Navzájem se inspirují, ačkoli se jejich profesní světy nacházejí v odlišných galaxiích. Zatímco šestadvacetiletý Vojta přivádí na koncertech Nightwork fanynky všech věkových skupin do transu, jeho o dvě generace starší otec publikuje studie o Jaroslavu Haškovi a Bohumilu Hrabalovi. Jak spolu vycházejí? „V pubertě jsem bral tátu jako někoho, kdo mě neustále poučuje… Než jsem si uvědomil, že jeho posláním není poučovat, ale učit – a to je velký rozdíl. Od té doby hltám jeho slova, protože on je studna vědomostí. I životních,“ tvrdí Vojta. Dvaaosmdesátiletý Radko Pytlík, jehož práce, kulturně-historické eseje, už vyšly v desítkách odborných periodik, si svého syna váží jako odborníka na moderní hudbu. „Vojtova činnost mě fascinuje, je málo koncertů, jež bych nenavštívil, a s chutí sleduji profesionalitu, s níž ovládá své obecenstvo,“ obdivně tvrdí.
Jejich vztah byl prý odjakživa milý, přátelský a plný respektu. „Prostě mám tátu, kterej se mnou hrál fotbal na Letenské pláni, hokej na Malé říčce ve Stromovce a teď mi může vyprávět, jaké to bylo, když se ozvala siréna a všichni museli do sklepů,“ říká Vojta, který na větším věkovém rozdílu mezi ním a tatínkem vidí spíš výhody. To panu Pytlíkovi dělá stáří vrásky. „Trpím jako zvíře, protože bych mu chtěl poradit, varovat ho před ‚zběsilým životem‘ showbyznysu, a nejen toho. Tak mě napadá, že náš vztah bude ještě důvěrnější, až Vojta narazí na hranice svých možností. Pak bych mu chtěl být nablízku. Jestli tu ovšem v té době ještě budu.“
Zajímá vás, jak vypadají vztahy jiných otců a synů? Pořiďte si listopadovou ELLE, kde jsme pro vás vyzpovídali další čtyři dvojice.
