš si, kdy tě poprvé začal zajímat design?
Úplně přesně. Bylo mi pět let.
Tak brzo?
V té době jsem začala vyrábět malé doplňky do bytu, sošky, objekty z krabic. Byla jsem tím posedlá. V šesti nebo sedmi letech jsem si otevřela ‚obchod‘ Bunny Shop. Když přišla návštěva, vybalila jsem všechny své výrobky, vystavila je na pultíku a prodávala je.
Takže jsi měla nejen umělecké sklony, ale i podnikavého ducha.
Přesně tak, nutila jsem všechny kolem, aby si v mém obchodě něco koupili.
Možná tě inspirovala maminka. Obchodovala přece celý život se starožitnostmi…
Určitě mne ovlivnilo, že maminka měla malý obchod s vintage nábytkem a doplňky. Chápala můj zápal a podporovala mne v něm. Ty věci z Bunny Shopu, co ode mne tehdy i ona nakoupila, schovala a jednoho dne, když už jsem dávno byla dospělá, mi je začala posílat jako dárky. Do dnešního dne mi k narozeninám a podobným příležitostem daruje jeden z předmětů, co jsem jako malá holka vyrobila.
Po střední škole ti tedy bylo jasné, jakým směrem se budou ubírat tvá studia.
Šla jsem studovat umění na Massachusetts College of Art v Bostonu. Mezitím jsem vymetala všelijaké trhy se starožitnostmi a vintage módou, to pro mne bylo vedle školy hlavní náplní a místem inspirace. Po čtyřech letech jsem se přestěhovala do New Yorku a studovala na School of Visual Arts. Absolvovala jsem tu také několikaměsíční stáž u renomovaného grafika Miltona Glasera, což byla úžasná škola života. Poté jsem se přestěhovala do Los Angeles a opět začínala od nuly a vydělávala si chvíli i jako servírka.
Teď máš ve studiu velký tým lidí, ovšem když jsi začínala, dokázala jsi renovovat staré kousky vlastníma rukama?
Ano, v mém prvním bytečku v Bostonu jsem vše dělala víceméně sama. Vytrhala jsem koberce, přebrousila parkety, vymalovala.
Takový tvůj první projekt…
Určitě. První experimenty jsem dělala na svém vlastním bydlení. Naučila jsem se toho tehdy spoustu, protože jsem neměla peníze, tak jsem musela být šikovná.
Kdy přišla první skutečná zakázka?
To bylo až tady v LA. Kamarád kamarádky chtěl předělat malý domek ve Venice. Nejdřív mě nechal navrhnout interiér jídelny, na zkoušku. A protože byl s výsledkem spokojený, nechal mě udělat další pokoj a pak další, až jsem mu ho zrenovovala celý. Výsledek viděl jejich známý, který zrovna koupil nemovitost, a tak přišel další projekt. Vše se rozběhlo vyloženě přes známé a zakázky se začaly kupit.
Přes práci jsi pak poznala i svého manžela…A přeskočila jiskra.
Ne hned, to až o tři roky později. Měla jsem totiž v té době přítele. Ale kreativně jsme si rozuměli okamžitě. Brad mě postupně najal na všechny další projekty velkých rezidenčních budov, takže jsem se díky němu stala designérkou na plný úvazek. Po třech letech spolupráce pak přišel první hotelový projekt Avalon Hotel v Beverly Hills.
Jak udržujete balanc mezi prací a soukromím? Změnilo manželství vaši dynamiku ve studiu?
Myslím, že je hezké, když dva lidi, co spolu sdílejí život, sdílejí i svou hlavní vášeň. Když jsou si v těch zásadních věcech podobní. Samozřejmě si sem tam lezeme na nervy, jako každý, kdo s někým pracuje nebo žije. Ale myslím, že ne víc než ostatní páry. Netrávíme spolu v práci každý den. Jsou dny, kdy se ve studiu sejdeme, a tyhle dny mám moc ráda, ale většinou máme každý tolik schůzek a běhání, že se vlastně vidíme až večer doma.
Váš druhý dům v Beverly Hills patříval producentovi Jamese Bonda…
Přesně tak, patřil Broccolimu. Koupili jsme ho před dvanácti lety a velmi citlivě zrenovovali. Jedná se o velice klasickou historickou stavbu z dvacátých let, takže na historické prvky jsem nesahala, ty jsme všechny zachovali. Tehdy jsem ho zařídila hodně barevně a výstředně. Teď jsme ale vymalovali světlými tóny a zařídila jsem ho uvnitř jinak, střídměji. Použila jsem hlavně odstíny bílé a neutrální světlé barvy. Když jsem takto vyčistila obytný prostor, udělala jsem to samé i v šatníku. Jednou za čas je potřeba oprostit se od starých věcí.
Zkušenosti z cest se jistě odrazí do tvých návrhů hotelových interiérů. Přistupuješ k nim jinak než k designu rezidencí soukromých?
Když je člověk na cestách, chce vidět nové věci a vše prožívat jinak než své každodenní rutiny. Smysly a vnímání cestovatele jsou nastaveny daleko citlivěji. Je proto vzrušující navrhovat místa, kde lidé takto rozšiřují svoje obzory, kde sbírají nové zážitky. Hotely jsou důležitou součástí cesty. Musejí tedy nějakým způsobem korespondovat se stylem místa, tepem života dané čtvrti nebo města.
Jeden velký hotelový projekt jsi právě dokončila.
Ano, Proper San Francisco, přírůstek do řetězce Proper Hospitality. V San Franciscu je velice výstřední umělecká scéna, od zbytku západního pobřeží Ameriky se město liší daleko evropštějším stylem života. To jsem se snažila v jeho interiéru zachytit.
Jaké hotely si na cestách vybíráš? Máš specifické nároky?
Po tolika letech cestování jsem zjistila, že mám nejradši nezávislé hotelové rezidence, autentická místa s osobním přístupem. V takových hotelech je každý pokoj navržen trochu jinak, a zkušenost z pobytu je tak vždy odlišná od té předchozí. Když mě třeba někteří zaměstnanci pozdraví jménem nebo si pamatují, že snídám dvojité macchiato, vím, že jsem našla výjimečné místo.
Máš favorita mezi svými hotely? Projekt, na který jsi hrdá?
Rozhodně Avalon v Beverly Hills. Je to srdeční záležitost, jelikož to byl náš první hotelový projekt. Jeho jedinečná architektura a rozložení jsou ztělesněním kalifornského stylu života, a tak jsem do něj mohla promítnout svůj oblíbený hollywodský glamour padesátých let. Mezi restauracemi, které jsem navrhla, je asi má nejoblíbenější BG v Bergdorf Goodman v NY.
Jaké jsou tvé nejbližší plány?
Intenzivně pracujeme na dalších třech hotelových rezidencích v rámci Proper Hospitality – dva se nacházejí tady v LA, v Downtown a Santa Monice, třetí se připravuje v texaském Austinu. Také nám brzy vyjde nová kolekce tapet, dlaždic, koberců, osvětlení a nábytku. Stále přichází něco nového, je to jedno velké dobrodružství.
