O kancelářské manželce či manželovi hovoříme v případě, že si ke svému kolegovi nebo kolegyni vytvoříme velmi blízký vztah, který začne suplovat ten, který máme doma. Jak to poznáte? Může to začít nevinně. Společné pracovní obědy, pauzy na kávu, spiklenecké pomlouvání kolegů. Postupně si vytvoříte společný humor a vtipy, které chápete jenom vy dva. Když se něco stane, vzájemně jste pro toho druhého prvním člověkem, komu se svěříte. Pomáháte si, jste k sobě upřímní a důvěřujete si. Red flag: myslíte na svůj protějšek mimo práci a nechcete, aby se někdy potkal s vaším partnerem.
Pracovní versus reálný
Frázi „kancelářská manželka“ poprvé použil v druhé polovině 19. století bývalý britský premiér William Ewart Gladstone k popisu blízkého pracovního vztahu, který sdílel se svým tajemníkem. V následujících desetiletích se výraz stal způsobem odkazování na tajemníky obecně, převážně na sekretářky, které se v práci staraly o své šéfy a jejich nudné záležitosti, jako to dělaly jejich manželky doma. Následně termín získal konotaci milostného vztahu, byl tak zobrazen např. v románu The Office Wife z roku 1929 od Faith Baldwin (kniha nemá český překlad, rok po vydání byla zfilmovaná), v němž jsou manžel, manželka a sekretářka zapleteni do sítě nevěry.
Postupem času začal romantický význam tohoto výrazu oslabovat a sekretářky se distancovaly od role opatrovnic svého nadřízeného. V 70. letech 20. století vlivná americká socioložka a ekonomka Rosabeth Moss Kanter, která se zabývá postavením žen v pracovním prostředí, kritizovala genderové rozdělení práce a mocenské nerovnosti, které manželství na pracovišti vytvářely. Od 80. let se termín začal proměňovat, zcela se vytratila romantická konotace a o kancelářském manželství se začalo mluvit jako o platonickém vztahu. Velmi blízké přátelství mezi mužem a ženou, mezi nimiž byly nastaveny „fyzické“ pracovní hranice, které ale emoční intimitě nebránily.
City odvedené jinam
Může nějakým způsobem ovlivnit tento platonický a zdánlivě neškodný vztah v práci naše reálné partnerské soužití doma? Psychoterapeutka a koučka Lucie Šídová se domnívá, že ano. „Tím, že své problémy, pocity, zážitky a další věci ze svého života sdílíme s někým blízkým v práci, nemáme pak potřebu je řešit v partnerském vztahu. Emočně se navážeme na někoho jiného.“ Hádáte správně, že s emočním odpojením na sebe nenechá čekat ani ubývání intimity, což pro partnerský vztah někdy bývá fatální. „Může to vést k tomu, že se začneme od sebe odcizovat. Vzájemná komunikace je velmi podstatná právě také pro vytváření blízkosti, důvěry a intimity. To jsou kvality, které jsou v partnerském vztahu důležité,“ dodává Šídová.
Hranice mezi přátelstvím a kancelářským manželstvím je opravdu tenká a je možné, že si jejího překročení ze začátku ani nevšimneme. Je důležité si uvědomit, kde a s kým své pocity a problémy probíráme. Pokud se čas od času svěříte kolegovi či kolegyni s tím, co vás trápí, můžete získat podporu a nový pohled, který vás posune dál. Ovšem v případě, že máte v práci jednoho člověka, který vám supluje partnera, je načase zbystřit. „Pokud zjistíme, že témata a pocity, které jsme kdysi sdíleli v partnerském vztahu, najednou sdílíme s někým jiným, je důležité se zastavit a podívat se na to, co se stalo, co se děje a jak se cítíme. Je dobré položit si otázku, proč najednou nemám potřebu osobní věci řešit ve vztahu doma, ale v práci,” upozorňuje Šídová. Pokud tuto změnu nedokážeme vyhodnotit sami, je možné vyhledat psychoterapii. Lépe tak porozumíme tomu, co se v našem životě děje.
Chcete si přečíst celý článek? V plném znění jej najdete v tištěném vydání červnové ELLE. Svůj výtisk si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a poštovným zdarma na tomto odkaze.
Zdroj: Autorský článek
