lukovská vytáhlá postava, výrazné černé obroučky, zářivá rtěnka a peří, glitry nebo hedvábí k ležérním džínům. Jenna Lyons, někdejší kreativní ředitelka značky J.Crew a jedna z nejzajímavějších osobností americké módní scény (to její designy nosila hrdě i Michelle Obama), pro mě stojí za rovnítkem spojení módní ikona. Jen kvůli ní jsem donutila svého kluka ilegálně stáhnout první tři díly reality show The Real Houswives of New York City, kde podivná partička příliš bohatých a příliš ukřičených Američanek posedává na gaučích s výběrovým sýrem v ruce, od Manhattanu po Hamptons. Jak poznamenal deník The Washington Post, Jenna mezi nimi naprosto vyčuhuje. Jenna má VKUS. Tam, kde ostatní bydlí v příliš béžových penthousech à la podnikatelské baroko, boduje Jenna s na metry čtvereční skromným, přesto dechberoucím bytem plným osobitých objektů posbíraných po celém světě. Tam, kde ostatní ukazují logo vedle loga a do monstrózního SUV nosí vaky plné outfitů, Jenna dorazí ve stylovém veteránu a v kulichu a parce. Způsob, jakým se pohybuje, obléká i konverzuje, je tak nápadně odlišný, že to až zaráží. Tohle mají být ty nejzajímavější a nejbohatší ženy v New Yorku, jak to, že není žádná z nich kromě Jenny Lyons cool?
The Washington Post má za to, že je na vině algoritmus. Dokonale nastavený sběr dat, který nás všechny manévruje tam, kde na tom vydělá – k omezenému výběru produktů, které si zaplatily být vidět (a také vyskočit na prvním místě ve vyhledávači). Výsledkem je, že se naše touhy staly homogennějšími, a tím pádem značně předvídatelnějšími.
Já bych se nebála střelit do vlastních řad: Magazíny dlouhou dobu žily z toho, že v ostatních vytvářely FOMO. Nemáte tuhle kabelku? Jste out. Vy ještě nosíte skinny jeans? Lagerfeld s vámi. Sociální sítě a influenceři tuhle rétoriku ještě akcelerovali, a to přesně ve chvíli, kdy se z blogerů, kteří uchvátili čtenáře svým jedinečným stylem (ahoj Tavi Gevinson, Leandro Medine a Garance Doré), stali perfektní propagační nástroje. Jakmile začali do svého stylu komponovat ty stejné darované módní kousky, právě ten unikátní styl se začal hroutit. Leandra Medine k tomu deníku The Washington Post řekla: „Z touhy stát se součástí disrupce se stala touha stát se součástí nového establishmentu.“
Když tedy dnes vidíte pravidelně všechny it-girls promenovat se s jednou výraznou kabelkou, hodinkami nebo brýlemi (kdo ani jednou nezatoužil po Céline brýlích, aby se cítil součástí fashion klubu, ať hodí kamenem!), zvyšuje to pravděpodobnost, že právě v nich pak vyrazíte i vy (guilty!). Možná i proto mluví socioložka Ana Andjelic o nové definici luxusu a „niche-fluenceres“, ti si pak cool status nebudují tím, že mají kusy, díky kterým patří mezi fashionisty, ale tím, že mají něco, co nikdo jiný nemá.
A tak si na začátku našeho módního čísla navzájem popřejme: Hledejme v módě zase originalitu, radost, osobní vyjádření. Hledejme antialgoritmický svět, kde naše vlastní estetické oko rozpozná něco, co nikdo jiný nedokáže.
P. S. Mimochodem, vznikl první módní časopis vytvořený umělou inteligencí. Jmenuje se výstižně Copy a kromě technologie za ním stojí jediný tvůrce, marketér Carl-Axel Wahlström. Je plný všeho, co má algoritmus nejradši – stereotypně dokonalých krásek, Instagram-friendly outfitů a atmosférických lokací. What a bore.
Svůj výtisk čerstvé, říjnové ELLE si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
