O Catherine, která je zmiňovaná ve většině biografií francouzského návrháře, se ví, že měla ke Christainovi blízko. Koncem 30. let 20. století žili sourozenci spolu v Paříži, Christian podnikal první kroky do světa módy a Catherine si vydělávala na živobytí prodejem čepic a rukavic v Maison de mode. V listopadu 1941 se setkala se zakládajícím členem francouzského válečného odboje, Hervém des Charbonniersem a ihned se zamilovala.
Byla plachá, měla ráda klasickou hudbu a doposud si do života příliš mnoho mužů nevpustila. Odboji proto pomáhala stejně vášnivě, jako milovala. V Paříži používala bratrův byt na adrese 10 Rue Royale, kde pořádala tajná setkání odporu. Byla zapojena do sekce „Massif Central“ sítě F2, britské zpravodajské jednotky, která s francouzským odbojem spolupracovala. Catherine se tak se sympatizanty setkávala každý čtvrtek, protože měla dobrou paměť všechny reporty od tajných agentů měnila v tajné depeše do Londýna. Dne 6. července 1944 byla Catherine Dior spolu s 26 dalšími osobami ze skupiny zatčena a poté mučena gestapem.
Bratr se ji pokusil osvobodit, díky svému talentu oblékal i mnohé ženy důstojníků armády. Kontakty se snažil využít, ale příliš nesvedl. Zášť německých důstojníku byla silnější než sourozenecká láska. Dior se proto obrátil na švédského generálního konzula Raoula Nordlinga. 18. srpna se Nordlingovi podařilo přesvědčit nacisty, aby Catherine umístili pod ochranu švédského státu, ale již 15. srpna byla deportována v jednom z posledních vězeňských vlaků odjíždějících z Paříže do ženského koncentračního tábora Ravensbrück. Když se Catherine vrátila do Paříže, byla tak vyhublá, že ji její bratr Christian nepoznal.
Catherine Dior je v archivu odboje připomínána jako „mimořádná mladá vlastenka“, jejíž mlčení při výslechu chránilo životy mnoha dalších. Získala vyznamenání z Francie, Polska a Británie. Ale také se stala tichou ženou, která nikdy nemluvila o svých válečných zážitcích.
V roce 1945 se s bratrem, plni společného traumatu, znovu sestěhovali. Catherine nikdy nebyla jeho múzou, ani jí být nechtěla. Spíš byla jeho kreativní partnerkou, podporovatelkou a fanouškem. Když pak po válce koupila část farmy s růžemi a vyvinula s Christianem parfém Miss Dior neudělala to proto, že by chtěla být v historii módy navždy zapsána coby Miss Dior, ale protože ji partnerská práce s bratrem tak naplňovala. Stáli při sobě v těch nejtěžších časech. Byli si oporou i naplněním. Jejich příběhy jsou inspirací i důležitým odkazem.
