Před pár týdny měl na festivalu Berlinale premiéru krátkometrážní animovaný film Julie Černé s názvem Kámen Osudu. Film sleduje polidštěný Kámen na jeho cestě za štěstím a svobodou a citlivě pracuje s hluboce lidskými tématy jako je porozumění, osamělost a vnitřní konflikt. Kámen Osudu je jemný a plný života, který do něj vkládá nádherná malba, barvy i hravý soundtrack od interpretky Johany Novotné, vystupující pod pseudonymem Johuš Matuš. České publikum mělo možnost kraťas vidět na festivalu krátkometrážní tvorby Pragueshorts. Kámen Osudu ale původně vznikl za jiným účelem než zdobit filmové plátno – režisérka Julie Černá alias @obrazkyjulie si ho před lety vymyslela jako svého avatara, skrze kterého zpracovávala těžké osobní situace.
Jak vznikla postavička Kamene Osudu?
Kámen Osudu je se mnou už asi pět let. Zrodil se v létě, když jsem se stěhovala z Moravy do Prahy kvůli studiu na UMPRUM. Skicovala jsem si různé tvary a z toho vznikla postava kamene s lidskýma končetinama a stoickým výrazem. Od té doby mě provází a stal se mým avatarem – zosobňuje mě samotnou. Kdykoli se mi stalo něco nepříjemného, pomáhalo mi se z toho vypsat prostřednictvím komiksu nebo ilustrace a převést své emoce na papír pomocí metafor.
Byla tedy jeho první role terapeutická? Byl tu Kámen Osudu jen pro tebe?
Zpočátku ano. Teprve po několika letech v roce 2022 jsem všechny ty komiksy a ilustrace zpracovala do nějaké celistvé podoby – jako komiksovou trilogii v rámci klauzur na UMPRUM. Tak vznikl komiks Kámen Osudu. Když pak získal cenu Muriel za nejlepší studentský komiks, byl to pro mě signál, že to funguje a že lidé Kámen Osudu vnímají pozitivně. I na Instagramu jsem měla dobré ohlasy, lidé se s Kamenem a jeho osudem ztotožňovali, a to mi dávalo smysl. Potom jsem začala přemýšlet o bakalářské práci, a napadlo mě pokračovat ve vyprávění příběhu Kamene Osudu. Měla jsem pocit, že v postavě je stále nevyužitý potenciál a když ji převedu na filmové plátno, může oslovit ještě více diváků než komiks.
Jaké je to pustit do světa něco tak osobního?
Je to dost silný a specifický zážitek, ale nějaké rozkrývání mých vlastních karet mi dává největší smysl. Asi bych nechtěla zfilmovat něco, co nepramení z mého prožívání. Ten námět znám nejlíp, takže o něm dokážu přirozeně mluvit a je to pro mě opravdové. Stavím se tím možná do zranitelné pozice, ale stojí mi to za to. Navíc jde o abstraktní autobiografii, takže to není přímá osobní výpověď.
Proč zrovna kámen?
Kámen mi přijde jako legrační a zároveň velmi symbolická věc – najdeme ho například v mnoha příslovích. Ten materiál sám o sobě je hrubý, odolný a jen tak něco ho neobrousí, což je vlastně nějaká má představa o tom, jaká bych chtěla být. Ale ve skutečnosti jsem spíš opak: jsem hodně emotivní, přemýšlím citově a rozhodně nejsem tak stoická jako Kámen Osudu, i když bych si to občas přála.
Film je hodně symbolický. Jaká jsou jeho hlavní témata?
Každý si samozřejmě může film interpretovat podle sebe - to je i záměr. Nicméně pro mě je hlavní linkou hledání štěstí. Kámen Osudu odchází ze svého domova, protože tam pro něj není místo a cítí, že mu bude lépe jinde. Usadí se ve vilce na pobřeží, ale i když je to tam idylické, pravé štěstí tam nenajde. Nakonec pochopí, že štěstí není vázáno na místo, ale na to, jak se cítíme uvnitř. Je to hodně osobní téma – já sama denně hledám štěstí a své místo ve světě.
Ve filmu je hodně postaviček – kůň, démon, obrázek růže. Můžeš prozradit – nebo alespoň poradit, co mají ztělesňovat?
Kůň symbolizuje vlastní limitace, překážky, které si sami klademe. Může to být ale i nějaký sebeklam či iluze, kterou sami v sobě pěstujeme a když se s ní setkáme tváří v tvář, vykolejí nás to. Démon představuje toxicitu ve vztazích, kdy do nich projektujeme něco, co tam ve skutečnosti není. Kámen ve filmu říká: „Má mě rád, jen to není vidět,“ což je dost vypovídající a myslím, že se s tím dá snadno ztotožnit. Obrázek růže, který si kámen odnáší ze svého domova a věší ve vilce, symbolizuje vzpomínkový optimismus – to může být pro někoho možná hůře uchopitelné. Jde o pocit, kdy si držíme vzpomínku na místo nebo čas a silně si jí idealizujeme. Toho štěstí, které cítíme při té vzpomínce, už pak nikdy nedokážeme dosáhnout. A s tím se samozřejmě pojí i určitá frustrace, která nás může pohltit.
Jsi vzpomínkový typ?
Ano, jsem hodně sentimentální. Dost si idealizuji si vzpomínky na dětství na jižní Moravě, kde mi vše připadalo zalité sluncem.
Sluneční svit hraje důležitou roli i v Kamenu Osudu...
Je to tak. Sluneční svit jsem ztvárnila jako postavu, která Kámen Osudu nějakým způsobem vede, posouvá děj a na konci mu pomůže prozřít. Slunce mám spojené s pocitem blaha a klidu, což skvěle podtrhnul náš sound designer Juras Karaka, který k těmto scénám vytvořil jemný ruch, šum a cinkání.
Jak vypadal tvůj tvůrčí proces?
Vzhledem k tomu, že to byl můj první projekt, který se vytvářel ve větším týmu, bylo klíčové najít si spolupracovníky, se kterými si budu rozumět i na lidské úrovni a dokážou se naladit na tu vlnu Kamene Osudu, kterou jsem chtěla odvyprávět. A to se mi povedlo perfektně, protože jsme vytvořili tým zejména z mých talentovaných přátel. Bylo pro mě důležité mít kolem sebe lidi, kterým mohu věřit, protože je to hodně osobní příběh.
Jaké bylo poprvé vést tým?
Dost jsem bojovala s pochybnostmi o sobě jako režisérce, která je v této roli poprvé. Přemýšlela jsem, jestli dělám dobrá rozhodnutí, a měla jsem obavy, aby to nebyl další přesymbolizovaný film, který nikdo nepochopí. V těchto pochybnostech mi pomohlo, že to je muzikál – písně tomu dodaly atmosféru, hravost a pomohly dovysvětlit děj.
Kámen Osudu měl světovou premiéru na Berlinale. Co to pro tebe znamená?
Když jsem se dozvěděla, že náš film vybrali na Berlinale, byla jsem štěstím bez sebe, protože to byl náš velký sen. Účast na tak prestižním festivalu film posunula jak mediálně, tak ho otevřela mezinárodnímu publiku. Kámen Osudu teď bude putovat na různé festivaly krátkých a animovaných filmů, kde by se možná neocitl, kdyby Berlinale nevyšlo. Navíc jsem byla první česká režisérka po deseti letech, která byla v sekci Berlinale Shorts, což byla velká pocta.
Byl rozdíl mezi premiérou před zahraničním a českým publikem?
Rozhodně. Kámen Osudu zpívá v češtině a některé jazykové hříčky se v překladu ztratí. V Berlíně se publikum smálo nesměle a u jiných scén než to české.
Na čem pracuješ teď?
Teď mě čeká ilustrovaná zakázka, budu dělat celý vizuál festivalu Lustr. Mám z toho velkou radost, jsem vděčná, že mi to svěřili a moc mě to baví.
Je už na světě nápad na další kraťas?
Ano! Jakmile jsem dokončila Kámen Osudu, začaly mi v hlavě vířit další nápady. Kámen Osudu byl tvořen klasickou cestou, byla to poctivě prokreslená animace a tentokrát chci zkusit něco úplně jiného, experimentovat s reálným materiálem.
A Kámen Osudu už necháš žít vlastním životem?
Plánuju stále vytvářet komiksy a sdílet jeho cestu na Instagramu.
- Zdroj článku:
Autorský rozhovor
