V odborných knihách se tvrdí, že do malého prostoru patří světlé barvy, které ho opticky zvětší, a nikoli tmavé,“ říká Kateřina Záhořová, filmová produkční, návrhářka interiérů a malířka. „Pro mě však syté tlumené barvy představují útulnost, proto mě lákalo vyzkoušet, co se stane, když mám k dispozici jen třicet metrů čtverečních.“ V jejím domě za Prahou převažuje bílá, proto když se rozhodla pořídit si malý byt na přespání na Vinohradech, zvolila černou a šedou, jež dodávají prostoru útulnost a eleganci. Začala volbou tmavší dubové podlahy a šedých radiátorů, které měl ve své standardní nabídce developer, jenž celý dům rekonstruoval. Pak bylo jasné, že u tmavých barev zůstane, aby nevznikly silné kontrasty.
Život v bytě se odehrává v jedné místnosti o velikosti pětkrát šest metrů. Proto Kateřina nejdřív promyslela rozvržení pokoje do čtyř zón, tedy na kuchyni, obývák, ložnici a šatnu. Každá zóna má své osvětlení, ovládané vypínačem od dveří. „Nemám ráda jediný lustr uprostřed stropu, který vytváří nepříjemné stíny a tmavé kouty, proto je tu celkem osm světelných zdrojů. Vedle praktických důvodů se svítidla na různých místech postarají o příjemnou atmosféru.“
Ložnici chtěla původně uzavřít do skleněné kostky, ale nakonec nechala pouze prosklenou stěnu s dekorativní zlatou mříží, dole zakončenou skříňkami, v nichž je ukryta podpěrná konstrukce, zakotvená do podlahy. „S vymýšlením dělicí stěny mi hodně pomohl filmový architekt David Baxa, stejně jako s plánováním další stěny se skříňkami vyrobenými na míru. Mám totiž fobii z nedostatku úložných prostor, proto je nakonec využité každé zákoutí.“ Plánování jí usnadnil 3D program SketchUp, který používá pro všechny svoje návrhy.
V další fázi Kateřina řešila, čím budou pokryté zdi. Chtěla dodat interiéru živost střídáním různých povrchů, jež se mění se podle toho, jak na ně dopadá světlo. Výmalba by vyvolala jen matný, mdlý efekt, a tak zvítězily rozmanité šedé tapety, doplněné černým obkladem v kuchyňské části. „Líbí se mi, když má povrch stěn různou strukturu, proto žádná tapeta není stejná a zlatý hřeb je výjev s rostlinami a ptáky Midsummer Night od Wall & Deco, dodaný na míru firmou Color Design. V kuchyni jsem nejdřív uvažovala o mramoru, ale ukázalo se, že by byl příliš těžký, proto jsem se nakonec rozhodla pro velkoformátové keramické dlaždice s mramorovým žíháním, které sahají až ke stropu.“
Kuchyň našla Kateřina v Ikea a stejné skříňky použila pod dělicí stěnou, úchytky však nechala přestříkat zlatou barvou. Některý nábytek nakoupila na internetu, křesílka s fádním čalouněním nechala potáhnout modrým sametem, ale při zařizování mohla konečně uplatnit svoji vášeň pro design z 30.–70. let dvacátého století. V minulosti totiž vždycky, když někam cestovala, procházela nejrůznější galerie a bazary a nakupovala předměty ‚do zásoby‘. Když navštívila Palm Springs, ulovila sochu dívčí hlavy, ve Slavonicích koupila obraz od Jiřího Netíka přímo z ateliéru, který teď visí nad postelí, jinde zase pořídila retro svítidla ze žlutého kovu, jež se nyní vyjímají v kuchyni a mezi okny. „Nejvíc mě zajímá design 70. let. Má totiž v sobě prvek nevyzpytatelnosti, určitou nadstavbu šílenství, proto vždycky do interiéru vnese vzrušující moment,“uzavírá Kateřina Záhořová.
