1. Konsensuální nemonogamie = polyamorie
Konsensuální nebo také etická nemonogamie je dohoda mezi partnery, že do svého vztahu na sexuální anebo romantické úrovni pustí další lidi. V médiích často slýcháme o polyamorii, tedy lidech, kteří mají více sexuálních a romantických partnerů zároveň. To má v Česku ale jen 1 % lidí, mnohem častější jsou spíše další formy nemonogamie, jako třeba sex ve více lidech nebo swinging, tedy situace, kdy si pár užívá sexuální zážitky s dalšími lidmi. Pak také obecně otevřené vztahy, kdy si vzájemně dovolíme mít sexuální zážitky mimo primární vztah. Podle americké psychologické asociace má v USA zkušenost s nějakou formou konsensuální nemonogamie až 20 % lidí. To je stejně jako těch, co ve Státech vlastní kočku.
2. Lidé to dělají kvůli sexu
Sexuální rozmanitost je určitě důležitým benefitem konsensuální nemonogamie, pro celou řadu lidí ale ne jediným nebo tím zásadním. „Nejvíc mě baví randit a poznávat nové muže. Mám ráda to napětí a nejistotu na začátku, postupné sbližování a svádění, hluboké konverzace s někým mimo mou sociální bublinu. Ano, sex s novými lidmi je fajn, ale upřímně – často k němu ani nedojde,“ shrnuje svou zkušenost Martina, která má se svým manželem otevřený vztah. „Mně nemonogamie zásadně posunula v otevřenosti a komunikaci. Nechci nikomu ublížit, a tak je pro mě zásadní ověřovat si, jak se v tom partnerky cítí, jaké jsou jejich hranice a očekávání do budoucna. Stejně jako jsem se musel naučit lépe pochopit a komunikovat, co vlastně chci já,“ vysvětluje polyamorní Adam často zmiňovaný seberozvojový aspekt.
3. Je to skvělé řešení partnerské krize
O otevřeném vztahu nebo polyamorii začne celá řada dvojic přemýšlet ve chvíli, kdy jim ve vztahu není dobře. Buď už má jeden z partnerů poměr s někým jiným, nebo zvažuje rozchod, ale ještě se k tomu nedokázal odhodlat. Z mojí zkušenosti terapeutky ale tohle není dobrá motivace pro konsenzuální nemonogamii a často vede k dalšímu poškození dlouhodobého vztahu. Otevřené nebo polyamorické vztahy jsou vždy emocionálně i prakticky náročné: vyžadují otevřené konverzace o našich obavách, schopnost citlivě si dávat zpětnou vazbu a rozvíjet naše napojení na sebe. Dává smysl je prozkoumávat postupně a spíše ve chvíli, kdy se spolu v dlouhodobém vztahu cítíme jistě.
4. Nemůže to fungovat a poškodí to děti
Konsensuální nemonogamie s sebou nese velké stigma, a to i u odborné veřejnosti. „Otevřený vztah máme už skoro deset let, ale ví o tom jen pár lidí v našem okolí. I u nich jsem se setkala hlavně s nepochopením. Buď měli pocit, že to manželovi „trpím“, nebo že je to krok od rozvodu,” zmiňuje Eliška celkem častou reakci okolí. Na zahraničních výzkumech ale vidíme, že jsou takové páry stejně spokojené a stabilní jako ty monogamní. Dokonce ani nic nenasvědčuje tomu, že by otevřenými vztahy rodičů trpěly děti. Dlouhodobě se tím zabývá doktorka Elisabeth Sheff, která na dětech z polyamorních rodin nevidí žádné následky a přirovnává situaci k LGBTQ+ rodinám. Je to jiné než norma, na kterou jsme zvyklí, ale nijak škodlivé. Americká psychologická asociace proto psychoterapeutům i psychologům doporučuje vnímat konsensuální nemonogamii jako plnohodnotný přístup k partnerství, a pokud se pro ni lidé rozhodnou, podporovat je.
Chcete si přečíst celý článek? V plném znění jej najdete v tištěném vydání dubnové ELLE. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
