Během první vlny jste na Instagram dávala online přenos vašeho tréninku. Dvakrát jsem s vámi cvičila a bylo to fakt skvělé, děkuju!
Ach, ano… to bylo krásné. Vše bylo zavřené a my jsme s holkama cvičily u nás v garáži s naší úžasnou trenérkou Catt. Ta ženská probudí i mrtvolu. Nikdy jsem někoho podobného nepotkala. Je neskutečná.
V jídle se neomezujete, zato ale o to víc cvičíte. Je to tak?
Ano, je to tak. Chtěla bych se trošku omezit, ale neumím to. Neumím po dětech nedojíst palačinku s nutellou a nebo špagety. Děti jsou čtyři, tak na mě dost často zbyde dost velká kalorická porce, kterou bych měla mít na celý den.
Co vás vlastně nejvíc k cvičení motivuje?
Dnes už to je trosku závislost. Miluji cvičení a miluji ten pocit po něm. Samozřejmě v tom je i touha po dokonalém těle, ale taky to je neskutečný relax. V Americe cvičím daleko víc než v Česku. Nemám tam restauraci a mám tak daleko více času. Takže buď se věnuji rodině, nebo jdu cvičit, běhat, jedu na kolo a jsem milá a krotká jako beránek.
Jak často cvičíte?
Snažím se hýbat každý den. Buď jdu běhat, boxovat nebo do fitka. V USA nechodím do posilovny ani netrénuju soukromě s trenéry. Tam jsou ty skupinovky tak úžasné, že nic jiného nepotřebuji. Jsou rozděleny na pondělní a středeční HIIT, úterý nohy, čtvrtek kardio, pátek ruce, sobota zadek a nohy a neděle heartcore. V Česku mám tréninky většinou ráno, když rozvezu děti. Buď chodím boxovat nebo do fitka a pak rovnou do práce.
Už jste měla spoustu trenérů. Kdo z nich vás baví nejvíc a proč?
Všichni mí trenéři v Česku i v zahraničí jsou skvělí. V ČR Evička a Jakub Krausovi – odborníci, absolutní profíci, co se týká výživy a tréninku. Jsou to mí přátele, hodní lidé, naučili mě spoustu věcí. Míra, můj trenér boxu je super kluk, má úplně jiný styl tréninku. Miluju, když řekne: „A teď si dej 100 kliků.“ A já mu řeknu: „Ty vole, ja nemůžu.“ Ale on mi v klidu s čajem v ruce odsekne: „Tak přidej.“ No a v Americe: Catt, to je fakt ženská, kterou jsem nikdy předtím nepotkala. Má tři děti, je jí dvaapadesát let, pracuje od nevidím do nevidím, je pozitivní, nabíječ energie a můj velký vzor. Směje se, je milá, citlivá a zároveň k sobě tvrdá a vycucne z nás při tréninku vše. To je pro mě „paní trenérka“ a úžasný člověk. Miluji ji!
Po jakém druhu cvičení je vám nejlíp?
Jednoznačně po kickboxu. To je srdcovka.
Máte třeba takový ten stav, že se vám nechce? Vy podle mě ne...
V Americe nikdy. Tam normálně nemůžu dospat, až bude hodina a kolikrát jdu na hodiny od 5:30 ráni a v 6.30 jsem doma a pak zase dopoledne, když mám děti ve škole, nebo večer. Tam mě musí přivázat, abych nešla. V Česku se mi někdy nechce.
Nedávno jste na Instagramu říkala, že byste chtěla mít postavu ještě hezčí. To byste ale podle mě musela totálně upravit jídelníček a nepít vůbec alkohol, nepletu se? To by se vám chtělo?
Přesně tak. Alkohol je strašný ničič postavy, ale já si prostě ráda dám sklenku k vaření nebo k obědu. Ten den je pak takový hezčí. No a moje vysněná postava je prostě taková trošku drobnější. Ale k tomu by byla potřeba jóga nebo pilates a já jsem k takovému druhu sportu ještě bohužel nedospěla.
Spousta žen je se sebou nespokojená. Pojďme je nějak rozpohybovat, namotivovat. Co byste jim vzkázala a poradila? Čím by měly podle vás začít?
Mám kolem sebe spoustu takových. I takové, které jsou mi velmi blízké, mám je ráda a nemůžu je k tomu dokopat. Já vím, že to je složité, že v určité fázi se vám to tělo tak nelíbí, že si říkáte, že to nemůžete v životě stejně změnit. Ano, můžete! Jen začněte! Najděte si záchytný bod – hezké fitko, hezkého trenéra, hezké oblečení, možnost vypadnout z domu, možnost sníst potom to, na co máte chuť… Ale vykašlete se na slovo zítra. Ne! Teď! Vyběhněte ven! Prší? Zapněte si YouTube, kde cvičí kdekdo! Nechcete přes YouTube? Můžete cvičit podle mě. Nechcete podle mě? Skákejte přes švihadlo a udělejte si pár dřepů, pár sedů lehů, pár kliků, vyběhněte schody v paneláku. Je to fuk, jen se hněte.
Jaký je váš oblíbený cvik? Nebo jaký je váš neoblíbený, ale děláte ho, protože víte, že funguje.
Já mám všechny cviky ráda, ale co mě ničí a funguje a je to oblíbená věc mého trenéra Mirečka je tohle: Máte 10 minut a v 10 minutach musite udelat do minuty 10 angličáků a zbytek vteřin do minuty odpočinek. Prvních deset udělám třeba za 25 sekund a do 60 odpočívám. Ale pak…. No, nebudu vám to prozrazovat, zkuste to... A ne, že se na to v půlce vykašlete. U nás v boxerně se říká: „Zvracejte do odpadkových košů, ne do umyvadel,“ ale to se do elle asi moc nehodí. (směje se)
Proč ještě nemáte svoje vlastní fitko?
Na to se ptám sama sebe pořád. Chtěla jsem. Možná to jednou bude, ale až se rozhodneme, kde budeme žít.
Kdo vás sleduje na Instagramu ví, že černý minimalismus není úplně pro vás. Měla jste to vždycky tak, že jste chtěla působit žensky, sexy a zároveň „bling-bling“?
Já jsem vždy byla velice výstřední a vždy jsem chtěla být jiná a barevná. Jako malá jsem tancovala a tam jsem se zamilovala do vysokých podpatků, barevných, třpytivých oblečků a zvláštních střihů. A v dospělosti jsem v tom pokračovala. Možná je to pro někoho bláznivé, ale mně to nevadí. Xkrát se mě manžel ptal: „V tom fakt jdeš?“ a já na to vždy řeknu: „No jdu, proč se ptáš?“ Ano, uznávám, že někdy to je už docela dost, ale co už. Jsem jaká jsem a vždycky holkám říkám, že až jednou umřu, chci do rakve ve zlatých botech a crop topu.
Jaké jsou vaše tři nejoblíbenější značky?
Ráda nakupuju v Zaře a mám spoustu oblíbených online obchodů s šílenými modely, které žádnou značku nemají. Pokud bych ale měla jmenovat nějaké výrazné a známé značky, tak je to Balenciaga, Attico, Versace.
Jakého kousku si ve svém šatníku ceníte ze všeho nejvíc?
I když jsem ho nechtěla a ani by mě ho nenapadlo někdy chtít, tak jsem dostala Fendi kožich. Ten si opatruji a vlastně ho skoro nenosím, protože jsme většinu času v teple. Ale ten se neztratí.
Když kabelka, tak jaká?
Abych byla upřímná, pár krásných kabelek mám, ale nebaví mě pořád vše přeskladávat, takže nejnošenější a nejpraktičtější je pro mě Louis Vuitton batoh, který tahám všude. A kabelku, kterou jsem si vždy přála? Hermès Kelly a splnilo se mi to.
To vás v těch botech na podpatku vážně nebolí nohy?
Nebolí. Já jsem v nich od jedenácti let trávila několik hodin denně, protože to k latinsko-americkým tancům patří. Pro mě jsou něco, jako pro někoho tenisky.
Většinu roku jste někde na pláži. Jakou značku plavek (bikin) máte ráda?
Jestli jsem do něčeho blázen, tak jsou to plavky a sportovní věci. Z plavek mám nejradši Reina Olga, We Wore What, MC2, La Reveche, Oseeree, Marysia, Agent Provocateur, Plumeria swimwear, Frankie Bikini a ted jsem si koupila Louis Vuitton.
Míváte i výrazné šperky. Jaké značky vás baví nejvíc?
Někdy nosím celé léto korálky z mušlí z pláže, jindy jsou to zlaté řetězy a teď jsem se zamilovala do šperků Gismondi. Jsou jiné, krásné a barevné. Jinak mám nějaké šperky Tiffany a Cartier, které byly vždy k nějaké příležitosti. Třeba na Vánoce, za děti, za vysvědčení dětí... Sakra, letos asi nebude nic.
Na Instagramu jste říkala, že jste se zbavila pigmentových skvrn. Čím?
Já nemůžu říct, zda jsem se jich zbavila díky kosmetice nebo jestli zmizely samy. Ale kosmetiku používám Biologique Recherche. Vždy jsem měla pigmentové skvrny v těhotenství a asi tak rok po porodu zmizely. Ale teď opravdu po této kosmetice zmizely rychleji.
Nedávno jsem vás potkala v Ingredients. Jaký máte ráda parfém?
Ja miluji Baccarat. Pak používám už několik let Burberry London, vůně za 800 korun, ale jsem to já. Je to krásně teplá vůně a úplně bych se k sobě přitulila, když se cítím.
Máte nějakou oblíbenou beauty věc, kterou jste si koupila už poněkolikáté?
Já moc na ty beauty věci nejsem. Jednou byl u mě doma kamarád a fotograf Ben Renč a říká mi: ty máš jenom toto? Co si ale kupuji pořád dokola, je vodička z Biologique Recherche na pigmentové skvrny a jejich krém. Voňavky, bělící pásky na zuby a všechny možné zubní kartáčky a pasty, na to si dost potrpím. Na tělo Bi-Oil a krémy, škrabku na paty, protože nechodím na pedikuru, tónovací krém, líčka, řasenku, lesk na rty a jdu.
Bojujete s kvalitou vlasů. Přišla jste na něco, co by udělalo zázrak?
Zázraky se nedějí. Vlasy mám naprd. Nic mi nepomáhá a jestli to tak půjde dál, tak si to za chvíli oholím a budu tvrdit, jak je to strašně sexy.
Teď jste v Marbelle. Ale jinak žijete půl roku v roce na Floridě a dost se vám stýská. Po čem nejvíc?
Po čem se mi stýská? Po všem. Po počasí. Po tom, že ráno vyjdu s dětmi bosa a v pyžamu na procházku. Po tom, že ve stejném pyžamu zajedu pro čerstvý džus, že jedu nakoupit a paní v obchodě se mě zeptá, jakou jsem měla noc. Po tom, že ženy vás nemají problém na ulici zastavit a zeptat se odkud máte šaty, protože jsou nádherné. Prostě po všem.
Tu a tam jezdíte někam jen s kamarádkami. Bez dětí. Kde to máte na holčičí výlet nejraději? Co to místo musí splňovat?
Ach, výlety s holkama… Abych to uvedla na pravou míru, můj muž tvrdí, že to je skoro pořád, ale takové výlety jsou jen dva za rok. Čtyři dny s holkama v Monacu. To je pohoda. Jsme parta pěti maminek a cíl je jasný. Nedělat nic, jenom to, co se nám chce. Miluji to s nimi. Spíme, jíme, pijeme, nakupujeme a řešíme. Musím se holkám omluvit, protože na posledním výletu jsem byla dost protivná. Chtěla jsem totiž odjet dřív. Důvod byl jasný – pršelo. Já za to nemůžu, ale když prší, jsem na ránu pěstí. Druhý výlet byl na Mykonos a i když si někdo myslí, že je to jen o drincích v barech, tak my jsme tam nikdy v žádném nebyly. Po dni na pláži jsme vždycky tak utahané, že většinou v deset spíme. Je tam krásně teplo, hezcí lidé, nádherné pláže, no krása.
Když jste v ČR, tak se staráte o restauraci Tiebreak na Štvanici. Před časem jste byla i v pořadu Ano, šéfe! Co vám tehdy Zdeněk Pohlreich vytknul a co naopak poradil? Pomohlo vám to?
Ano, když jsem v ČR, tak pracuji a mám restauraci. Výhodou je, že tam nemusím být pořád, protože mám skvělého manažera a úžasný kolektiv, kterého si vážím. Pana Pohlreicha jsem tam měla a divím se, že jsem v té době z toho neporodila. Je to profík a byla to pro mě čest se od něj trošku učit. Řekl mi, ať z toho nedělám něco, co to nikdy nebude – hogo fogo podnik. Ať se lidé nají rychle, jednoduše a kolem magické dvoustovky. Tenkrát mi poradil, ať se vykašlu na mušle a dělám club sandwich. Teď je to náš bestseller.
Až bude zase normální období, proč bych měla přijít k vám do Tiebreaku? Nalákejte mě na něco.
Tak jednoznačně přijďte za mnou. Pokud máte děti, mám krásný dětský koutek. Navíc je to skoro v centru Prahy, ale vlastně v zeleni a nádherném prostředí. Jestli chcete jít na rande a schovat se, tak večer se zavře brána, zhasnou se kurty a nikdo vás neuvidí. A jak říkávám: vše, co se stane na ostrově, zůstane na ostrově.
Jaké místo v Praze máte ráda na drink nebo večeři?
Na večeři mám ráda Katr, Lokál, Zdenek’s Oyster Bar, MANU, Cafe–cafe, Finestra, Sasazu a další… Je toho hodně. A na drink? Já moc nikam nechodím, ale když už jdu, tak do Bokovky, Tretters a hrozně se mi líbí Kozička, stylem i hudbou. Ale tam mám bez manžela zákaz. Tak si zkrátka Žít jako kaskadér musím pouštět doma.
Na instagramu jste hodně veselá a pozitivní, což je super. Ale věřím, že pořád to nemusí být takhle růžové. Máte nějaký trik, který vám pomůže proti splínu?
Instagram je jedna věc a reálný život je věc druhá. Já se teda snažím vypadat opravdu reálně. Jsem jaká jsem a nechci se přetvařovat. Jsou dny, kdy to ale stojí za nic a to i méně přispívám. Holky, které mě znají, mi volají a ptají se, jestli jsem OK. To jsou dny, kdy jsem smutná, kdy hodně pláču, kdy si říkám, zda má smysl mít restauraci, když tam pořád nejsem, jestli jsem dobrá matka a manželka, kdy je to prostě všechno špatně. Chci podotknout, že v tomto mém období většinou prší. Ale jinak jsem pozitivní člověk, miluji lidi, miluji zábavu, jsem strašně vtipná a veselá holka. A opravdu jsem živel a nejšťastnější jsem, když se pořád něco děje.
Co vám dokáže udělat fakt velkou radost?
Velkou radost mi vždy dělají výlety a akce s přáteli. Dělá mi radost, když můžu něco zařizovat, když pro někoho můžu chystat překvapení nebo když se blíží něčí narozeniny, Vánoce, když něco přestavuju. Jsem typ, který se pořád na něco těší. Maminka mi vždycky říkala, ať žiju přítomností, ale já se prostě potřebuju těšit.
Zdá se, že moc nestrádáte. Ale i tak. Je něco, po čem toužíte?
Toužím po světovém míru a taky po tom, abych mohla jíst a nepřibrat a pít a neopít se. Nejspíš ale myslíte, po čem toužím materiálně. Tak to toužím hodinkách. Můj manžel mi říká, že mi je nikdy nekoupí, protože se k nim neumím chovat. Soudí podle toho, že já když přijdu domů, všechny šperky sundám a položím je ke kávovaru a začnu vařit a jemu se to nelíbí. Měla bych jim asi udělat postýlku a starat se o ně. Tak jsem to tedy demonstrativně udělala. Z krabičky jsem si udělala postýlku pro šperky, dala jsem tu krabičku k jeho umyvadlu a vždy si je sundám a pěkně je tam jako do postýlky položím. Hlavně, aby to viděl. No a nebo udělám nějakou pořádnou veselku v práci a koupím si je sama.
