Tenhle úvodník vymýšlím nejprve ve vlaku, poté v letadle a nakonec v oceánu. Přestože psát můžu striktně jen v tichu a klidu, nápady ke mně nejlépe přicházejí s ubíhající krajinou za okny, nad mraky nebo ve vlnách. Pohyb je opakem stagnace a vnímám ho ve dvou pro mě důležitých rovinách – jako pohyb někam (cestu) a pohyb něčeho (těla, mysli, projektu).
Tedy pohyb těla: Pamatuju si na jeden rozhovor s česko-argentinským umělcem Federicem Díazem, který mi řekl, že si neumí představit tvorbu bez pohybu. „Chodím do posilovny, protože když zatuhne tělo, zatuhne i mysl.“ Pamatuju si také, že když jsem byla naposledy single, moje kamarádka Ráchel mě vyzvala, ať si sepíšu to, co mi chybí, když nejsem ve vztahu. Když se pak na soupis později podívala, překvapeně zvedla obočí: „To je zajímavý. To je hrozně moc věcí v pohybu!“ Vedle obvious věcí jako láska, sex a něžnosti mi totiž chyběl někdo, s kým nebudu tolik v hlavě, ale víc v těle. S kým vyrazím v pátek po práci na roadtrip, na lyže do hor, surfovat k oceánu, lézt do skal nebo procestovat Srí Lanku. Byla jsem vychovaná v tom, že společný pohyb je ten nejlepší quality time, a kdykoli jsem se v sobotu odpoledne povalovala doma, slyšela jsem: „Nechceš se jet aspoň projet na kole? Nebo si pojď zahrát tenis!“ Pohyb je náš rodinný jazyk lásky.
A pohyb jako cesta? Mému životu dlouho dávaly směr knihy, kde to pohybem překypovalo, ať už to bylo Kerouacovo Na cestě („Nic za mnou, všechno přede mnou – tak už to na cestách bývá.“) nebo Capoteova Snídaně u Tiffanyho (neposedná hrdinka Holly totiž měla podle mě nejlepší navštívenku všech dob: Holiday Golightly, cestovatelka). Dodnes mám v knihovně speciální poličku na tenhle (pravděpodobně mnou naprosto smyšlený) subžánr, ve kterém není pohyb pouhou metaforou. Při čtení Divočiny od Cheryl Strayed jsem měla pocit, že s ní každý večer před spaním ujdu kousek Pacifické hřebenovky, u Toulek s Charleym jsem se Steinbeckem kempovala napříč Spojenými státy, a pak tu je Vlčí ostrov nebo Born to run.
Když teď na dovolené prožívám jednu ze svých nejoblíbenějších životních kratochvílí – pozorování rozvlněné hladiny moře –, napadá mě, že je vysvětlení nabíledni. Jsem Vodnář, vzdušné znamení, a jestli něco charakterizuje živel vzduchu nejlépe, je to pohyb. Vítr většinou vnímáme až tehdy, když se něco pohne – poletují prameny vlasů, ohýbají se větve, zvedají se vlny. Nedá se polapit a příznačná je pro něj svoboda. Je symbolem změny, přináší bouřku, ale i vize a nápady nebo odnáší to, co už nepotřebujeme.
Svěží vítr najdete i v tomhle vydání ELLE. Příjemnou změnu jsem cítila třeba tehdy, když jsem odletěla do Amsterdamu, kde se pro vybraných pět edic ELLE včetně té naší nechala exkluzivně nafotit a vyzpovídat hlavní hvězda třetí série seriálu Bridgertonovi. Moderní hrdinky už nemusejí zapadat do kolonky šablonovité krásky a historické drama může být zábavné. Ve spolupráci se Sephorou jsme zase připravili projekt Beauty In Motion. Sedmice sportovkyň, které milují beauty při sportu i mimo něj a které si možná letos splní i sen o olympiádě. Pokud se na ni vydáte do Paříže, máme pro vás perfektně kurátorovaného průvodce. A když si přečtete cestopis z Jižní Korey, vsadím se, že si hned zapíšete další vysněnou destinaci.
Tak buďte trochu do větru a let’s move!
Svůj výtisk čerstvé, červnové ELLE si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a s poštovným zdarma na tomto odkaze.
