Už v patnácti svým spolužačkám na taneční škole radila, jak se mají oblékat a upravovat. O 18 let později to začala dělat profesionálně - nejprve jako sloupkařka, později z pozice módní redaktorky magazínu Harper's Bazaar. Tehdejší šéfredaktorka se ji rozhodla přijmout, protože byla vtipná, výřečná – ale především – měla báječný vkus a vždy nosila skvělé outfity.
Okamžitě se stala výraznou členkou redakce i světové módní scény. Nebyla ale pouhou komentátorkou módního dění, pomáhala ho sama vytvářet. Za své objevení jí vděčí nejen spousta módních trendů, ale také třeba modelka Twiggy nebo Mick Jagger, který se díky ní se poprvé objevil v módním časopise. Zamilovala se totiž do jeho rtů. A opěvovala nos Barbry Streisand.
Devět let byla i hlavou redakce americké Vogue. Její vnuk, který ji občas v redakci navštívil, vzpomínal, že Diana obvykle obědvala sendvič s burákovým máslem a marmeládou a k tomu upíjela whiskey s ledem. Doba oběda byla posvátná a nikdo ji nesměl rušit, zato po něm se její kancelář proměnila v jeden bzučící úl plný redaktorek, modelek a fotografů.
Působila ale taky jako osobní stylistka. Když v roce 1960 nastoupil do funkce prezident Kennedy, vzala si Diana jeho manželku Jacqueline pod svá módní křídla. Z ženy, která nosila venkovskou módu, vytvořila dokonalou módní ikonu, která je dodnes považována za jednu z nejlépe oblékaných prvních dam v historii.
Kvůli svému stále extravagantnějšímu módnímu vkusu a vyhraněným názorům na něj byla z čela Vogue odvolána. To, co bylo moc na Vogue, bylo přesně to pravé pro Metropolitní muzeum umění v New Yorku. Tam se realizovala ve své vizi pojímat oblečení jako umělecké dílo a pořádala výstavy módy. V jejím odkazu se pokračuje dodnes, kdy módní výstavy zahajuje už tradičně módní událost roku Met Gala. Přiblížit její osobnost i vliv na módu se pokusil dokument z roku 2011 Diana Vreeland: The Eyes Has to Travel.
Zdroj: Dianavreeland.com, Brittanica.com, Wikipedia, Citaty.net
