Kdyby se v devatenácti nezamilovala do herce, možná by dělala něco úplně jiného. Dnes je úspěšnou castingovou režisérkou a producentkou. Před dvěma lety založila společnost Casting by Maja a stihla pracovat na filmech jako Národní třída, Polednice, Bába z ledu, třetí řada seriálu Terapie (HBO) nebo americko-anglický film Anthropoid. Obsazuje i herce do reklam pro klienty O2, BMW, Škoda Auto či T-Mobile. Producentsky působí ve společnosti Barletta, kde produkovala televizní seriál Profesor T. Stojí i za videoklipem pro Vladimíra Mišíka, pro který napsala scénář a režírovala jej. Videoklip je nominovaný na letošní cenu Anděl.
Měla jste k filmům blízko už odmalička?
Asi jako většina lidí. Měla jsem filmy ráda, ale nebyla to posedlost.
Jak jste se tedy k filmu dostala?
Jako ke všemu v mém životě – úplnou náhodou. Když tedy opominu fakt, že náhody neexistují. Zamilovala jsem se do herce a odešla za ním do Prahy. Jinak bych studovala v Liberci bohemistiku. Tady jsem vystudovala obor teorie kultury a umění a přirozeně se dostala do hereckého prostředí. Seznámila jsem se s Kateřinou Oujezdskou, která měla castingovou agenturu. Začala jsem u ní pracovat, a když se naše cesty rozdělily, nevěděla jsem, co budu dělat. Začala jsem pracovat jako producentka reklam a pak se mi nějak přirozeně začali ozývat různí lidé a chtěli mě jako castingovou režisérku. Když už toho bylo víc, založila jsem si svou vlastní značku Casting by Maja.
Raději filmy obsazujete, nebo produkujete?
Vždycky do své práce dávám všechno. Casting je jedna z klíčových součástí každého filmu. Snažím se k němu přistupovat hodně osobně a s velkou úctou k hercům, kteří ke mně na casting přicházejí. U produkování mě zase baví to, že jste součástí projektu od úplně prvních krůčků až do konce. Že pokaždé na svět přivádíte takové svoje mimino.
Šla byste do projektu, který vám úplně nesedí?
Já vlastně nevím. Měla jsem zatím vždycky na práci štěstí. Jsem vděčná za to, že všem projektům, na kterých pracuju, věřím. Mám štěstí na lidi. Baví mě taky práce s debutanty, kteří jsou plní nadšení a vždycky mi dodají nový impuls. Do každý práce jdu s tím, že to bude nejlepší film na světě. Bez toho bych to neuměla.
Co vím, tak herci nemají castingy úplně v lásce…
Uvědomuji si, že casting je pro ně často dost stresová záležitost, a tak k tomu přistupuju. Chci, aby z toho měli pokud možno co nejpozitivnější zážitek. Aby mohli odcházet s pocitem, že i když roli nedostanou, měli možnost udělat na kamerovkách nějakou práci. Na každého herce mám dost času, snažím se, aby nemuseli na castingu čekat, aby se nepotkávali se svými kolegy. Aby se cítili co nejlíp. Uvědomuju si, že často zažívají odmítnutí a neustálé hodnocení toho, jestli „jsou dost dobří“. Za to je obdivuju, já bych to nezvládla. Tak se snažím, aby se cítili jako lidské bytosti, ne figurky.
Podle čeho poznáte, že je herec dobrý? A lze to vůbec takhle určit?
Určit to asi nejde. Asi existují lidé, kteří opravdu nemají na herectví talent. Ale pokud jde o herce, tak existuje spíš dobrá role, dobrý okamžik, chemie s režisérem, zkušenosti… Je toho hodně. Ale ať to zase není úplně pozitivní – ano, existují šikovnější a míň šikovní herci. (smích)
Jaký je váš nejoblíbenější film?
Miluju Přízrak (A Ghost Story). Teď jsem nedávno opět viděla Tady to musí být (This Must Be the Place). Mám moc ráda Sorrentinovy filmy, Mládí je pro mě zásadní film. Viděla jsem Králíčka Jojo (Jojo Rabbit), to je fakt nádhera. A pak miluju samozřejmě Harryho Pottera, Titanic a Moulin Rouge.
Díváte se na filmy často?
Ano. Snažím se sledovat i českou a slovenskou scénu, protože mnoho mých kolegů objeví někoho skvělého nebo přijde s něčím novým, takže to je pro mě inspirace. Chodím taky hodně do divadel.
Když se díváte na filmy, trpíte profesní deformací?
To ne. Od té doby, co jsem začala pracovat sama na sebe, se mi daří moc nehodnotit práci ostatních. Sleduju, co dělají, ale nějak extra to nekritizuju. Musela jsem ten kritický přístup změnit a dostat se do svého vnitřního klidu, protože jsem jednu dobu měla pocit, že se z toho všeho hodnocení zbláznim. Snažím se dělat svou práci dobře a ostatní castingové režiséry a producenty obdivuju a fandím jim.
Na který svůj projekt jste nejvíc hrdá?
Co se týká produkování, měla jsem velkou radost ze seriálu Profesor T, který byl nominován na Českého lva v kategorii minisérie. Teď mě velmi těší dokument, na němž pracujeme s Jarmilou Štukovou. Je o ženě, která oslepla po útoku kyselinou. Taková práce má pro mě opravdový smysl. Je to o naději, o tom, že když ztratíte něco tak podstatného, jako je zrak a vzhled, stojí za to jít dál, nevzdat se. Taky jsem pyšná na film Národní třída. Herci Hynek Čermák, Jan Cina a Katka Janečková získali nominaci na Českého lva. Vybírala jsem i herce z ulice a byl to určitě jeden z nejnáročnějších projektů, které jsem dělala. Jsem ráda, že už je to natočené. (směje se) A nesmím zapomenout na setkání s Vladimírem Mišíkem, to byla velikánská srdcovka. Držte palce, ať toho Anděla dostaneme!
Je to úleva, když máte hotovo?
Obrovská! Moc ráda odevzdávám prezentaci s vybranými herci, ale v tu chvíli zbývá do natáčení ještě dlouhá doba a cokoli se může změnit. Když se začne točit, spadne mi kámen ze srdce.
Na čem teď pracujete?
Kromě zmiňovaného dokumentu teď s Matějem Chlupáčkem z naší společnosti Barletta produkujeme seriál pro Českou televizi. Jmenuje se Pozadí událostí, scénář napsal Petr Jarchovský a režíruje ho Jan Hřebejk. Taky obsazuju asi pět celovečerních filmů, další seriál pro ČT s režiséry Tomášem Mašínem a Terezou Kopáčovou a minisérii ČT, kterou napsal Štěpán Hulík, autor Pustiny. Režíruje ji Michal Blaško, kterého mám moc ráda. A brzy bude venku videoklip Sama, který vznikl na základě divadelního představení Poslední důvod, proč se nezabít. S režisérem klipu Štěpánem FOKem Vodrážkou jsme také dodělali spoty pro Člověka v tísni. Krásné reklamní projekty mě čekají s režisérem Janem Švejkarem a producentkou Veronikou Jelšíkovou. Je toho hodně, ale je to skvělý.
