Zkusil si televizi i film, ale nejvýrazněji září jeho talent na jevišti. V poslední době se proslavil jako tvůrce představení La Putyka, kterým společně s režijním duem SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) otevřel mnohým divákům dveře do nového cirkusu. Do světa, kde fyzikální zákony přestávají fungovat.
ELLE: Jak jste se k formě nového cirkusu vlastně dostal?
R. N.: Na začátku všeho stál Josef Krofta, vedoucí mého ročníku na DAMU. Vyžadoval od nás, abychom měli přehled o tom, co se děje ve světě nejen v oblasti loutkového divadla a činohry, ale i na alternativní scéně nebo v pohybovém divadle. A před deseti dvanácti lety jsem poprvé viděl Que Cir Que.
ELLE: La Putyka je kult a má velký úspěch, což u ‚menšinových‘ žánrů není v Česku úplně obvyklé a očekávatelné. Jak si takový úspěch vysvětlujete vy sám?
R. N.: Kdybychom to neudělali my, za chvíli by s tím přišel někdo jiný, vždyť spousta čísel inspirovaných novým cirkusem byla k vidění v talentových televizních soutěžích. Myslím si, že na La Putyce lidé oceňují tu energii, která z představení vyzařuje, a taky to, že se podařilo udělat něco typicky českého, co není jen parodií a má určité kvality. A vystupuje tam pestrá společnost – herci, loutkáři, tanečníci, sportovci, akrobati.
ELLE: Co je na novém cirkusu tak vzrušující?
R. N.: Pohyb, hledání možností nás všech, kteří se kolem Cirku La Putyka motají, možnost míchání loutkového divadla, moderního tance, akrobacie. Momentálně nejvíc asi to hledání.
ELLE: Představení, která děláte, jsou fyzicky velmi náročná a nebezpečná. Je těžké pro ně v Česku najít herce?
R. N.: Trvalo to dva roky, než se vytvořil pevný základ lidí, kteří jsou stejní blázni jako já. Teď se k nám dostávají stále další a další lidé, kteří mají chuť s námi pracovat a hledat i něco víc než jen svoje hranice a možnosti.
ELLE: Herci ve vašich představeních často jakoby dokážou popřít zemskou přitažlivost. Stalo se vám však už někdy, že někdo z herců odmítl určitý akrobatický prvek udělat, protože prostě narazil na svůj strach?
R. N.: Párkrát se stalo, že jsme před prvkem, který jsme chtěli zkusit, stáli a přemýšleli o tom, jestli to je ta správná cesta a co se může stát, kdyby to nedopadlo, ale zatím jsme to vždy zkusili. Moji kolegové jsou většinou naprostí blázni, ti mají práh bolesti a pud sebezáchovy posunuté úplně někam jinam.
ELLE: Jak své herce strachu zbavujete?
R. N.: Strach je v rozumné míře motivací. Při posledním představení se sice stalo pár kolizí, ale herci nemají strach z jednotlivých prvků, spíš je problém, že nemůžeme zkoušet celé představení v kuse. Mají strach, že ho neudýchají, a koncentrace na těžké prvky pak není stoprocentní.
ELLE: Up’End’Down, váš nový projekt, je inspirován Wendersovým filmem Nebe nad Berlínem. Kde se tato inspirace vzala a co byste si přál, aby si divák z představení odnesl?
R. N.: Celé to vzniklo při diskusi o projektu s Lukášem Trpišovským a Martinem Kukučkou. Inspirace je to opravdu velmi volná. Spíše jsme hledali odpověď na to, jakým způsobem žijí a fungují andělé, jaké jsou spojnice mezi cirkusem a světem andělů. Hledali jsme křižovatku mezi nebem a zemí, narozením a smrtí a mezi žánry. Co si z toho odnese divák, bude i pro nás překvapení.
ELLE: Jste velmi vytížený. Máte čas na odpočinek? Jak ho trávíte?
R. N.: Začátek roku byl docela v klidu, peklo mi začíná v březnu. Odpočinek potřebuju, ale v mém volnu mě nejvíc potřebují mí tři kluci.
ELLE: Jak a kde vidí Rosťa Novák sám sebe v blízké i vzdálenější budoucnosti?
R. N.: Doufám, že ne v nemocnici nebo na psychiatrii.
