Informace o modrém světle na nás v poslední době útočí ze všech stran. Jedno mají společné, když říkají: tohle světlo škodí, vadí, ničí! Španělská studie publikovaná v časopise Environmental Health Perspectives dokonce popisuje jedenapůlkrát vyšší výskyt rakoviny prsu a prostaty při dlouhodobé expozici modrému světlu. To podle výzkumů v extrémních případech působí jako hormonální disruptor a vede k množení nádorových buněk.
Měli bychom se tedy bát, že z pravidelného projíždění Instagramu a lajkování fotek kolegů a bývalých spolužáků ze základky dostaneme rakovinu? Je situace opravdu natolik vážná a my budeme v blízké budoucnosti pro práci s počítačem potřebovat skafandr a ochranný štít?
Viditelné světlo je určitá část elektromagnetického záření, sahající od fialové barvy (hraničí s už neviditelným UV zářením) přes modrou, zelenou, žlutou a oranžovou až k červené barvě (a hraničí s už neviditelným infračerveným čili tepelným zářením). Modrou složku najdeme kromě přirozené podoby také v digitálních zařízeních, jako jsou mobily, počítače, tablety, ale i v dalších umělých světelných zdrojích.
Přirozenou modrou složku vnímáme podprahově. „Reagují na ni veškeré živé organismy, nemusíme ji ani vidět, proto ji vnímají i nevidomí, kteří mají zachovanou sítnici,” objasňuje specialistka na světlo Patricie Růžičková z pražského showroomu Artemide, který nabízí designová svítidla.
Modré světlo má pro lidský organismus zásadní význam. Řídí naše vnitřní hodiny a ovládá cirkadiánní rytmy. Zjednodušeně řečeno v mozku ovládá chytrý počítač, který rozeznává, zda máme právě teď spát, nebo už nastal den. „Ten určí, kdy se máme probudit, nastartovat metabolismus, soustředit se a začít fungovat,” vysvětluje Růžičková. Na denním světle dosahuje osvětlenost desítky tisíc luxů a podíl všech barev modré, zelené, žluté, oranžové a červené je vyrovnaný. Nejvyšší intenzity dosahuje denní světlo v jarních a letních měsících. Proto se zkraje jara začínáme budit dříve a jsme i časněji schopni podávat větší intelektuální i fyzické výkony.
Na podzim a v zimě si musíme světlo dodávat uměle, což znamená, že jsme odkázáni na žárovky a zářivky. Ty však umějí „hacknout“ náš systém stejně jako jarní světlo. Například když se budíme do zimního rána a venku je ještě tma, přísun světla s modrou složkou v silném zastoupení náš mozek správně nabudí. Nedostatek tohoto světla v zimních měsících se projevuje ospalostí, špatným soustředěním a celkově pokleslou náladou. Na pořádnou dávku energie si musíme počkat až do jara nebo si na to pořádně posvítit. Čímž se pomalu dostáváme k podstatné otázce: co je na modrém světle tak špatného, když ho tolik potřebujeme?
ZÁPORNÝ HRDINA
Problém se objevil už v roce 1879, kdy Thomas Alva Edison vynalezl žárovku a přechytračil přírodu. Díky permanentnímu přístupu ke světlu jsme přestali respektovat přirozené zákonitosti, tedy že se v noci spí a přes den pracuje. Den jsme začali protahovat podle libosti a noc kvůli zavedení třísměnného pracovního provozu začala postrádat svou občerstvovací funkci.
Ačkoli ani vy nebo já pravděpodobně nepracujeme v továrně na noční směně, s délkou dne si opovážlivě zahráváme. Sociální sítě sledujeme v pětiminutových intervalech, práci na počítači doděláváme zásadně po setmění a seriály sledujeme aspoň do půlnoci. Což rozhodně není dobře. Podle Patricie Růžičkové bychom správně měli na sklonku dne začít světlo pozvolna ubírat, a nikoli si ho vrchovatě dávkovat. „Vhodné je začít po večeři. Ideální je mít doma osvětlení se stmívačem, kterým můžeme korigovat jeho intenzitu, a dávat tak tělu vědět, že se den chýlí ke konci a v blízké době budeme odpočívat,” říká.
Pak následuje zhruba devadesát minut, kdy se naše tělo, respektive mozek, začíná pomalu připravovat na spánek. V těle se rozbíhají regenerační procesy a imunitní pochody, tlumí se metabolismus. „Spánek je důležitý také pro lymfocyty zvané NK buňky (natural killer cells – přirození zabijáci), jež mají za úkol rychle vyhledávat virem napadené, eventuálně bující buňky a odstraňovat je,” vysvětluje psychiatr a psychoterapeut Peter Šóš. Jestliže spíme v nedostatečné kvalitě a délce, tělo nestíhá regenerovat, což může způsobovat nejrůznější onemocnění.
To samé platí i pro mozek. Během dne jeho činností vznikají odpadní látky, jež se mohou zlikvidovat pouze nočním odpočinkem. Pokud je ho málo, odpadní látky se zcela neodstraní a následně se budíme unavení, špatně se soustředíme a paměť nefunguje na sto procent. „Mozek si kvůli nedostatečné regeneraci může kromě únavy vybírat daně v podobě nekvalitního soustředění a prokrastinace,” dodává doktor Šóš.
AHA EFEKT
Možná už pomalu začínáte chápat, v čem je problém. Pokud na nás modré světlo svítí přes den, je všechno v pořádku. Pokud je to však večer, nebo dokonce v noci, nastává potíž. Libovolně si tak přenastavujeme přirozené biorytmy, a zatímco by naše tělo mělo odpočívat a promazávat celý ten geniálně vymyšlený stroj, nastává pomalý rozvrat. Přísun modrého světla po setmění naše tělo ujišťuje, že je den a máme být bdělí. Je jedno, jestli píšete esemesku svému klukovi, díváte se na oblíbený seriál, pročítáte příspěvky na Facebooku nebo jste na vernisáži. Vadí dokonce i křiklavě zářící neony v ulicích, světlo protijedoucích aut či bílé pouliční osvětlení. Tohle všechno vede k tomu, že se odpočívání oddaluje a oddaluje. Jenže na rozdíl od oddáleného orgasmu se nakonec nedočkáme rozkoše, ale spíše rozháraného zdraví.
CESTA ZE TMY
Co s tím? Máme se vzdát mobilů, tabletů a doma svítit maximálně svíčkou? Podle Patricie Růžičkové stačí sladit naše návyky s přirozeným denním rytmem. Být vzhůru ve dne a s ubývajícím denním světlem se pomalu začít připravovat na odpočinek a spánek. A pokud potřebujete večer pracovat nebo sledovat napínavou detektivku, můžete zkusit následující pomůcky. „Jednou variantou je používání speciálních ochranných brýlí, které nepropouštějí modré ani zelené světlo. Filtrují vlnové délky 460 až 580 nm, na které je citlivý náš cirkadiánní systém,” říká. S nimi můžete večer dělat, cokoli potřebujete, a modré světlo má smůlu.
Další možnost, jak přežít večer bez zdravotních následků, nabízí správné osvětlení. „Abychom sesynchronizovali subjektivní a astronomickou noc, je potřeba vynechat modrou složku. Světlo by ideálně mělo simulovat svícení našich předků, tedy oheň v jeskyni. Ten používal už homo erectus, který si jím prodlužoval den,” vysvětluje odborník na světlo a popularizátor vědy Hynek Medřický.
Nedávno na trh uvedl speciální žárovku Vitae se třemi různými světelnými módy, které si poradí s jakýmkoli denním i nočním režimem. V první fázi svítí pouze červenooranžově (světlo na noc), ve druhém módu najdeme večerní světlo se sníženým obsahem modré složky a ve třetím pak bílé denní světlo s pořádnou porcí modré složky, jež se hodí na učení, práci a další denní aktivity. Jednotlivé módy můžete mezi sebou kdykoli přepínat. Kýženým výsledkem je, že vždy dostanete světlo, které právě potřebujete.
Kdybyste to s nastavením světelných zdrojů mysleli opravdu vážně, nechte si vytvořit takzvaný světelný plán, kdy vám odborníci navrhnou dynamickou světelnou soustavu na míru, jež respektuje cirkadiánní rytmy, věrnost podání barev, a navíc vytváří dobrou atmosféru. „Když jsou světla opravdu dobře nastavená, člověk lépe usíná a ráno se probouzí plný energie,” ujišťuje Růžičková.
K eliminaci modrého světla ve večerních hodinách dobře poslouží i pravidelné večery bez mobilního telefonu a návrat k zapomenutým knihám či poslechu hudby. Při troše úsilí si na tyhle dávné chvilky jistě vzpomenete – bylo to v časech, kdy o Facebooku či Instagramu ještě nikdo neslyšel.
A ještě zbývá dodat to hlavní – možná by stačilo jít včas spát a neponocovat…
