Pohádka Kalpankaya začala jako každá jiná. Jeden turecký mladík jezdil během svého mládí na léto do tehdy malého Bodrunu u Egejského moře. Na rozdíl od školy prožíval svobodu, pláže, zábavu, dost možná i první večírky. Bodrun té doby, chápejte 70. let, bylo kouzelné místo, zasazené doprostřed olivových hájů, kde jste při cestě autem nemuseli desítky minut potkat živáčka. Ani letiště tam nebylo. A přímo v zálivu města Halikarnas se dalo skvěle potápět. Byl to prostě ráj. Jím je ostatně dodnes – například Christopher Lord pro časopis Monocle Escapist žasne nad vysokou úrovní zdejších plážových klubů.
Zpět do našeho příběhu. Princ Burak Oymen vyrostl, stal se z něj úspěšný a znalý muž, a jak už to v pohádkách bývá, dostalo se mu možnosti získat nedaleko od tohoto místa kus země, to se stalo přibližně před jedenácti lety. Pár kopců, pláží, olivovníků a výhledy na moře, do nějž každý večer dramaticky zapadá slunce. Království Kaplankaya. A aby to bylo už úplně tak, jak má, potkal Burak svou princeznu, „naši“ Terezu Maxovou, a v nekonečné lásce tu několik let žili v prefabrikovaném bungalovu uprostřed ničeho. Bez elektřiny, mobilních telefonů, ve stylu Robinsona Crusoe, nedaleko dvou divů světa.
Jakkoli měl Burak jasnou představu, co zde vybudovat, Tereza se do jeho plánů zvládla promítnout naprosto přirozeně, a když se zde loni vzali, byla to svatba uprostřed oázy splněných snů. Srdcem oblasti jsou hotel a spa Six Senses a soukromé vily. Koncept Six Senses vám asi nemusím představovat, jen vás ujistíme, že ho zde najdete v neskutečném podání a jen lehce přes dvě hodiny letu z Prahy.
Některé z vil si můžete pronajmout, a pokud se do Kaplankayi zblázníte, což je víc než možné, věříme, že si tu nakonec soukromou rezidenci pořídíte i vy. Střídavě tu žije něco okolo padesáti rodin, které mají k dispozici kromě restaurace Sea + Sage v Six Senses ješte Clubhouse, Mezze by the Sea, Wild Thyme nebo neskutečnou Anhingu. Je jedno, jestli tu strávíte pár dní, nebo měsíců, neustále máte k dispozici sedm (!) pláží, wellness a sportovní vyžití prakticky bez omezení. K dispozici jsou vám kromě jiného lodě i vrtulník. Celá Kaplankaya je promyšlena, navržena a postavena tak chytře, jako by byla ušita na míru každému hostu.
Terezu všichni známe jako topmodelku nebo díky její nadaci. Jaký je ale její cit pro interiérový design a jak vybírá umění? „Nikdy jsem nebyla obětí módy a spíš mě bavilo míchat různé styly. Mám ráda kontrasty. Výsledné zařízení poskládané z designu, nábytku a umění vychází z toho, co se mi, respektive nám líbí, v čem se dobře žije a co se osvědčilo. Je několik věcí, kterých se držím. Všechno je o detailu a zpracování. Ctím okolní krajinu a přírodu, pokud v interiéru vidíte barvy, prolínají se zvenku a jsou to odstíny moře, olivovníků, dřeva a kamene. Naopak, do kontrastu mě baví jít s barvami pláten. Ta jsem vybírala náhodně, s některými autory se znám, jiní se mi jen líbí. Nepřemýšlela jsem o tom, kdo se bude dobře prodávat a za jak dlouho."
Topmodelka dále vysvětluje: „Nemám ráda, když je v interiéru moc věcí a práší se na ně. Líbí se mi minimalistický, ale živý prostor. Snažím se vždy v místnosti najít jedno místo, něco jako kout nebo zeď kuriozit, vzpomínek. Z ní jde tolik života! Rovněž ráda zkouším, jak se k moderní architektuře a designu hodí historické kousky jako keramika nebo plastiky. Raritní kusy jako například jídelní stůl z padesát tisíc let starého dřeva z Nového Zélandu jsou u nás spíš náhody, v tomhle případě šlo o svatební dar. Líbí se mi, jakou atmosféru dokáže vytvořit různé světlo, stokrát lepší je zapálit deset svíček než rozsvítit jeden centrální lustr. Povlečení a ručníky? Stejně jako zdi, jedině bílé! Všechno, čím jsme zařídili Kaplankayu, jsou většinou nadčasové kusy, s jednoduchými, čistými liniemi fungující nejen například ve Skandinávii, ale všude, kde se snažíte o propojení života venku a uvnitř.“
