Když jsem měl*a svatbu, zvolil*a jsem si šaty od Simone Rocha. Jako nebinární jsem nechtěl*a nic konvenčně ženského, ale toužil* a jsem něčem velkolepém. Šaty, které jsem si vybral*a, byly z kolekce na jaro 2018 – alžbětinského tvaru, s nabíranými rukávy a obrovskou sukní. Černé, pokryté motivem drobných rudých růží. Přehnaný tvar působil sošně, romanticky androgynně. Když jsem si je sundal*a, dva kamarádi gayové se v nich střídali. Brali jsme se na univerzitě v Cambridge, v sále z 15. století vyzdobeném prerafaelitskou bujností ve stejné černé, červené a zelené paletě jako šaty. Všude, kam jste se podívali, byly heraldické růže a další botanické motivy, které stoupaly po stěnách a malovaném stropě. Bylo to jako vstoupit do fantastického ráje, tradičního i anarchistického zároveň.
Než jsem se stal*a spisovatelkou, vyučil*a jsem se bylinkářkou a propadl*a kouzlu středověkých bylin a jejich asociací. Květiny kdysi tvořily jakýsi tajný jazyk, kód, který dokázal přečíst jen mistr. Kytice, obrazy, dokonce i šaty mohly nést skryté poselství prostřednictvím rostlin.
Když jsem pátral*a po rešerších pro svou novou knihu The Garden Against Time: In Search of a Common Paradise, narazil*a jsem na historickou studii s lákavým názvem Queen Elizabeth’s Wardrobe Unlock’d. Bylo to vyprávění o nádherných šatech, které tudorovská královna nosila, mnohé z nich vyšívané květinami, které vysílaly zašifrované poselství o jejích ctnostech. Šaty, které měla Alžběta na slavném Hardwickově portrétu, zobrazují macešky pro pokoru, lilie pro čistotu a růže zdůrazňující její tudorovský původ. Objevují se na šatech, které si žijí svým květinovým, zvířecím, a dokonce i monstrózním životem. Na přehlídkovém mole by nyní nevypadaly nepatřičně a oblékla by je možná Gwendoline Christie u Maison Margiela
Chcete pokračovat ve čtení? Článek v plném znění najdete v srpnovém vydání ELLE. Nenechte si jej uniknout, nebo si rovnou dopřejte předplatné magazínu. Obojí si můžete objednat až do své schránky za speciální cenu a s poštovným zdarma na tomto odkaze.
Zdroje: Text Olivia Laing
