Dámy a pánové, na scénu přichází Aiko

Aiko, ty žiješ v Brightonu. Jaké byly tvé začátky tam? Je scéna příznivá pro mladé umělce jako ty?

Ano, do Brightonu jsem se přestěhovala jen půl roku zpátky, a tak na spoustu věcí teprve jen přicházím. Předtím jsem působila několik let v Londýně, kde jsem také studovala na vysoké škole. Je to možná jen mé osobní vnímání, ale cítím, že britská scéna nabízí velké možnosti – člověk může začít na maličkých open mic sessions a dorůst k obrovským možnostem a koncertům. Brighton mě začal bavit tím, že je to městečko plné umělců a kreativců, které je u moře a jen hodinu od Londýna. Scéna je příznivá a poskytuje spoustu možností, pokud je člověk připravený a ochotný pracovat. Je také velmi důležité se seznamovat s lidmi a hudebníky. Mé začátky byly vtipné, nějakou chvíli mi trvalo se zorientovat, britská scéna funguje trochu jinak než česká. Vzhledem k tomu, že mi do mého působení tady vstoupila pandemie, mám pocit, že se pořádně vyvíjím až v posledním roce a půl. Spolupracuji s britskou bookingovou agenturou a začala jsem aktivně působit v sync sférách – což je právě sféra, která je v Čechách jen v začátcích – a podepsala jsem smlouvu s hudebním vydavatelstvím.

Narodila ses v Moskvě, vyrůstala jsi v Česku a nyní působíš v Brightonu. Vnímáš skutečnost, že ses nenarodila v anglicky mluvící zemi jako svou přednost, nebo to nějak negativně ovlivňovalo tvou kariéru?

Nemyslím si, že by to vyloženě negativně ovlivnilomou kariéru, spíše ji to učinilo o trochu těžší. Díky tomu, že jsem vyrůstala v Čechách, věřím, že i tak mám náskok oproti tomu, kdybych se snažila hudbu dělat z Moskvy. Zároveň ale cítím, že musím vynaložit podstatně větší úsilí v porovnání s britskými kapelami, abych se dostala do rádií, aby o mně psali, nebo abych dostala příležitost si zahrát na větších festivalech – teď myslím v roli nezávislého umělce. Jsem vděčná mámě, která na mě mluvila anglicky už od útlého věku, že alespoň angličtina nikdy nebyla problém.

Prohlédněte si nejnovější editorial hudebnice Aiko:

Brzy tě každopádně budeme moct slyšet u nás, ve středu máš koncert v Kasárně Karlín. Chystáš něco speciálního?

Je tomu tak, už 5. dubna máme koncert v Kasárně Karlín, po dlouhé době hrajeme i s kapelou sólo koncert v Praze. Chystáme zahrát písničky které publikum již zná, ale také nové, z nadcházejícího alba – lidé kteří dorazí tak budou mít možnost být jedni z prvních, kdo je uslyší před vydáním. Zároveň spolu jako kapela již nějakou dobu hrajeme a myslím si, že show je speciální svou energií, máme ji totiž hodně a rádi ji předáváme publiku!

A pokud to nestihneme, uvidíme tě třeba v létě na hudebních festivalech Rock for People, slovenském Grape nebo pražském Metronome. Jak moc je pro mladé umělce důležité dostat se na line-up těchto festivalů?

Tento rok je to poprvé, co na takto velkých festivalech hrajeme, a tak teprve jen zjistím, co vše to může umělci přinést. Na vystoupení se ale moc těším, připravujeme show, která bude speciální, větší než obykle. Světla, ráda bych do show přidala i pole dance... Vnímám to jako příležitost, která se může proměnit v další možnosti – ať už hraní na dalších, větších festivalech, nebo spolupráce s umělci, je toho mnoho. Dostat se na takové festivaly je pro mladé umělce skvělé z mnoha důvodů - je to skvělý způsob jak na vás mohou přijít noví posluchači,příležitost posunout svou show na další úroveň a zároveň je to kariérní milník, jakési renomé na scéně. A samozřejmě, je to skvělý zážitek, sdílet svou hudbu s větším množstvím lidí.

Co ti přinesla nedávná účast na hudebním showcase festivalu Eurosonic?

Eurosonic byl na mém kariérním bucket listu už několik let, takže být toho součástí pro mě byla obrovská radost, velmi jsem se na to těšila. Je to největší showcase festival v Evropě, kam se sjíždí většina hudebních profesionálů a je tedy možné se s nimi potkat. Očekávání se naplnila – právě díky Eurosonicu jsme měsíc na to podepsali smlouvu s britskou bookingovou společností Marshall Live a dostali se na festivaly Rock for people, Metronome a Grape. Je to zároveň takový milník pro umělce, něco na co i později lidé v hudebním průmyslu slyší, vypadá to dobře v portfoliu. Hezký moment bylo také to, když jsme po koncertě seděli v knihovně a potkali moderátora z amerického rádia KEXP, Kevina Cole. Osobně miluji live sessions které KEXP dělá, a tak jsme za ním šli, pochválit mu jeho práci. Kevin mě poznal, říkal, že o mně ví, a pak jsme mluvili o tom, jak plánuje vyjet na běžkách za polární září, když už je v Evropě...

Foto: Lucy Feng

Co ty a móda? Vnímám ji jako nesmírně důležitou součást šatníku hudebníka, přemýšlíš nad ní jako nad prostředkem komunikace s publikem? Je pro tebe nějaký kousek oděvu signifikantní?

Souhlasím, také ji vnímám jako důležitou součást hudebníka. Je to skvělý způsob, jak komunikovat s lidmi ještě před tím, než cokoliv uslyší, nebo vás uvidí hrát živě. Zároveň, pokud má umělec svůj specifický styl, může to být i součástí brandingu a způsob, jak na první dobrou hudebníka poznat. Je to určitě něco, co beru v potaz. Aktivně přemýšlím jak působím, ať už na focení, nebo když promýšlím oblečení na vystoupení. Já už nějakou dobu naprosto miluji saka a obleky, mám jich doma mnoho a má kolekce se stále rozšiřuje... Baví mě jejich androgynní vzhled. V módě mě baví kontrasty – dětinské baby doll šatičky a tvrdší boty, obleky a jemné spodní prádlo pod tím.

Co mladí designéři? Koho ráda oblékáš? A koho se podle tebe nyní vyplatí na evropské scéně sledovat?

Z lokálních designérů mám ráda tvorbu Zuzany L’os-Božikové, několikrát jsem měla její kousky na focení či natáčení. Také mě baví Jarda Praha, Laformela nebo klobouky Bysju. Z větších značek mám velmi ráda Sister Jane, pro doplňky chodím zas za Regal Rose. Pro módní inspiraci ráda sleduji Élise (@elijx) nebo Rhiannon (@rhibrai).

Hudebníky mám spojené také s merchandisingem. Vnímáš jeho důležitost? Plánuješ nějaký?

Určitě! Byť jsem nějaký merch v minulosti měla, moc jsem ho nepropagovala, nevěděla jsem z kterého konce to uchopit. Po merchi je na koncertech poptávka, ať už se jedná o fyzické nosiče hudby nebo merchandise ve formě věcí, plátěnek, triček, plakátů. Je to určitě skvělý způsob pro umělce jak prohloubit svůj branding, ale také výborná příležitost, jak se spojit s fanoušky. Ti mohou umělce nejen podpořit finančně, je to také jakési spojení – ať už když věci nosí do společnosti, nebo je mají doma jako věc, kterou si třeba připomínají vzpomínku na koncert, který je bavil. Momentálně merch chystáme, i vzhledem k blížícímu se launchi nového alba. Ráda bych se spojila s některými umělci, kteří by mi s designem pomohli, chystáme věci jako zapalovače, plátěnky, ale také by nás bavilo udělat věci atypické, jako například svíčky.

Často tě můžeme vidět v editorialech, jako je právě tento, který právě představuješ. Jak si vybíráš tým? Spolupracuješ vždy se stejnými umělci?

Tou sérií jsme chtěli utvořit jakýsi „Aikoland“, ukázat hravost, skoro až dětinskost, kterou v sobě zčásti mám. Proto jsme vybrali květiny, sprejuji balónky, nebo jsem v atypických pózách. Propojuji to s tancem a jógou, které jsou mi také velmi blízké. Co se týče týmu, vždy mám pár lidí, se kterými se mi velmi dobře spolupracuje, konkrétně v tomto případě je to stylistka. Dělala mi styling i pro předchozí editorial a live session. Tým vybírám na základě nějaké práce kterou již dělali, většinou je již nějakou dobu sleduji na sociálních sítích a baví mě, co dělají. Poté v okamžiku, kdy chci sama vytvořit editorial nebo natočit videoklip, k spolupráci je oslovím.

Kdo je právě teď v tvé hudební aplikaci nejposlouchanějším interpretem? A kdo novým hudebním objevem?

Poslední dobou se trochu vracím k hudbě, kterou jsem milovala jako teenager. Nedávno jsem byla na koncertě kapely Bring me the Horizon, což mi připomnělo, jak moc jsem je kdysi poslouchala. Jinak se na prvním místě už několik let drží kapela Jungle. Mým novým hudebním objevem je Lizzie Esau a její písnička Bleak Sublime.