Když mi bylo asi dvanáct, přestala jsem s intenzivním sportem a o prázdninách jsem se místo dosavadního lezení po stromech začala s kamarádkami věnovat hodnocení mužské populace naší vesnice nad borůvkovým koláčem. Výsledky se na mé od přírody podsadité postavě dostavily spolehlivě a okamžitě. Moje máma se lekla a koupila mi Herbalife. (Poznámka pro Gen Z: to je náhražka jídla, koktejl na hubnutí. První, který po revoluci přišel na trh, a ne, není ideální pro dvanáctileté děti.) Než ji odsoudíme: byly to devadesátky. Nevěděla skoro nic o zdravé výživě, o klamavé reklamě ani praktikách podomních prodejců. Zato jako učitelka ze zkušenosti věděla, že když bude mít tlusťoučké dítě, bude do života znevýhodněné.
„Chcete práci? Dvě tři kilča zhubněte“
Přeskočme deset let. Končíme vysokou školu a moje kamarádka jde na zkušební pracovní pohovor, po jehož skončení jí má odbornice říct, na čem ještě třeba zapracovat, než přijde ten skutečný, naostro. Představovala si, že se dozví, že má být asertivnější, lépe se prezentovat nebo třeba mluvit hlasitěji. Místo toho se jí dostalo cenné rady, že by měla „tak dvě tři kilča“ zhubnout. Samozřejmě jsme odbornici posléze u kafe znectily nehezkými výrazy, ale kamarádka se stejně dva týdny živila suchary, protože… na tom přeci „něco je“.
Všechno je jinak. Nebo ne?
Bylo by hezké věřit, že dnes, téměř o dvacet let později, se situace radikálně proměnila, matky dětí, které se začínají zakulacovat, jim nepořizují hubnoucí koktejly a HR specialistky a koučky hodnotí spíše schopnosti a talenty než to, že má uchazečka na boku faldík. Že mladé a ambiciózní ženy mají šanci na pracovním trhu uspět a dobře vydělávat, jsou-li inteligentní a vzdělané, a to bez ohledu na tělesné proporce. Jenže pak jsou tu grafy.
Klesající křivka, těší mě!
Ukazují, že v chudších státech jsou bohatší lidé spíše těžší než chudí. Ovšem to hovoříme například o rovníkové Africe, neplatí pro ty země, ke kterým se máme tendenci vztahovat my, Češi. V Americe, Británii, Německu a v bohatých asijských zemích, jako je třeba Jižní Korea, je mezi většinou ukazatelů hmotnosti (patří sem především index tělesné hmotnosti BMI) a příjmem vztah mírně klesající. Zjednodušeně řečeno, ve vyspělých zemích jsou bohatší lidé spíše hubenější a chudí lidé spíše těžší. Často slýcháme argumenty, že obezita je znakem chudoby – sociálně slabší si zdravé jídlo často nemohou dovolit a mají tendenci se stravovat ve fastfoodech, nemají čas si doma připravit vyvážený pokrm nebo zajít zacvičit, protože třeba pracují na směny. Nízký příjem jako by byl jakýmsi důsledkem nedostatku vzdělání, který se vztahuje i na to, že nevíte, jak si udržet zdravou váhu. Problém se všemi těmito teoriemi je ale v tom, že za tu klesající křivku, která ukazuje vztah mezi hmotností a příjmy, „mohou“ výlučně ženy. Když se například podíváme na Itálii nebo Ameriku, u mužů křivka na grafu už není křivkou, je to prostě čára (odpusťte mi, matematici). U mužů tedy to, jestli jsou obézní, nijak výrazně neovlivňuje jejich příjmy. Zato u žen křivka klesá strmě, tedy podíl (opět šeredně zjednodušuji) hubených žen je mezi zámožnými velmi vysoký a u chudých velmi nízký. Když pak dáme muže a ženy dohromady, vyjde nám ono „mírné klesání“.
Jako by v těch chudých domácnostech, kam si nevědomí každý večer nechávají dovézt BigMac menu, než pojedou na noční, žily jenom ženy. Muži se záhadně vypaří… nejspíš na gauč vypít si lahváč, když už jsme u těch stereotypizací. Gender gap ve vztahu mezi příjmem a hmotností je realita. Jen podle studií zaplatí ženy za nadváhu či obezitu asi 10 % svého příjmu, reálně je to ale víc. Předsudky zakořeněné hluboko v nás se totiž špatně měří, těžko spočítat, kdy při pohovoru dali přednost slabší uchazečce jen na základě nižší hmotnosti. Na Harvardu třeba požádali respondenty, aby lidi různé rasy, pohlaví, sexuální orientace či hmotnosti ohodnotili slovy jako dobrý nebo špatný. Výsledky ukazují, že jsme se za poslední dekádu posunuli (nebo alespoň Američané se posunuli) k lepším zítřkům, co se týče rasové a sexuální diskriminace – klesla o třetinu. Jedinou výjimku činí diskriminace na základě tělesné hmotnosti. Výrazně vzrostla.
Více se o skinny advantage dozvíte v tištěné ELLE
Chcete si článek přečíst celý? V plném znění jej najdete v tištěném vydání listopadové ELLE. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a s poštovným zdarma na tomto odkaze.
Zdroj: Autorský článek
